„Ruská mafie“ v latinské Americe

V letech soupeření dvou bloků americká propaganda neúnavně strašila Jihoameričany „rudou expanzí“ a „sovětskou špionáží“. Virtuální hrozba komunistické agrese nutila prakticky všechny vlády na kontinentu (mimo Kuby) uzavírat s Washingtonem dohody o „společném boji“ proti nepřátelským spiknutím ze strany SSSR a jeho tehdejších spojenců. Policie a kontrarozvědky zemí latinské Ameriky pracovaly na základě dlouhodobých operativních úkolů, přidělovaných CIA, FBI a americkou vojenskou rozvědkou. Prakticky všechny „sovětské objekty“ a „operativně podezřelé osoby“ byly „pod dozorem“.

Zde je charakteristický příklad, odhalující systém tajného sledování velvyslanectví SSSR v Mexiku ze strany amerických špionů. Informace se dostaly ven po zveřejnění materiálů Warrenovy komise o Lee Harvey Oswaldovi, „vrahu Johna Kennedyho“. Z pověření FBI se objevil ve vratech velvyslanectví pod záminkou, že chce dostat vízum do SSSR. Později, již po osudných výstřelech v Dallasu, musela rezidentura CIA v Mexiku rekonstruovat všechny okolnosti rozhovorů Oswalda s pracovníky sovětského velvyslanectví. Ze zveřejněných dokumentů plyne, že mexické zvláštní služby pravidelně Američany informovaly o návštěvnících velvyslanectví, většinu z nich fotografovaly a na další sledování nasazovaly agenty. Nepřetržitě byly odposlouchávány telefony příslušníků sovětské komunity a záznamy odposlechnutých rozhovorů byly předávány „prověřeným“ překladatelům z řad ruských emigrantů. Podle svědectví pracovníka CIA Philippa Edgy, který z agentury odešel, měla intenzivní práce této agentury na „sovětských cílech“ v latinské Americe vždy totální charakter.

Změnilo se něco na přístupu dnešních amerických zvláštních služeb k ruským institucím a Rusům na kontinentu? Bez ohledu na „znovuzažehnutí“ vztahů, jehož symbolem se stala prázdná plastová krabička s červeným knoflíkem nacházející se nyní v muzeu ruského ministerstva zahraniční, zůstalo v podstatě vše při starém… Liberálně-demokratické režimy v regionu pilně pomáhají velkému liberálnímu Pánovi tajně sledovat ruské instituce a občany. Předmětem zájmu je vše: možné energetické dohody, spolupráce ve vojenské oblasti, dohody o vzájemných investicích, charakteristiky (kompromitující) ruských politiků a obchodníků, kteří do dané země přijedou. Seznam by mohl pokračovat dlouho.

Pravda, v nových historických podmínkách se nutnost nepřetržitého sledování Rusů již neodůvodňuje „rudou hrozbou“, ale „expanzí“ ruských zločineckých organizací do zemí západní polokoule. Zpočátku legendu o „ruské mafii“ používaly americké zvláštní služby pouze pro „vnitřní potřebu“ v USA. Zvláštností zločinných struktur z Ruska se vysvětlovaly časté neúspěchy operací proti mafiánům, a zároveň se tím zdůvodňovala nutnost dodatečného financování. Operativci v USA potřebovali spoustu času, aby pochopili, že „ruská mafie“ by měla být správněji označována za „ruskojazyčnou“, protože v ní převažují židé, Arméni, Gruzíni, Čečenci, a také lidé z bývalých sovětských republik. Ti se snadno dostali do vzniklých zločineckých struktur diaspor, dostávali podporu, finance a rady od soukmenovců v těch oborech zločineckého podnikání, kterými se tradičně v USA zabývali. Konsolidovaná čistě „ruská mafie“ v USA v podstatě nikdy neexistovala. Zločiny „bílých límečků“ byly Rusy prováděny výjimečně, a zpravidla na individuálním základě.

V červnu 2003 byli zatčeni členové „Brigády z Brighton Beach“, vytvořené v Brooklynu v r. 2000. Ti začali s vybíráním šeků z poštovních schránek a aut. Pod vedením Zinovje Bari, emigranta z Ruska, si převážně židovská „brigáda“ rychle vytyčila sféru působení: obchod s tabletami „extáze“, „ochrana“ internetových kaváren, machinace v oblasti pojištění, lichva, vydírání. Zločinci dávali přednost „obhospodařování“ bývalých krajanů – podnikatelů z Ruska. Ty, kdo se vzbouřili, přesvědčili hrozbou krutého trestu.

Nicméně téma masového pronikání „ruských zločinců“ do USA neustále kultivovaly zvláštní služby a bylo rozdmýcháváno na základě jednotlivých případů obyčejných pouličních krádeží, přepadení obchodů, krádeží a prodeje aut. Aby dali ruskému tématu větší dynamiku, analytici a experti amerických zvláštních služeb přišli s verzí expanze „ruských zločineckých skupin vedených bývalými pracovníky KGB a GRU“ do latinské Ameriky. Na toto téma byly zveřejněny tisíce článků a vydány stovky knih. Velké publicity se dostalo vědeckým pojednáním o příčinách „přílivu ruských mafiánů“ do zemí jižně od Rio Grande. Dvě výzkumnice z Autonomní univerzity v Mexiku připravily práci, ve které vysvětlovaly pronikání „emisarios de la Mafia Rusa“ do Kolumbie a dalších latinsko-amerických zemí „zranitelností jejich demokratických institucí a neúčinným bojem s korupcí“. Díky snaze DEA byla tato práce umístěna na stovkách latinsko-amerických portálů jako varování: ruská mafie úspěšně útočí! Specializuje se na drogy, obchod se zbraněmi a „živým zbožím“, praní peněz, „likvidace“ na zakázku atd.

Jedna z nejkřiklavějších provokací, „dokazující“ účast „ruské mafie“ na obchodech s drogami v latinské Americe, byla provedena DEA v dubnu 2001. Americká válečná loď zadržela v neutrálních vodách Pacifiku rybářskou loď „Zvezda Maru“, patřící nějaké ekvádorské společnosti, ale přihlášené v Belize. Po inspekci, která trvala přes týden (!), byla v palivové nádrži lodi údajně objevena tajná skrýš s 13 tunami kokainu. Slovanskou posádku – dva Rusy a osm Ukrajinců – poslali do federálního vězení v USA v San Diegu. Obvinili je z pašování. Soudní jednání trvalo tři roky. Pět z nich museli osvobodit, čtyři, včetně kapitána Viktora Savčenko, uznali vinnými. Podle názorů propuštěných členů posádky byl proces v San Diegu zfalšovaný od samého začátku do konce. Otázka „objevení kokainu“ na lodi přesto zůstala nevyjasněná, protože několik „podezřelých kontejnerů“ bylo naloženo na Zvezda Maru den před příjezdem do San Diega. Shodily je tam z amerického vojenského letadla Orion. Proč takový spěch? Je to velmi jednoduché: byly akutně potřeba věcné důkazy, bez kterých by se „věc ruské mafie“ nevyhnutelně zbortila.

Dnes americké zvláštní služby v praxi vymýšlení případů operací „ruské mafie“ v latinské Americe pokračují. Obětí pečlivě naplánované provokace se stal Viktor But, ruský podnikatel, který se dříve zabýval leteckou přepravou v asijských a afrických zemích. Konkrétně na objednávku Pentagonu přepravoval But na palubě svých letadel vojenské vybavení pro jednotky NATO v Iráku a Afghánistánu. A náhle nečekaný zvrat v jeho spolupráci s Američany: Buta obvinili ze zločinného paktu s partyzány FARC. Verze v hollywoodském stylu: bedny se samopaly AK-47, kdysi vyrobenými v NDR, a přenosné rakety země-vzduch byly údajně shazovány na padácích z Butových letadel do oblastí v Kolumbii kontrolovaných partyzány. Aby „případ“ úspěšně dokončili, odvezli tohoto podnikatele z Thajska do USA. Čeká ho soudní proces, jehož výsledek vyvolává ohledně osudu našeho krajana znepokojení: americké zvláštní služby potřebují „výsledky“! Pokud Viktora Buta odsoudí, bude to použito v protiruské propagandě v latinské Americe naplno: varujte se, jakákoliv spolupráce s podnikateli z Ruska může mít za následek zločinné rozuzlení!

Do dalšího humbuku s prvky provokace ze strany amerických zvláštních služeb byl zatažen pilot z Rostova na Donu Konstantin Jaročenko. Toho zatkli v Libérii v květnu 2010 a narychlo ho přepravili do USA, protože, podle tvrzení amerických úřadů, se chystal zúčastnit přesunu 4 tun kolumbijského kokainu do Spojených států. Přímo ukázkově nebylo ruské velvyslanectví v Libérii včas o zadržení Jaročenka informováno: „Úředník se spletl při vytáčení čísla faxu.“ V dubnu 2011 byl nad ruským pilotem vynesen odsuzující rozsudek. Přislíbili mu „mírný trest“, pokud poskytne inkriminující svědectví proti Butovi. Jaročenko obchod odmítl, protože Buta vůbec neznal. Prakticky všichni Jaročenkovi „spoluobvinění“ byli propuštěni na svobodu, což ukazuje na spoluúčast americké protidrogové agentury (DEA) na operativních přípravách této provokace. Na otázku, kde se nachází náklad drog, který se „chystal“ převézt Jaročenko, odpověděli žalobci jednoduše: „Kokain se stále ještě nachází u partyzánů.“

Při hodnocení stavu současného Ruska dávají páni Spojených států v latinské Americe přednost používání propagandistického klišé z dob studené války. Je to stále stejný děsící „obraz nepřítele“, ˇříše zla“, mající zdrcující raketový jaderný potenciál. Scénáře, ve kterých „ruská mafie“ používá jaderné zbraně pro globální vydírání, se používají v elektronických hrách a filmových trhácích, vyrobených v USA a hojně distribuovaných v latinské Americe. Jasný signál Říše kontinentu – s Rusy je nebezpečné si něco začínat! Jsou to nespolehliví partneři!

Nedávná cesta Alexise Umaly, bratra nového prezidenta Peru Ollante Umaly, do Ruska vyvolala v zemi skutečnou politickou bouři. Proamerická média začala šířit, že obliba Ollante se náhle propadla o 30 bodů. Prezident byl nucen rychle zareagovat. Informoval o ochotě „potrestat“ bratra za „neoprávněné setkání“ s členy ruské vlády a s vedením některých státních firem, i když v Moskvě bylo oznámeno uzavření perspektivních dvoustranných dohod. Umala musel zaslat velvyslanci v RF dopis, kterým informoval, že Alexis nemá oficiální pravomoci.

Soudě podle prudké odezvy americké propagandy na cestu Alexise Umaly do Moskvy se americké zvláštní služby na různé varianty vývoje událostí dobře připravily. Pro roli představitelky „ruské mafie“ v Peru je, zdá se, nyní připravena emigrantka z Ruska Taťjana Murašova, Alexisova manželka. Interpol na podnět Američanů přistoupil k vyšetřování její účasti na pašování ilegálních přistěhovalců z východní Evropy do USA. Nejdůležitější však je vznést obvinění, ať ho pak vyvrací a obhajuje se.

Tak takové zajímavé kombinace mající za cíl odhalit „ruský organizovaný zločin“ navrhují v latinské Americe! Nejdůležitějším je mít tvůrčí fantazii! Ta pracovníkům amerických zvláštních služeb pomáhá vytvářet falešné strašáky všemocné „ruské mafie“ na kontinentu.