Plán útoku NATO na Sýrii odhalen

Útok NATO s cílem vyřadit syrskou armádu je technicky proveditelný, a to podle expertů, jako bývalého šéfa francouzského letectva Jean Rannou. Ale mohl by vnitřní situaci země zhoršit.

Členské země NATO by začaly použitím satelitní technologie pro vyhledání syrské protivzdušné obrany. O několik dní později by letadla, ve větším počtu, než v Libyi, vzlétla z britské základny na Kypru a strávila by zhruba 48 hodin ničením syrských raket země-vzduch (SAM) a letadel. Letadla aliance by pak začala neomezené bombardování syrských tanků a pozemních jednotek.

Tento scénář je založen na analýze francouzských ozbrojených sil, zveřejněné ve zvláštní britské publikaci Jane’s Defence Weekly a izraelskou televizní stanicí Kanál 10.

Syrské letectvo má údajně představovat jen malou hrozbu. Má asi 60 ruských MiG-29. Ale zbytek – 160 MiG-21, 80 MiG-23, 60 MiG-23BN, 50 Su-22 a 20 Su-24MK – je zastaralý.

Její nejmodernější SAM by mohly sestřelit pěkných pár pilotů NATO. V posledních třech letech Sýrie nasadila do výzbroje stovky ruských SA-17, které zapínají radar je na velmi krátký okamžik před odpalem. Izrael v r. 2007 bombardoval údajné jaderné zařízení v Sýrii, kdy použil kybernetický útok, aby odstavil dodávku elektřiny protivzdušné obraně. SA-17 mají být před kybernetickým útokem izolované a Izrael se o svá tajemství s NATO podělit nemusí.

Sýrie v r. 2006 nakoupila 30 ruských protileteckých děl Pancyr-S1… Získala moderní rakety SA-18 od Běloruska a Ruska. Ale to jsou zbraně s krátkým dosahem, které by představovaly nebezpečí pouze pro vrtulníky NATO v pozdější fázi operace.

Jsou zde také asymetrické hrozby – země NATO mají zranitelné jednotky v Unifil, misi OSN v sousedním Libanonu…

„Nevidím žádné čistě vojenské problémy. Sýrie nemá proti západním systémům žádnou obranu… Ale mohlo by to být riskantnější, než v Libyi. Šlo by o těžkou vojenskou operaci,“ řekl EUobserver Jean Rannou, bývalý šéf francouzského letectva. Dodal, že tato akce je vysoce nepravděpodobná, protože Rusko by mandát OSN vetovalo. Aktiva NATO jsou rozmístěna v Afghánistánu a Libyi a země NATO jsou ve finanční krizi.

Robert Baer, bývalý důstojník CIA v Sýrii, řekl, že existuje jen malá naděje, že útok NATO by přinesl mír: „Jakákoliv síla použitá proti Sýrii bude naprostou střelbou do tmy, v naději, že armáda pod útokem se obrátí proti režimu. Ale kdy se něco takového stalo? U (iráckého vůdce) Saddama nebo u (libyjského vůdce) Kaddáfího se tak nestalo.

Baer dříve této internetové stránce řekl, že nepokoje v Sýrii jsou komplikovanější, než obrázek vykreslovaný oficiálními médii o utiskované většině sunitských muslimů volající po reformách ze strany vládnoucí elity šíitských muslimů.

Alastair Crooke, bývalý důstojník MI6 a vysoký poradce EU, který řídí NGO v Bejrútu, názory Baera podpořil.

„Syřané chtějí změnu. Ale ať tomu lidé na západě věří, nebo ne, většina lidí v Damašku, v Aleppo, střední třída, obchodnická třída a )sektářské) menšiny věří, že Assad je jediným člověkem, který může zavést reformy,“ řekl. „Bojí se především dvou věcí – občanské války a západní intervence… Rádi by se vyhnuli příkladu Libye, protože by je to zatáhlo do občanské války.“

Crooke řekl, že dvěma důležitými silami stojícími za událostmi jsou sunitští radikálové a syrské exilové skupiny ve Francii a USA.

Řekl, že radikálové se řídí učením Abu Musaba Zarqawiho, zesnulého jordánského islamisty, který usiloval o vytvoření sunitského emirátu v Jordánsku, Libanonu, Palestině a Sýrii, s názvem Bilad a-Sham. Jde o zkušené městské bojůvky, které bojovaly v Iráku a mají vnější finanční zdroje. Infiltrují protesty, aby útočily na Assadovy jednotky, jako v červnu v Jisr al-Shagour, kde měly na svědomí spoustu mrtvých.

Crooke řekl, že exilové skupiny mají za cíl svrhnout proti-izraelský režim. Jsou financovány a cvičeny USA. Platí sunitským kmenovým vůdcům, aby hnali lidi do ulic, spolupracují s NGO na vytváření nedoložených historek o zvěrstvech pro západní média a spolupracují s radikály v naději, že eskalující násilí ospravedlní intervenci NATO.

„Oproti revoluci v Egyptě je zde velký rozdíl,“ dodal. „Ale obrázek, který vidíte v evropském a americkém tisku, vytváří dojem, že jde o poklidné protestující a že Assad nemá na práci nic lepšího, než zabíjet vlastní lidi.“