Permakultura - životní styl budoucnosti

Představte si, že žijete v lese a stejně jako spousta vašich známých pečujete o malou zemědělskou usedlost, která vypadá jako zahrada na mýtině. O svou farmičku se příliš nestaráte, a přece v ní vše vzkvétá a v hojné míře vám poskytuje vše, co potřebujete. Živíte se hlavně jedlými kaštany, ořechy, zeleninou a jen zřídka masem. Váš životní styl plně respektuje přírodu a je trvale udržitelný. Vypadá to utopicky? Možná, ale podle mnoha prognostiků je takový způsob hospodaření, který nese název permakultura, jedinou možnou cestou budoucnosti. Nevěříte?

V současnosti je celý náš svět závislý na fosilních palivech, což je nebezpečné hlavně ze dvou důvodů. Prvním jsou klimatické změny, druhým je fakt, že nám ropa brzy dojde.

Prognóza dostupnosti ropy

Ceny ropy z dlouhodobého pohledu stoupají. Současná malá navýšení cen jsou jen slabou předchutí toho, co nás čeká, jakmile světová produkce ropy začne klesat. Dr. Colin Campbell, který po více než čtyřicetileté kariéře geologa v ropném průmyslu nyní pokračuje ve svém výzkumu v malé vesnici na západě Irska, má o budoucí dostupnosti černého zlata jasno: "Navzdory všem technologiím... jí nacházíme za posledních 40 let stále méně. V r. 1981 došlo k obratu, od kterého jsme začali spotřebovávat více ropy, než jsme nacházeli na nových polích. Začali jsme spotřebovávat to, co bylo objeveno dříve. Takříkajíc jsme začali projídat své dědictví. Nepochybně se blížíme k bodu, kdy se tato základní energie... začne snižovat. Vedou se rozsáhlé diskuze ohledně přesného data... To ale neřeší to hlavní. Nezáleží na tom, zdali to bude tento rok, příští nebo za pět let. Podstatné je, že za tímto vrcholem nás čeká pokles o 2 % nebo 3 % ročně. A je obrovský rozdíl mezi vzestupem po dobu 150 let a sestupem po 150 let." Colin míní, že tento pokles bude znamenat nedostatek paliva a prodlužovaný ekonomický chaos.

Závislost jídla na ropě

Jaký vliv bude mít nedostatek ropy na zemědělství a výživu, je nabíledni. Pro názornost si můžeme představit, jak každý krajíc chleba plave v naftě. Zemědělství totiž patří k odvětvím nejvíce závislým na ropě. Nejedná se pouze o pohon pro zemědělské stroje. Z ropy a plynu se vyrábí i většina hnojiv a všechny ty fungicidy, herbicidy, insekticidy... S diesely se setkáme v sušících strojích, při dalším zpracování plodin atd. Pokud si chléb obložíme šunkou nebo salátem, znamená to další výdaje ropné energie: každé prase sežere půl tuny zrní, salát vyrostl v ohřívaném skleníku, k tomu je třeba započíst uskladnění v ledničkách, transport atd.

Podle informací Půdní asociace pochází 40% světové produkce z přibližně 500 gigantických ropných polí. Vypadá to, že problém energie je akutní. S plnou silou nás má zasáhnout nejpozději do r. 2013, a to nejen jako pouhá ropná krize, ale jako skutečný energetický hladomor.

Alternativní energie nic nevyřeší

Na problém energetické krize zdánlivě nabízejí řešení sluneční paprsky. Zaměnit slunce uskladněné v ropě a plynu za bezprostřední sluneční energii představuje největší výzvu, které kdy zemědělství čelilo od dob průmyslové revoluce. Úkol sotva splnitelný, protože na něj máme tak málo času. Možnosti alternativních energií jsou v současnosti značně omezené. Richard Heinberg z kalifornského Post Carbon Institute se zabývá poradenstvím průmyslníkům i vládám, jak bojovat se ztenčováním zásob ropy. Na otázku, jestli vítr, slunce nebo jádro mohou nahradit nedostatek ropy, odpověděl: "Příliš dlouho jsme otáleli s vývojem alternativních energetických zdrojů. Je pravděpodobné, že i kdybychom všechny tyto alternativní energie dali dohromady, nebudou schopny zásobovat energií průmyslové podniky tak, jak jsme byli zvyklí u fosilních paliv. Lidi musejí pochopit, že jsme si vytvořili způsob života, který je v zásadě neudržitelný. Nejen že je ekologicky nezodpovědný, nýbrž prostě nemůže dál pokračovat."

Zemědělství je vysoce závislé na fosilních palivech. V průmyslově vyspělém světě využíváme kolem deseti kalorií fosilního paliva na každou kalorii vyprodukovaného jídla. "Je opravu možné, že potravinové systémy zkolabují nejen v chudých zemích, ale i v těch bohatých, které zemědělskou produkci vyvážejí, jako jsou Spojené státy, Kanada nebo Austrálie. Chceme-li odvrátit globální potravinovou katastrofu, musíme velice rychle přetvořit celý systém zemědělství," uzavírá Richard Heinberg.

Řešení nepředstavuje ani protěžovaná řepka olejka, která je v našem podnebí nejvýkonnějším biopalivem. Při současném stavu spotřeby ropy v Británii by její celoroční sklizeň z čtyřakrového pole zmizela za méně než třetinu sekundy. U nás to nebude o moc lepší.

A návrat ke klasickému rolničení a dřít s koněm a pluhem jako zastara? Vyloučeno. Kolik nám dnes zbylo farmářů a jakou mají fyzickou sílu? Například v Británii je dnes kolem 150 000 farmářů a jejich průměrný věk je 60 let.

Existuje vůbec nějaké východisko?

Permakultura

Permakultura znamená trvale udržitelný přístup k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí. Nejedná se pouze o ekologické zemědělství, ale o naprostou změnu smýšlení ve vztahu k prostředí. U zrodu celého systému stáli v 70. letech minulého století Australané Bill Mollison a David Holmgren, kteří definovali permakulturu takto: „Uvědomělá přeměna krajiny napodobující přirozené vztahy a vzorce, která poskytuje dostatek potravy, rostlinného materiálu a energie k uspokojení místních potřeb.“

Permakultura nepoužívá fosilní paliva, ale neznamená ani nekonečnou dřinu na poli. Jedná se o koncepci, která vás zbaví potřeby paliva i těžké dříny. Nechává působit přirozený ekosystém, takže vše vzkvétá a nezůstává žádný odpad. Ponechat krajinu zalesněnou není nijak těžké, ale může nás to uživit? Stromů se nenajíme a v lese najdeme nanejvýš pár malin nebo hřibů. Jak vypadá permakultura v praxi?

Trvale udržitelná farma

Farma v oblasti Snowdonia, kterou řídí Chris Dixon a jeho žena, vypadá spíše jako několik spojených mýtin v hlubokém lese, a přece si zde majitelé vypěstují všechno ovoce, zeleninu a maso, které potřebují. Když se zde před dvaceti lety usadili, byla půda znehodnocená. První, co museli farmáři udělat, bylo vrátit půdu do jejího přirozeného stavu, aby se znovu stala úrodnou. Nyní vše na farmě vypadá chaoticky, ale je to vysoce organizovaný chaos, v němž má každá rostlina nebo živočich své nezastupitelné místo. Přilákali ptáky, hmyz a červi, a ti dodávají půdě potřebný fosfát, takže není třeba umělého hnojiva. Zvířata se nepasou jen na trávě, které zde moc není, žerou i větvičky. Proč se na farmě všemu daří a všeho je takový dostatek? Protože vše, co zde roste, sem patří a všem poskytuje přirozenou stravu. Tyto lesní zahrady, které jsou součástí permakultury, představují koncepci, která je očividně inspirovaná přírodou.

Majitelé podobných usedlostí se necítí jako farmáři, spíše jako zahradníci. Jeden z nich, Martin, pěstuje ve své lesní zahradě více než 550 rostlinných odrůd.

Žádná dřina

Zdá se, že takové hospodaření vyžaduje nekonečné množství práce, Martin ale tvrdí, že mu jeho farmaření zabere pouze asi jeden den v týdnu, a většinou se jedná o sklízení. K udržování potřebuje navíc asi deset dní za rok. Odhaduje se, že při maximálním využívání takové lesní zahrady se uživí deset lidí na jednom akru, což je dvojnásobek ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. Zahradničení s ručními nástroji je totiž daleko produktivnější a méně náročné než tradiční zemědělská výroba. Zkušený zahradník vypěstuje ve zelinářské zahradě až 5x tolik jídla než velká zelinářská farma.

S přírodou proti zemědělství

Kromě zachovávání ekosystému a široké biodiverzity je pro udržitelný způsob hospodaření nutné omezit obiloviny a nahrazovat je plody stromů (ořechy, jedlé kaštany), jejichž pěstovaní si navíc vyžaduje méně energie. Z akru půdy sklidíte kolem dvou tun jedlých kaštanů, což je stejně jako u pšenice, podobná je i jejich nutriční hodnota.

Aby systém fungoval, staví se i proti dalšímu principu tradičního zemědělství - orbě. Půdu nejvíce poškozujeme tím, že ji vystavujeme slunci, když ji obracíme pluhem. Je to, jako by lidé roztrhávali svou kůži. Půda ztrácí svůj život, všechny ty červi, žížaly, milióny bakterií a hub, které jí dodávají výživu. Ořeme deset tisíc let, ale zemědělské stroje urychlují destrukci mílovými kroky. Půda se stává mrtvou a jediným způsobem, jak vyváznout s tímto zabíjením života, je další užívání fosilních paliv proměněných v chemická hnojiva: nitráty, fosfáty a potaš. Naprostá většina vypěstěných plodin je dnes závislá na syntetických hnojivech.

Jasná volba

Současný ekologický stav světa a varovné prognózy nám jasně dávají najevo, že .příroda, kterou jsme tak dlouho plundrovali, s námi ztrácí trpělivost a nutí nás k volbě: Buď se naučíme žít v souladu s přirodou a přirozeným řádem, nebo na to co nevidět doplatíme. Permakultura nám nabízí tu bezbolestnější cestu.

 Zdroje a další info:

BBC document "A farm for the future"

Permakultura (česky)