Nepokoje v Londýně: Božská spravedlnost?

To, co se dělo v noci v Londýně – zapalování soukromého majetku, bezohledné ničení, loupení a obecné násilnosti – bylo politováníhodné a nepřijatelné. Avšak neposkytuje to dokonalou boží odpověď, zdůrazňující čisté pokrytectví, se kterým západní vlády přistupují k politice a provádějí ji, obzvláště když to začneme srovnávat s Libyí?

Takže si to porovnejme a podívejme se, jak z toho britské úřady vyjdou. Ve čtvrtek britská policie zastřelila muže na ulici. Během pátku a soboty napětí eskalovalo, kdy se asi 300 mladých shromáždilo před místní policejní stanicí v londýnské čtvrti Tottenham, na poklidné demonstraci, která se vymkla z rukou, když veřejnost z jiných částí Londýna a mimo města začala šílet v ulicích, vypalovala budovy a auta, když se vydala na rabovací pochod.

Nyní si představme, že po několik měsíců – ne, let… opakuji let, cizí mocnosti vyzbrojovaly a pomáhaly ne 300, ale 30,000 islámských fanatiků, kteří, vybaveni těžkými kulomety, tanky, houfnicemi a protiletadlovou municí, začnou řádit v Londýně, Manchesteru, Liverpoolu a Bristolu. Pokud policie v Tottenhamu zastřelila jednoho člověka, pokud policie zastřelila v r. 2007 Brazilce Jean Charlese de Menezes, protože, ech… „vypadal asijsky“, co by udělali s 30,000 loupeživými kriminálníky? Podle britské vlády zcela nic, jen by se drželi v pozadí, protože „lidé rozhodují“.

Takže proč ten povyk kvůli Tottenhamu? Ale momentíček, policie reagovala, proti neozbrojeným civilistům! A pokud je jeden mrtvý civilista výsledkem dvoudenního incidentu, do kterého bylo zapojeno 300 lidí, pak můžeme extrapolovat nejméně 100 mrtvých civilistů v počátečních hodinách obecného povstání, což jsou víceméně přesně stejná čísla, která nyní přichází z Benghází, a mezi oběťmi byli Kaddáfího stoupenci. Zajímavé.

Nyní si představme, že tito „neozbrojení civilisté“, na které britská policie zaútočila, jsou ve skutečnosti po zuby ozbrojení, mají napojení na Al-Káidu, jsou vedení usvědčeným teroristou, a chodí ulicemi, kde podřezávají lidem krky, vypalují majetek vlády a pustoší veřejné úřady. Představme si, že někdo hodí na podlahu policejní stanice tablety Viagry a rozhodí balíčky prezervativů v celách v sídle Scotland Yardu, a pak nějaká americká kongresmanka bude tvrdit, že je to důkaz masového znásilňování britskými úřady.

Pak někdo zavolá do OSN, aby pět měsíců pustošilo Británii bombardováním, protože neozbrojení civilisté byli napadeni, aby rozbombardovalo britské ozbrojené síly za to, že se proti této pohromě postavily, aby mohli islámští fanatici získat převahu, představme si, že mezinárodní média nasadí koordinovanou kampaň, jejíž součástí je zamlčování pravdy a šíření lží, kdy budou vinit britské úřady z násilností, kterých se nedopustily, vinit RAF z náletů, které se nekonaly…

Představme si, že vůdci této kliky zbabělců OSN bombardují britské civilisty z 10 kilometrů po dlouhých 5 (pět) měsíců a tvrdí, že to není kvůli odstranění Camerona a Hague, pak tvrdí, že by bylo lépe, kdyby odešli, a pak tvrdí, že „musí odejít“.

Pak by se Britové mohli rozhodnout, jestli jim dovolí zůstat v Británii, ale samozřejmě, že exil v Burkina Faso by byl mnohem příhodnější (možná ne, urážím tamní dobré lidi)…

Představme si, že britské ozbrojené síly se postaví na odpor a Cameron a Hague a královna se objeví ve státní televizi (jejíž antény jsou systematicky bombardovány), představme si, že by se do ulic vydalo v ekvivalentu 20 milionů Britů a podpořili by své drahé milované vůdce (a byla by proti nim ve skutečnosti pouhá hrstka islamistů), a představme si, že by Britové informovali o svém vzdoru a přislíbili by bojovat na plážích, pobřeží, ve městech a vesnicích, a slavnostně by slíbili, že se nikdy nevzdají…

Představme si, že tváří v tvář tomuto vzdoru by koalice zbabělců z OSN začala kolem sebe mlátit ve frustraci, volat po zničení civilních struktur, aby se podlomila vůle Britů, a bombardovala by hlavní trasy dodávek vody, bombardovala by nemocnice, bombardovala by střediska pro postižené děti, bombardovala by školy, a v rámci nestoudného zločinu vraždy prvního stupně by bombardovala dům Davida Camerona, zavraždila by chladnokrevně jeho rodinu, protože si mysleli, že on tam je. Jak by se David Cameron cítil?

V podstatě, vzhledem k chování bohabojných křesťanů v Libyi, mám sklon stranit Alláhovi a dobrým muslimům, pokoušejícím se oslavit Ramadan, když se je zbabělí křesťané pokouší zabít, zničit jejich civilní struktury a vnutit společnosti cizí hodnoty odshora dolů. Jen doufám a modlím se, že klika zemí zapojených do této odpornosti sklidí to, co zasely, desetinásobně.

Tím mám na mysli a doufám v to, že to, co si přály a zamýšlely pro jiné, se jim vrátí znásobeno deseti. Nakonec tvrdí, že jednají z dobré vůle. Takže… Allaaaaaaaahu Akhbar!