Proč již nebude Střední východ nikdy stejný

Palestinci tento týden svůj stát nedostanou. Ale dokážou – pokud získají dostatek hlasů ve Valném shromáždění a pokud Mahmoud Abbas nepodlehne a nezačne se, jak je pro něj příznačné, plazit před mocí USA-Izraele – že jsou státnosti hodni. A pro Araby zajistí to, co Izrael rád nazývá – když rozšiřuje své kolonie na ukradené půdě – „fakta na zemi“: již nikdy nebudou moct Spojené státy a Izrael lousknout prsty a očekávat, že si Arabové kleknou k jejich botám. USA ztratily své vlivné postavení na Středním východě. Je pryč: „mírový proces“, „cestovní mapa“, „dohoda z Oslo“; vše toto je historií.

Osobně si myslím, že „Palestina“ je fantastickým státem, nemožným nyní vytvořit, když Izraelci ukradli pro své koloniální projekty tolik arabské půdy. Zajeďte se podívat na Západní břeh, pokud mi nevěříte. Obrovské židovské kolonie Izraele, jeho destruktivní stavební omezení u palestinských domů, které nesmí mít více než jedno patro, a jeho vyřazování kanalizačních systémů jako trest, „sanitární kordony“ u hranic s Jordánskem, osadnické silnice jen pro židy, to vše přeměnilo Západní břeh na rozbité čelní sklo zničeného auta. Někdy mám podezření, že jedinou věcí, která brání existenci „Velkého Izraele“, je zarputilost těch hnusných Palestinců.

Ale nyní mluvíme o mnohem významnějších záležitostech. Toto hlasování v OSN – buď na Valném shromáždění, nebo v Radě bezpečnosti, je v jistém ohledu velmi důležité – a rozdělí Araby a Američany. Způsobí rozdělení v Evropské unii; mezi východními a západními Evropany, mezi Německem a Francií (kdy Německo podporovalo Izrael ze všech těch historických důvodů, a Francii sužovalo utrpení Palestinců), a samozřejmě mezi Izraelem a EU.

Používání moci Izraele a jeho vojenská brutalita a kolonizace vytvořily za desítky let svého trvání ve světě velký vztek; miliony Evropanů, zatímco si byli vědomi své historické zodpovědnosti za židovský holokoust a násilí muslimských zemí, již svoji kritiku neskrývají a nenechávají se zastrašit nařčením z antisemitismu. Na západě existuje rasismus – a obávám se, že vždy bude – vůči muslimům a Afričanům, ale také vůči židům. Ale nejsou snad izraelské osady na Západním břehu, ve kterých nesmí žít žádný Arab, muslim a Palestinec, také projevem rasismu?

Izrael se na této tragédii samozřejmě podílí. Jeho šílená vláda vedla jeho občany do záhuby a úměrně tomu měla strach z demokracie, jak tomu bylo v Tunisu a Egyptě – je typické, že jejím základním spojencem v této nesmyslnosti má být hrozná Saudská Arábie – a hrubě odmítá omluvit se za zabití devíti Turků v loňské flotile do Gazy, a stejně tak se odmítá omluvit Egyptu za zabití jeho pěti policistů během proniknutí Palestinců do Izraele.

Takže sbohem jediní regionální spojenci, Turecko a Egypte, a to za dobu ani ne 12 měsíců. Izraelská vláda se skládá jak z inteligentních potenciálně vyrovnaných lidí, jako Ehud Barak, tak z šílenců, jako ministr zahraničí Avigdor Lieberman. Sarkasmus stranou, Izraelci si zaslouží něco lepšího.

Stát Izrael mohl být vytvořen nespravedlivě – palestinská diaspora je toho důkazem – ale byl vytvořen legálně. A jeho zakladatelé byli schopni se po válce 1948-49 dohodnout s jordánským králem Abdullahem na rozdělení Palestiny mezi židy a Araby. Ale bylo to OSN, které se sešlo a rozhodlo o osudu Palestiny 29. listopadu 1947, co dalo Izraeli legitimitu, kdy Američané hlasovali za jeho vytvoření jako první. Nyní – jako maximální ironie historie – je to Izrael, který si přeje zabránit OSN, aby dalo legitimitu palestinským Arabům – a je to Amerika, která bude tuto legitimitu vetovat jako první.

Má Izrael právo na existenci? Tato otázka je obnošená past, pravidelně a stupidně předhazována tak zvanými stoupenci Izraele; i mne, pravidelně, i když stále méně často. Státy – nikoliv lidé – dávají jiným státům právo na existenci. Aby to mohli udělat jednotlivci, musí se podívat na mapu. Kde přesně, geograficky, Izrael je? Je to jediná země na Zemi, která neví a není schopná říct, kde je její východní hranice. Je to linie příměří OSN, hranice z r. 1967, tak milovaná Abbasem a tak nenáviděná Netanyahu, nebo palestinský Západní břeh mínus osady, nebo celý Západní břeh?

Ukažte mi mapu Velké Británie, jejíž součástí jsou Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko, a ta má právo na existenci. Ale ukažte mi mapu Británie, ve které je k ní přičleněno 26 okresů nezávislého Irska a Dublin jako britské, a ne irské město, a řeknu, že tato země nemá právo na existenci v rámci těchto rozšířených hranic. Což je důvod, proč jsou, v případě Izraele, téměř všechna západní velvyslanectví, včetně amerického a britského, v Tel Avivu, a ne v Jeruzalému.

Na novém Středním východě, uprostřed arabského probuzení a revolty svobodných lidí za důstojnost a svobodu, představuje toto hlasování OSN – které projde na Valném shromáždění a bude Amerikou vetováno, pokud se dostane do Rady bezpečnosti – tak trochu bod zlomu; nejen obrácení stránky, ale selhání říše. Americká zahraniční politika se stala tak zaměřenou na Izrael, téměř všichni zástupci v kongresu se Izraele tak bojí, že Amerika tento týden vystoupí ne jako země, které dala světu Woodrow Wilsona a jeho 14 principů sebeurčení, ne jako země, která bojovala s fašismem a nacismem a japonským militarismem, ne jako maják svobody, který měli, jak je nám říkáno, zastupovat otcové zakladatelé – ale jako mrzoutský sobecký vyděšený stát, jehož prezident, poté, co slíbil novou náklonnost k muslimskému světu, je nucen podpořit okupační mocnost, proti lidem, kteří jen žádají o státnost.

Měli bychom říct „chudák starý Obama“, jak jsem činil v minulosti? Nemyslím. Po silné rétorice, kdy domýšlivě rozdával svoji náklonnost v Istanbulu a Káhiře pár měsíců po svém zvolení, tento týden dokáže, že jeho znovuzvolení je důležitější, než budoucnost Středního východu, že jeho osobní ambice zůstat u moci musí mít prioritu před utrpením okupovaných lidí. Jen v samotném tomto kontextu je bizarní, že člověk takových údajných vysokých zásad se projeví tak zbaběle. Na novém Středním východě, kde se Arabové dožadují stejných práv a svobod, o kterých Izrael a Amerika říká, že je prosazují, je to obrovská tragédie.

Zodpovědná za to jsou selhání USA postavit se Izraeli a trvat na spravedlivém míru v „Palestině“, a spoluviníkem je i hrdina války v Iráku, Blair. A také Arabové, protože umožnili svým diktátorům tak dlouho vydržet a tím vrýt do písku falešné hranice a udržet stará dogmata a ropu (a nevěřte, že „nová“ „Palestina“ bude pro své lidi rájem). A také Izrael, který by měl vítat palestinský požadavek státnosti v OSN kvůli všem svým závazkům vůči bezpečnosti a míru a uznání ostatních členů OSN. Ale ne. Hra je prohraná. Politická moc Ameriky na Středním východě bude tento týden neutralizována z pověření Izraele. Docela velká oběť ve jménu svobody…