Tištění peněz je jedinou cestou Evropy ven

Itálie se kymácí. Španělsko čelí čerstvé krizi. Dokonce i Francie už nevypadá, že je bezpečným členem eurozóny. Bouře zachvacující sužovanou společnou měnu Evropy rostou každým dnem, jak se krize přesouvá z periferie tam, co lze považovat za jádro Evropy. Trhy nadále visí na vlásku, bojí se následků plnohodnotného kolapsu.

A přesto, jednou z věcí, kterou nelze podceňovat, je politická vůle evropských vůdců udržet euro naživu.

Naposledy se budou snažit zachránit projekt. Jak? Evropa brzy začne tisknout peníze v masivním měřítku – mnohem větším, než jak činí Federální rezervy v kvantitativních uvolňováních.

To je jediný krok, který může euro zachránit. A když se tak stane, zažehne to další globální nárůst cen komodit a aktiv.

Když si vyzkoušel své zbraně na Itálii, dostal dluhopisový trh dluhovou krizi eurozóny na novou a mnohem nebezpečnější úroveň. Itálie je velká důležitá ekonomika. Má třetí největší trh s dluhem na světě, po USA a Japonsku. A ačkoliv Italové podle globálního měřítka šetří hodně, a kupují dluh vlastní vlády, ani tvrdě pracující obyvatel Milána a Turína nemůže absorbovat všechny papíry, které italská vláda v posledních letech vydala. Zhruba polovina dluhu je obchodována mezinárodně. Pokud se země dostane na pokraj nesolventnosti, šoková vlna bude cítit všude.

Itálii nelze ignorovat. Ale stále více to vypadá, že nemůže být ani nouzově vyplacena.

Vůdci Evropské unie se sešli ve čtvrtek na dalším summitu. Cílem, jako vždy, je přesvědčit trhy, že tentokrát mají krizi opravdu pod kontrolou. A, jak tomu bylo tak často v letech této krize, potáhne se to a nebudou schopni se dohodnout na plánu, který přesvědčí všechny, že mohou šíření nákazy zastavit.

Důvod je prostý. Nemohou to zvládnout, protože jsou jim nabízeny zcela nepřijatelné volby.

Realisticky existují z tohoto bordelu jen dvě cesty ven. Fiskální unie, v rámci které bude docházet k masivním transferům z Německa do periferních zemí – a pravděpodobně i do Španělska a Itálie. Nebo řízený krach a vystoupení Řecka, Portugalska a potenciálně některých dalších zemí z eurozóny.

Problémem je, že ani jedno není politický schůdné. Němečtí voliči rozsáhlé dotace periferii nepřijmou. Již se bouří kvůli placení Řekům. Předložte jim účet za Itálii, a německá kancléřka Angela Merkel může dát sbohem všem nadějím na znovuzvolení.

A přesto nemůže elita EU zvažovat krach, ani rozpad společné měny. Po 60 let byla hybnou silou v EU snaha o ještě těsnější unii. Euro bylo v tomto procesu klíčovým krokem. Pokud se začne rozpadat, hybný moment se obrátí. Pokud se země mohou rozhodnout euro opustit, proč nezačít s opouštěním jakékoliv jiné části EU, která nefunguje? Velmi brzy se celá struktura začne rozpadat.

Ani to není přijatelné. Takže co dělat? Jednoduchá logika nám říká, že budou hledat třetí možnost.

V podstatě jedna dostupná je. Masivní blesková akce QE. Evropská centrální banka může prostě natisknout peníze a dluh monetizovat tím, že odkoupí dluhopisy periferních zemí. Tím se dosáhne dvou věcí. Zafinancuje to ty vlády, které si již nemohou půjčit na trhu. A protože FX dealeři nenávidí tištění peněz, stáhne to euro dolů a učiní pro kontinent snazším dostat se z potíží exportem.

Z dlouhodobého hlediska to nemusí dávat smysl. Ale hele, jen stěží to bude poprvé, kdy politici dají přednost krátkodobému přežití před dlouhodobými zájmy svých zemí nebo kontinentu. Rovněž ECB se tomu bude bránit. Ale tato banka má nového prezidenta, Itala Mario Draghi, který se ujme funkce po létě, a ten s větší pravděpodobností podlehne obrovskému politickému tlaku, aby začal nakupovat státní dluhopisy přímo, než jak tomu bylo u jeho předchůdce.

O jak velkém množství peněz mluvíme? Royal Bank of Scotland odhaduje, že bude potřeba přidat do nouzových fondů, které EU založila, nejméně další 2 biliony euro, aby se společná měna udržela nad vodou. Pravda, tyto peníze by si bylo možné půjčit od bohatších členů, ale pravděpodobnějším výsledkem bude, že budou prostě natištěny. Dokonce i toto se nakonec může ukázat jako relativně konzervativní číslo.

Dejme si to do perspektivy. První kolo QE Federálních rezerv představovalo 1,25 bilionu dolarů, a druhé kolo 600 miliard. Dva biliony euro je 2,8 bilionů dolarů. Takže celkem by tento program mohl být o polovinu větší, než celý stimulační balíček Fedu. Jinými slovy, množství peněz natištěných na podporu eura bude mnohem větší, než cokoliv, co jsme doposud viděli.

To bude mít okamžitě obrovský dopad na celém světě. Když Japonsko začalo na začátku tisíciletí s QE, vyšroubovalo to ceny jinde prostřednictvím „carry trade“. Investoři si půjčovali levně jeny a kupovali aktiva jinde. Když začal s QE Fed, akcie a ceny komodit prudce vzrostly.

Až k tomu přikročí ECB, nebude se to nijak lišit. Skutečně, jednou z podivuhodných vlastností programů QE je, že vyhánějí ceny aktiv nahoru – ale ne nezbytně v zemi, která tiskne peníze. V podstatě mají tendenci zvyšovat ceny v nejvzdálenějších koutech od dané země.

Takže u globálních cen aktiv lze očekávat další nárůst, v důsledku bleskové akce ECB. Mohlo by to – a s největší pravděpodobností to tak bude – skončit katastrofou. Inflace bude následovat. Periferní země budou zaháčkované na tištění peněz: nikdy nebudou schopny vrátit se na kapitálový trh.

Ale to neznamená, že ceny akcií a komodit nedostanou velký kopanec krátkodobě. A chytří investoři na to mohou být připraveni také.