Čeho Libye dosáhla, co bylo zničeno

Zatímco „pro-demokratická“ vláda vzbouřenců byla dosazena, země byla zničena.

Na pozadí válečné propagandy byly ekonomické a sociální úspěchy Libye dosažené za posledních třicet let brutálně zničeny:

Libyjská arabská džamahírie měla vysokou životní úroveň a slušný denní příjem 3144 kalorií na hlavu. Tato země udělala značný pokrok co se týče veřejného zdraví. Míra dětské úmrtnosti poklesla ze 70 na tisíc narozených v roce 1980 na 19 v roce 2009. Za stejné období vzrostla průměrná délka života z 61 na 74 let. (FAO, Řím, Libye, profil země).

Podle sektorů „pokrokové levice“, které chválily mandát NATO R2P: „Nálada v Libyi, obzvláště v Tripolisu, je skvělá – jako by byl pocit euforie všude. Lidé jsou neskutečně šťastní, že začnou znovu. Panuje skutečný pocit znovuzrození, pocit, že jejich život začíná znovu. (DemocracyNow.org, 14. září 2011).

Vzbouřenci jsou obvykle uváděni jako „osvoboditelé“. Ústřední role na Al-Káidu napojených teroristů v řadách vzbouřenců zmiňována není.

„Začít znova“ na pozadí destrukce? Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii.

Žádná euforie… Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji země. Úspěchy byly zlikvidovány.

Invaze NATO a okupace jsou známkou ruinujícího „znovuzrození“ životní úrovně Libye. Toto je zakázaná a nevyřčená pravda: celá země byla destabilizována a zničena, její lidé vrženi do propastné chudoby.

Cílem bombardování NATO bylo od prvopočátku zničit životní úroveň země, její zdravotnickou infrastrukturu, její školy a nemocnice, její systém dodávek vody.

A pak to „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky.

Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“.

Asi 9000 náletů, desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren. (Viz komuniké NATO, 5. září 2011. Od 31. března do 5. září 2011 8140 náletů)

Celá země byla bombardována tím nejvyspělejším arzenálem, včetně munice obohacené uranem.

Již v srpnu UNICEF varoval, že rozsáhlé bombardování NATO libyjské vodárenské infrastruktury „by se mohlo změnit na bezprecedentní zdravotní epidemii“ (Christian Balslev-Olesen z úřadu UNICEF pro Libyi, srpen 2011).

Mezitím investoři a dárci nastoupili na pozice. „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) působí za úzké koordinace. To, co bylo NATO zničeno, bude obnoveno, a financováno vnějšími věřiteli Libye pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“.

„Výslovně Světová banka byla požádána, aby prověřila potřeby u oprav a obnovy služeb ve vodárenském, energetickém a dopravním sektoru (bombardovaných NATO), a aby ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem podpořila rozpočtové přípravy (úsporná opatření) a pomohla bankovnímu sektoru dostat se opět na nohy (Libyjská centrální banka byla jedna z prvních vládních budov, která byla bombardována). Tvorba pracovních míst pro mladé Libyjce byla přidána jako naléhavá potřeba, které země čelí.“ (Světová banka pomůže Libyi znovu vybudovat a poskytnout základní služby občanům).

Úspěchy rozvoje Libye

Ať si člověk o Muammaru Kaddáfím myslí cokoliv, post-koloniální libyjská vláda sehrála klíčovou roli v odstranění chudoby a v rozvoji zdravotnické a vzdělávací infrastruktury země. Podle italské novinářky Yvonne de Vito: „Na rozdíl od ostatních zemí, které prodělaly revoluci, je Libye považována za Švýcarsko afrického kontinentu a je velmi bohatá a školu mají lidé zdarma. Nemocnice jsou pro lidi zdarma. A podmínky pro ženy jsou mnohem lepší, než v ostatních arabských zemích.“ (Russia Today, 25. srpna 2011).

Tento vývoj je v ostrém kontrastu s tím, čeho byla schopna „dosáhnout“ většina zemí třetího světa za „demokracie“ a „vládnutí“ západního stylu, v kontextu se standardními restrukturalizačními programy (SAP) MMF-Světové banky.

Veřejná zdravotní péče

Veřejná zdravotní péče v Libyi před „humanitární intervencí“ NATO byla nejlepší v Africe. „Zdravotní péče byla dostupná všem občanům zdarma. Země se může chlubit největší gramotností a mírou vzdělanosti v severní Africe. Vláda výrazně zvyšovala rozpočet na rozvoj zdravotnických služeb…“ (WHO, stručná charakteristika Libye).

Organizace pro potraviny a zemědělství (FAO) potvrdila, že podvýživa je menší než 5%, kdy denní dávka přijímaných kalorií činí 3144. (Údaje FAO o kalorickém příjmu znamenají dostupnost, spíše než konzumaci).

Libyjská arabská džamahírie poskytovala svým občanům to, co je upíráno mnoha Američanům: bezplatnou veřejnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání, jak potvrdily údaje WHO a UNESCO.

Podle Světové zdravotní organizace (WHO): Očekávaný věk dožití při narození byl 72,3 let (2009), a patří k nejvyšším v rozvojovém světě.

Míra úmrtnosti na 1000 porodů klesla z 71 v r. 1991 na 14 v r. 2009 (http://www.who.int/countryfocus/cooperation_strategy/ccsbrief_lby_en.pdf)

Obecné informace o Libyjské arabské džamahírii (2009)

Zdroj: UNESCO. Libya Country Profile

Libyjská arabská džamahírie (2009)

Celkový očekávaný věk dožití při narození (roky) 72,3

Očekávaný věk dožití při narození u mužů (roky) 70,2

Očekávaný věk dožití při narození u žen (roky) 74,9

Novorozenci s nízkou porodní váhou (%) 4,0

Děti s podváhou (%) 4,8

Prenatální míra úmrtnosti na 1000 porodů 19

Novorozenecká míra úmrtnosti 11,0

Dětská míra úmrtnosti (na 1000 živě narozených) 14,0

Míra úmrtnosti pod 5 (na 1000 živě narozených) 20,1

Porodnická míra úmrtnosti (na 1000 živě narozených) 23

Zdroj WHO http://www.emro.who.int/emrinfo/index.aspx?Ctry=liy

Vzdělání

Míra gramotnosti dospělých 89% (2009), (94% u mužů a 83% u žen). 99,9% mládeže je gramotných (údaje UNESCO 2009, viz UNESCO, Libye, zpráva o zemi).

Hrubá docházka do základních škol byla 97% u chlapců a 97% u dívek (2009), viz tabulky UNESCO na http://stats.uis.unesco.org/...

Poměr učitelů a žáků na libyjských základních školách činil 17 (údaje UNESCO 1983), 74% školních dětí absolvujících základní školu šlo na střední školu (údaje UNESCO 1983).

Na základě aktuálnějších údajů, které potvrzují výrazný nárůst u školní docházky, činil hrubý poměr docházky (GER) u středních škol v r. 2002 108%. GER je počet žáků navštěvujících danou úroveň vzdělání bez ohledu na věk, vyjádřený jako podíl populace na teoretické věkové skupině u dané úrovně vzdělání.

U terciální docházky (po střední škole, vysoké školy a univerzity) činil GER v r. 2002 54% (52 u mužů a 57 u žen). Další podrobnosti viz http://stats.uis.unesco.org/unesco...

Ženská práva

Co se týká práv žen, údaje Světové banky ukazují na výrazné úspěchy.

„Za relativně krátkou dobu dosáhla Libye univerzálního přístupu k základnímu vzdělání, u vyššího má GER 98% a u vysokoškolského 46%. V minulém desetiletí se počet dívek na všech stupních vzdělávání zvýšil o 12%. Na středních a vysokých školách přesáhl počet dívek počet chlapců o 10%. (Světová banka, Libya Country Brief).

Kontrola cen základních potravin

Ve většině rozvojových zemí ceny základních potravin vyletěly do nebe, v důsledku tržních deregulací, zrušení cenové kontroly a odstranění dotací, podle „svobodně-tržních“ rad Světové banky a MMF.

V posledních letech vystřelily ceny základních potravin a paliv značně, jako důsledek spekulačního obchodování na hlavních komoditních burzách.

Libye byla jedna z mála zemí v rozvojovém světě, která si udržela systém cenové kontroly u základních potravin.

Prezident Světové banky Robert Zoellick v prohlášení z dubna 2011 uznal, že ceny základních potravin se za poslední rok zvýšily o 36%. Viz Robert Zoellick, Světová banka.

Libyjská arabská džamahírie nastolila systém cenové kontroly u základních potravin, který se udržel až do začátku NATO vedené války.

Zatímco rostoucí ceny potravin v sousedním Tunisu a Egyptě byly příčinou sociálních nepokojů a politického disentu, systém potravinových dotací v Libyi se udržel.

To jsou fakta potvrzená několika specializovanými agenturami OSN.

„Raketová diplomacie“ a „volný trh“

Válka a globalizace spolu nerozlučně souvisí. MMF a NATO pracují v tandemu, ve spojení s mozkovými trusty Washingtonu.

Operace NATO mají vynutit neoliberální ekonomickou agendu. Země, které se zdráhají akceptovat cukrem pokryté kulky „ekonomické medicíny“ MMF, jsou nakonec cílem humanitárních R2P operací NATO.

Déja vu? Za Britské říše byla „diplomacie dělových člunů“ prostředkem k vnucení „volného trhu“. 5. října 1850 anglický vyslanec v království Siam, sir James Brooke, doporučil vládě jejího Veličenstva:

„Pokud budou tyto spravedlivé požadavky (vnucení volného obchodu) odmítnuty, měla by tam být přítomná síla, která by je k tomu okamžitě donutila rychlým zničením obrany řeky (Chaopaya)… Siam by měl dostat lekci, o kterou si dlouho koledoval – jeho vláda by měla být přetvořena, na trůn dosazen více ochotný král a v zemi, která bude mít pro Anglii velký obchodní význam, by mělo být dosaženo vlivu.“ (Mise sira Jamese Brooke, uvedená v M. L. Manich Jumsai – Král Mongkut a sir John Bowring; Chalermit, Bangkok, 1970, str. 23).

Dnes tomu říkáme „změna režimu“ a „raketová diplomacie“, která pravidelně nabývá formy OSN podporovaných „bezletových zón“. Cílem je vnutit smrtící „ekonomickou medicínu“ MMF tvořenou úspornými opatřeními a privatizací.

„Rekonstrukční“ programy financované Světovou bankou jsou koordinovány s vojenským plánováním USA-NATO. Jsou pravidelně zformulovány již před započetím vojenské kampaně…

Konfiskace libyjských finančních aktiv

Zmrazená finanční aktiva Libye v zahraničí se odhadují na 150 miliard dolarů, kdy země NATO drží více než 100 miliard.

Před válkou neměla Libye žádné dluhy. Vlastně právě naopak. Byla to věřitelská země investující v sousedních afrických zemích.

R2P vojenská intervence má za cíl uvrhnout Libyjskou arabskou džamahírii do svěrací kazajky zadlužené rozvojové země, pod dohledem ve Washingtonu sídlících institucí Bretton Woods.

V rámci hořké ironie poté, co ukradla libyjské ropné bohatství a zkonfiskovala zahraniční finanční aktiva této země, „komunita dárců“ přislíbila, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ Libye. Libye je odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let:

MMF přislíbí dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními arabského jara a formálně uznaná v Libyi vládnoucí dočasná rada, jako legitimní moc, otevřela dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů, protože se Libye snaží po šesti měsících války obnovit…

Získání uznání MMF znamená pro dočasné vůdce Libye hodě, protože to znamená, že mezinárodní rozvojové banky a dárci, jako Světová banka, nyní nabízí financování.

Rozhovory v Marseille přišly jen pár dní poté, co světoví vůdci v Paříži souhlasili, že uvolní miliardy dolarů zmrazených aktiv (ukradených peněz) na pomoc (prostřednictvím úvěrů) dočasným vládcům Libye obnovit klíčové služby a začít s obnovou po konfliktu, který ukončil 42 let trvající diktaturu.

Dohoda o financování hlavních ekonomik G-7 a Ruska má podpořit reformní úsilí (MMF sponzorovanou restrukturalizaci) na pozadí povstání v severní Africe a na Středním východě.

Financování má většinou formu úvěrů, spíše než přímých grantů, a je poskytováno z poloviny G-8 a arabskými zeměmi, a z poloviny různými věřiteli a rozvojovými bankami. (Financial Post, 10. září 2011).