USA: Na cestě ke svržení Chaveze

Informace amerických médií o hospitalizaci Hugo Chaveze zazněly jako další výrazný signál zaslaný Washingtonem: „Doba Chaveze skončila“. Již v létě Roger Noriega, bývalý zástupce USA v OAS, vydal článek „Venezuela by mohla žít bez Chaveze i nadále“, jehož hlavním tématem bylo, že prezident má rakovinu, nekontroluje situaci a současný režim ve Venezuele je neživotaschopný: „ Boj za Venezuelu bez Chaveze, zdá se, již začal.“ Noriega vyzval venezuelskou opozici, aby urychlila přípravy programových činností na „přechodné období“ od diktatury k demokracii.

Současné vedení venezuelské opozice, patřící do Bloku demokratické unie (MUD), se snaží, aby voliči zapomněli na předchůdce Bloku – Demokratické koordinační centrum, které se v letech 2001-2004 za úzké „operativní spolupráce“ se CIA, americkou vojenskou rozvědkou a ministerstvem zahraničí několikrát pokusilo o státní převrat a fyzickou likvidaci prezidenta Hugo Chaveze. Nicméně ostudná historie extremisticko-teroristického pozadí MUD je nevyhnutelně zmíněna, když vůdci Bloku mluví o své oddanosti ideálům demokracie. Opozice pospíchá: na 7. října 2012 jsou ve Venezuele naplánovány prezidentské volby. Začal boj o voliče a primitivní heslo „Pryč s Chavezem!“ ztratilo přitažlivost. Od uchazečů o moc jsou požadovány konstruktivní předvolební programy. Mnoho let se opozice vymlouvala: až svrhneme Chaveze, tak vypracujeme i programy. Dnes tento trik neprojde.

Podle posledních průzkumů si Chavez mezi venezuelskými politiky udržel vedoucí pozici a podpořilo ho 55% až 60% respondentů. Je nepravděpodobné, že v dohledné budoucnosti se mu může přiblížit někdo z potenciálních konkurentů. Dnes je jich asi tucet – Enrique Capriles Radonski, guvernér státu Miranda; Maria Corina Machado, poslankyně Národního shromáždění; Pablo Peres, guvernér státu Sulia; hlava hlavního města Antonio Ledesma a další. MUD z nich musí do února 2012 vybrat jediného kandidáta. Zatím lze jen hádat, nakolik bezbolestný tento výběr jediného kandidáta pro „proti-diktátorské síly“ bude. Bez dramatických kolizí se to neobejde: opoziční politici jsou autoritářští, egoističtí a neschopní konstruktivní spolupráce. Na to již nejednou poukázali i američtí diplomaté a příslušníci tajných služeb, když vedení ve Washingtonu vysvětlovali důvody své neefektivní práce ve Venezuele.

Dnes je americké velvyslanectví v Caracasu zaneprázdněno realizací komplexních opatření, která mají zajistit přechod moci v zemi na opozici… Předpokládají se dvě varianty aktivit. Nejvážnější aspekt jedné z operací je propagandisticko-kosmetický: Blok musí být prezentován jako skutečně demokratický, hájící zájmy všech, bez vyloučení nějakých vrstev obyvatelstva. Zvláštní význam se klade na používání hesel a programů bolívarského režimu, podsouvání masám teze, že v případě vítězství zachová vláda MUD sociální směr Chavezovy politiky a dokáže lépe než on naložit s ropnými příjmy. Pochopitelně, že jsou to jen prázdná slova. Celé vedení MUD jsou stoupenci neoliberalismu. Nicméně v již fakticky zahájené volební kampani veřejné přiznání se k liberalismu by mohlo vést ke ztrátě hlasů, i když demagogická prohlášení MUD, včetně slibu vytvořit „vládu národní jednoty“, u jisté části obyvatel, unavených politickou konfrontací, odezvu nachází.

Organizačními pracemi v opozičním Bloku byl pověřen výkonný tajemník Ramon Gillermo Aveledo. Profesor, specialista na mezinárodní politiku a právo a člen vedení demokratické strany COPEI. Třikrát byl zvolen do parlamentu a byl osobním tajemníkem prezidenta Luise Herrery Campinse. Je autorem více než deseti knih, včetně monografie na téma diktátoři 20. století, ke kterým Aveledo řadí Hitlera, Mussoliniho, Stalina, Franca, Maa a Fidela Castro. Prostřednictvím Aveleda a jeho nejbližších spolubojovníků američtí sponzoři řeší otázky financování MUD a navazování spolupráce s těmi tajnými opozičníky, kteří pracují na zodpovědných postech ve vládních strukturách, v policejních orgánech a ozbrojených silách. „Pátá kolona“ v bolívarských řadách se činí aktivně a zručně.

Venezuelci za „období Chaveze“ získali politické zkušenosti a dobře vědí, že neoliberální reformy nepřinesou zemí nic dobrého. Pokud opozice uspěje, začne v zemi plundrovací privatizace a nastoupí diktatura oligarchů. Programy industrializace a modernizace zemědělství budou zastaveny. Krok za krokem budou rušeny programy bezplatného vzdělání, zdravotnictví a bytové výstavby. Opět, stejně jako v období Čtvrté republiky, začne do všech záležitostí – na všech úrovních, a především v prezidentském paláci – zasahovat plutokracie. Nebude nic překvapivého, pokud ve světle takových „změn“ se národ vzbouří proti pokusům připravit ho o navyknuté sociální výhody, a MUD, až se dostane k moci, donutí armádu a policii vrátit se k plnění dřívějších represivních funkcí. V ozbrojených silách a právních strukturách provedou nemilosrdnou ideologickou čistku. Žádný komunistický vliv! Žádné bratření armády s národem!

R. Noriega opozici varuje, že „zkorumpovaná bolívarská elita“, generálové a ideologické kádry, „připravené na Kubě“, se moci nevzdá bez odporu, včetně „zmaření naplánovaných prezidentských voleb“. Podle Noriegova scénáře je patrné, jaké argumenty použije venezuelská opozice v „hodinu H“ pro obrácení se na Spojené státy s výzvou o „poskytnutí pomoci obnově demokracie“. Dnes je brzy na předpověď, jestli MUD v říjnu 2012 uspěje „mírovou cestou“. Jasné je jedno: pokud Chavez nezvítězí přesvědčivě, spiklenci přistoupí k realizaci druhého plánu. Přes média, kontrolovaná opozicí, pomocí elektronických zařízení, napojených na komunikační prostředky atd. budou šířena „svědectví“ a falšování výsledků. Pro destabilizaci situace v zemi budou dovezeny radikální uskupení opozice, mající zkušenosti v organizování pouličních nepokojů, přizváni propuštění důstojníci, studenti, bývalí členové AUC (oddílů sebeobrany v Kolumbii), ukrývající se ve Venezuele, a městská spodina.

Chavez o úmyslech vůdců opozice „zapálit zemi a vyprovokovat mezinárodní intervenci“ ví. Často zmiňuje duben 2002, kdy se „říše Yankeeů, Pentagon, Bílý dům, krajně pravicové kruhy USA a Evropy“ vybarvily: provedení státního převratu zabránil národ, který podpořil zákonně zvoleného prezidenta. A nyní, po deseti letech, se Říše opět připravuje na řešení „problému Chavez“ pomocí síly.

Spoléhaje se na krizový vývoj událostí vedení MUD již zaslalo do amerického kongresu dopis, s prosbou „o poskytnutí podpory“, včetně finanční, „pro zajištění přechodného období ve Venezuele“. Chavez to označil za „vrchol lokajství a nestoudnosti“, „příkladné porušení ústavy země“. V řadě rozhovorů prezident oznámil, že „za žádných okolností nepřipustí, aby byl ve Venezuele realizován libyjský scénář“.

Za držení se Noriegovy rady skupina expertů MUD připravila návrh „zákona o přechodném období“, kterým mají být upraveny povinnosti nově zvoleného prezidenta v období mezi jeho vítězstvím a nastoupením do úřadu. Chavističtí poslanci v Národním shromáždění se k možnosti přijetí takového zákona postavili negativně, protože v něm vidí snahu MUD zajistit si páky vlivu na politický kurz země po inauguraci vítěze. Polemika s bolívarskými poslanci ohledně účelnosti přijetí takového zákona byla vedením MUD interpretována jako „nevíra Chavezových stoupenců v jeho vítězství“.

Pro Chaveze a jeho okolí by vítězství kandidáta MUD ve volbách znamenalo odplatu stoupenců neoliberálního modelu v zemi a nevyhnutelnou likvidaci sociálních úspěchů bolívarské vlády. V zahraničně-politické oblasti začnou, z pohledu chavistů, neméně znepokojující procesy: obnovení spojenectví se Spojenými státy a zrušení účasti v bolívarské alianci zemí latinské Ameriky (ALBA). Téměř jistá je revize organizačně-statutárních dokumentů Petrocaribe a zrušení „nadměrných“ finančně-ekonomických závazků. Budou „odideologizovány“ energetické kontrakty s Kubou a budou převedeny na komerční základ (s negativními následky pro její ekonomiku). Vojensko-technická spolupráce s Ruskem ztratí na aktuálnosti. Podle tvrzení některých členů MUD budou obchodně-ekonomické a energetické kontrakty s Čínou zachovány, ale v menším objemu, aby to nevyvolalo rozhořčení Washingtonu. Všestranná spolupráce s Brazílií bude pokračovat, protože rychlý ekonomický rozvoj států Bolivar a Amazonas je pro Venezuelu strategickým úkolem. Privatizace ropného průmyslu se opět dostane na pořad dne.

Chavez slíbil, že se vrátí do aktivního politického života v prosinci, po svém úplném zotavení. Prezidentovi zůstane na přípravu na nejdůležitější volební kampaň jeho života devět měsíců.