Zbankrotovaná Říše udržuje tisíce základen v zahraničí

V době, kdy dluh dosáhl výše GDP USA, 14 bilionů dolarů, udržují Spojené státy v zahraničí nejméně tisíc vojenských základen, včetně 268 v Německu a 124 v Japonsku, 66 let po skončení druhé světové války.

Dalšími příjemci zavrženíhodné a devastující americké přítomnosti jsou Kuba, Paraguay, Kolumbie, Irák (přes 100), Afghánistán (asi 80), Jižní Korea, Austrálie, Egypt, Bahrajn, Řecko a Rumunsko, abychom uvedli jen některé z téměř 70 zemí.

Armáda stála USA v roce 2010 asi 800 miliard dolarů, plus mimořádné výdaje začleněné do rozpočtu prezidentem Barackem Obamou, ve výši 1 bilionu dolarů, kdy se celková částka rovná 13% GDP země!

Americké vojenské výdaje představovaly v roce 2010 zhruba 45% celkových světových výdajů. Jejich spojenci utratili ve stejném roce za armádu dalších 28%. Takže USA, jejich spojenci a klientské státy, které jsou dnes také nesolventní, vydaly v r. 2010 za zbrojení celkem 73% z celosvětové částky.

Na konci roku 2008 udržovaly USA v zahraničí asi 550,000 vojáků, a to mimo žoldáků, používaných v některých zemích, jako Irák. Toto číslo je o 10% vyšší, než v r. 1985, na vrcholu studené války, což ukazuje, že americký vojensko-průmyslový komplex našel ospravedlnění pro zachování a dokonce zvýšení své moci v zemi, dokonce i ve fázi mezinárodního politického uvolnění.

Dnes je za velící organizaci amerických ozbrojených sil považováno PACOM (Pacifické velitelství), které je používáno pro vyhrožování Číně; EUCOM (Evropské velitelství), které je strukturováno tak, aby ohrožovalo Rusko a Afriku; CENTCOM (Velitelství střed), které je používáno k ohrožování a intervencím na Středním východě; a SOUTHCOM (Velitelství jih), vytvořené v červenci 2008, krátce po oznámení velkých ropných nalezišť v Brazílii, které ohrožuje nás všechny, včetně Brazílie, spolu s mírumilovnými lidmi střední a jižní Ameriky.

Britský historik Paul Kennedy v Nástupu a pádu velmocí, napsané v r. 1986, řekl, že velká zkouška trvanlivosti hegemonické mocnosti ve světě se bude v budoucnosti stejně tak týkat USA. Podstata této zkoušky spočívá na jedné straně v tom, jestli je daná země schopna udržet rozumnou rovnováhu mezi svými vnímanými potřebami a prostředky, kterými je financuje. Na druhé straně souvisí tato zkouška se schopností zachovat si technologickou a ekonomickou základnu své moci.

Zdá se jasným, že v r. 2011 USA nemohou v této zkoušce v těchto dvou bodech obstát. V podstatě za situace, kdy je jejich kapacita zadlužování vyčerpána a jsou nuceny tisknout peníze, aby mohly koupit dluhopisy, které vydaly, jsou dnes Spojené státy finančně závislé na zemích jako Čína, Brazílie a Rusko, nikoliv na spojencích. Budou tyto země akceptovat financování vojenského komplexu, který je ohrožuje?

Když komentoval pád Říše římské, Edward Gibbon ve své klasice Úpadek a pád Říše římské poznamenal, že „úpadek Říma byl nevyhnutelným důsledkem nestřídmé pompéznosti“.

„Prosperita přezrála a přelila se do začátku dekadence. Příčiny destrukce byly znásobeny rozšiřováním dobyvačných válek, a jak čas nebo neštěstí odstranil umělé pilíře, celá obrovská konstrukce se zřítila pod vlastní vahou.“

Gibbonovy poznámky sedí na situaci, ve které se nyní USA nacházejí, jako zadnice na nočníku.