Izrael vede válku proti íránským vědcům

Probíhající soud v Teheránu s Majidem Jamali, který se přiznal k vraždě íránského fyzika Massouda Ali Mohammadiho, vrhá více světla na tajnou, ale intenzivní izraelskou válku proti íránským vědcům.

Uprostřed zmatku, bujarých spekulací a propagandy jsou jasné dvě věci. Především to, že čtyři roky trvající vraždící kampaň Izraele odhalila slabiny íránských ochranných bezpečnostních opatření. Zadruhé, pokud bude tato kampaň pokračovat stejným tempem, dostane se Írán pod ještě větší tlak, aby provedl odvetná opatření.

Posmrtný hrdina

Mnoha způsoby zapadá Ali Mohammadi do profilu desítek íránských vědců, kteří byli cílem verbování, nátlaku, nebo v jeho případě atentátu ze strany západních a izraelských výzvědných služeb. S dlouhou a úctyhodnou akademickou kariérou, během níž vydal 53 výzkumných článků v recenzovaných akademických časopisech, byl Ali Mohammadi zapojen také do neveřejných projektů, které měli pro výzvědné služby zjevně obrovský význam.

Teoretik kvantových polí a profesor fyziky základních částic na univerzitě v Teheránu Ali Mohammadi byl zavražděn pomocí zaminovaného motocyklu 12. ledna 2010, bezprostředně před svým domem ve čtvrti Gheytariyeh v severním Teheránu.

Ačkoliv se neví, jestli měl Ali Mohammadi nějaké známé vazby na íránský jaderný program, nebo nějaký jiný citlivý projekt, je z procesu s jeho údajným vrahem jasné, že byl zapojen do prací, které měly velký státní význam.

Jeho truchlící vdova, Mansoureh Karami, měla u soudu emocionální výstup, kde sršela pohrdáním Izraelem a teroristickými metodami používanými výzvědnými službami židovského státu, a skončila prohlášením, že jediným zločinem jejího manžela byla velká „láska“ a oddanost své zemi.

Ačkoliv jde o čistou spekulaci, popis Karami svého manžela může být vykalkulovaným připuštěním rodiny zesnulého Ali Mohammedi, že tento fyzik mohl být zapojen do práce i mimo svoji deklarovanou akademickou funkci a zájmy.

V rámci bezprostředních důsledků zavraždění Ali Mohammadiho došlo k pokusům spojit ho s opozicí „zeleného“ hnutí, kdy některé zprávy tvrdily, že tento vědec zastával „reformní“ názory a že dokonce podepsal v tomto směru petici. Důsledkem těchto v podstatě spekulačních zpráv a zvěstí bylo, že íránská vláda zařídila zavraždění tohoto vědce.

Ale dokonce i kdyby Ali Mohammedi byl reformistou a stoupencem „zeleného“ hnutí, není žádný rozpor mezi tímto postojem a silnou oddaností islámské republice a jejím cílům. Skutečně, většina reformistů a oficiálních částí tohoto hnutí by tvrdila totéž.

Obvinění, že Ali Mohammadi byl zavražděn stejnou vládou, která ho zaměstnávala a vychovávala po desítky let, nebylo informovanými pozorovateli, analytiky a oficiálními západními médii nikdy bráno vážně. Panoval konsensus, že byl nějak napojen na citlivé íránské jaderné nebo vojenské programy a že byl cílem západních, či pravděpodobněji izraelských výzvědných služeb.

Londýnský Daily Telegraph přišel s příběhem o tajné izraelské válce formou vražedných atentátů na íránské vědce v únoru 2009, téměř rok před vraždou Ali Mohammadiho.

Pokud byl Massoud Ali Mohammedi typickým typem vědce, který je cílem Izraelců, pak je jeho doznalý vrah Majid Jamali Fashi také typickým typem agenta a sabotéra, najatého izraelskou tajnou službou Mossad. Není známo, že by byl jako mladý obratný a fyzicky troufalý člověk zapojen do politiky. Ale podle jeho vlastního připuštění dostal za své služby od izraelské rozvědky 120,000 dolarů, a byla mu přislíbena další suma ve výši 30,000 dolarů za zabití Ali Mohammadiho, ale Fashi tvrdí, že Izraelci svůj slib nedodrželi.

Od prvních fází procesu se zdá, že Fashi, Íránec, byl naverbován na izraelském konzulátu v Istanbulu a že většina jeho počátečního úkolování a indoktrinace probíhala tam. Nicméně se také setkal s důstojníky izraelské rozvědky v Baku (Ázerbájdžán) a v Thajsku. V jisté fázi byl propašován do Izraele na intenzivní výcvik a přípravu na jeho atentátnickou činnost v Íránu.

Podle jeho svědectví u soudu to bylo v Izraeli, kde byly Fashimu předány podrobné informace, a v některých případech nadbytečné informace, o jeho plánovaném cíli (včetně barvy a velikosti koberce v jeho domě), ačkoliv mu přesné místo pobytu cíle nebylo sděleno dříve, než tři dny před operací.

Napodobenina domu Ali Mohammadiho byla použita pro výcvik, kde si Fashi nacvičoval umístění zaminovaného motocyklu hned před domem vědce.

Z důkazů předložených u soudu se zdá, že Fashi byl osamoceným operativcem bez podpůrné sítě v Íránu. Úkolování bylo, zdá se, prováděno po mobilním telefonu a e-maily na zašifrovaný laptop. Zdá se, že Fashi dostal pokyny k vraždě bezprostředně před akcí. Tvrdí, že identitu svého cíle neznal a dozvěděl se ji teprve až po vraždě.

Jeho tvrzení, že svého činu lituje a že se dostal do deprese, když zjistil skutečnou identitu svého cíle a následně odmítl vraždu provést, čímž přiměl své izraelské pány, aby ho nechali být, musí být bráno s rezervou. Podle dostupných důkazů ustalo vražedné využívání Fashiho teprve po jeho odhalení a zatčení íránskými úřady.

Útok na vědu

Zdroje Asia Times Online v Teheránu svědectví předložené soudu potvrdily a zdůraznily, že izraelská rozvědka používá vysoce vycvičené samotářské operativce pro útoky na íránské vědecké lidské zdroje.

Metody komunikace jsou drženy co nejjednoduššími ve víře, že protože operativci nejsou íránské rozvědce známí, veřejné způsoby komunikace (jako úkolování mobilním telefonem) nepovedou k odhalení, a zároveň by skrytější metody komunikace pravděpodobně upozornily íránskou rozvědku na aktivity těchto agentů.

Podle zdrojů Asia Times Online íránská rozvědka věří, že Fashiho profilu odpovídá nejméně tucet dalších agentů, kteří byli vycvičeni Izraelem a jsou v Íránu aktivní.

Zatímco je maximální úsilí věnováno odhalení a zajištění těchto agentů dříve, než udeří, je prakticky nevyhnutelné, že bude zavražděno více íránských vědců, než se íránská rozvědka dostane buď na špici problému, nebo, pravděpodobněji, dokáže odradit Izraelce od pokračování vražedné kampaně.

Zavraždění dalšího vědce, Daryooshe Rezainejada, 23. července zdůrazňuje závažnost problému a zuřivost a odhodlanost, se kterou Izraelci vedou svoji tajnou válku proti íránským vědcům. Ačkoliv o neoficiálních vědeckých aktivitách Rezainejada se toho příliš neví, byl pravděpodobně zapojen do citlivých projektů, o kterých mnoho zemí věří, že mají za cíl vyvinout jaderné zbraně. Írán neustále ujišťuje, že jeho jaderný program má výhradně mírové účely.

Navzdory oficiální propagandě, aspoň v tomto stádiu, íránská rozvědka nevěří, že je americká CIA aktivně zapojena do vraždění íránských vědců. Dostupné důkazy naznačují, že tato kampaň je osnována a řízena výhradně izraelskou rozvědkou.

Ale podrobné informace, které tyto vraždy doprovází, mají pocházet z různých zdrojů, a představují v podstatě kombinované výzvědné informace hlavních západních výzvědných služeb.

Zdá se, že Izraelci znají všechny patřičné podrobnosti o svých cílech, a mnohem více dalších, včetně typů a barvy jejich vybavení domácnosti. Zatímco jen málo lidí pochybuje o efektivnosti a odhodlanosti izraelských výzvědných služeb, typ, rozsah a měřítko shromážděných informací ukazuje na to, že jde o společné úsilí výzvědných služeb několika zemí a naznačuje, že tyto služby nasadily proti íránské vědecké infrastruktuře celé spektrum svých výzvědných kapacit, obzvláště ty komponenty, které souvisejí s národně-bezpečnostními projekty.

Například celý rozsah sociální sítě cílů lze spolehlivě zajistit (aspoň na dálku) pouze sledováním mobilních telefonů. Tato technologie je nanejvýš komplexní a věří se, že technické a analytické znalosti, které takovou operaci podpírají, se nachází výhradně pod deštníkem anglo-saské infrastruktury signálové rozvědky (sigint), konkrétně v americké Národně-bezpečnostní agentuře a britském Velitelství vládní komunikace.

V této fázi není jasné, za jakých podmínek a podle jakých direktiv dodávají západní výzvědné služby syrová data o íránských vědcích Izraelcům, a co je klíčové, jestli tyto služby takticky vražednou kampaň schvalují.

Válka Izraele proti íránským vědcům začala v lednu 2007, kdy byl otráven jaderný fyzik Ardeshir Hosseinpour. Tato kampaň nabrala na obrátkách zavražděním Ali Mohammadiho v lednu 2010. Koncem listopadu 2010 zavraždili Izraelci jaderného inženýra Majida Shahriariho a ve stejný den se Izraelem vycvičený atentátník pokusil zabít vysoce postaveného jaderného vědce Fereydoona Abbasi-Davani.

Podle kalkulací izraelské a západních rozvědek měl být tento vědec v únoru 2011 jmenován šéfem íránské Organizace pro atomovou energii.

Poslední obětí izraelské rozvědky byl koncem července Daryoosh Rezainejad. Rezainejad byl střelen do hlavy před svojí ženou a dítětem před školkou ve východním Teheránu.

Styl a způsob všech těchto vražd, obzvláště té poslední, poukazuje na šokujícím způsobem slabá íránská ochranná bezpečnostní opatření. Zdá se, že velmi důležitým vědcům zapojeným do citlivých prací je umožněn vést svůj denní život bez jakéhokoliv zabezpečení nebo zábran, čímž jsou snadným cílem izraelských vražedných komand.

Zatímco jsou v plném proudu plány na zavedení standardizovaných ochranných bezpečnostních procedur pro významné íránské vědce, bude jejich zavedení obtížné kvůli dvěma hlavním důvodům. Zaprvé, kvůli povaze íránské kultury, obzvláště jejímu zaměření na společenský život a význam rozsáhlé rodiny a přátelských vztahů, což je překážkou pro ochranná bezpečnostní opatření, která si nezbytně vyžadují sociální izolaci a opatrnost. Zadruhé, ochrana a bezpečnost může potenciálně prozradit krytí těchto vědců a odkrýt jejich neveřejnou činnost přátelům a rodině.

Zdálo by se, že nejúčinnější formou ochrany životů nejtalentovanějších íránských vědců je zastrašení u zdroje, vzhledem k problémům souvisejícím se zavedením standardizovaných ochranných bezpečnostních opatření.

Zatímco Izraelci nemohou realisticky očekávat, že vážně poškodí íránskou jadernou a širší vědeckou infrastrukturu prostřednictvím vražd, věří se, že doufají v to, že znervózní elitní íránskou vědeckou komunitu tím, že budou zasívat strach a teror, s vyhlídkou, že to některé tyto muže a ženy donutí svoji práci opustit.

Vzhledem k tomu, co je v sázce, a ke zhnusení patrnému v celé íránské společnosti kvůli vraždám nejlepších mozků země, je jen otázkou času, než bude Írán nucen k odvetnému kroku.