Bude Írán další obětí války o ropu?
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2011/07/4494-bude-iran-dalsi-obeti-valky-o-ropu-.htm
Mojmír Babáček
Koncem loňského roku vydalo 14 amerických zpravodajských služeb společný zpravodajský odhad o íránském jaderném programu, ten ale zůstal utajen. Jeho vydání bylo předtím odkládáno kvůli íránskému jadernému vědci Šahramu Amirimu, o kterém americké sdělovací prostředky psaly, že podal CIA informace dokazující, že Írán pracuje na vývoji atomové bomby. Když se ale Amiri vrátil do Íránu, přestalo být reálné, prezentovat jeho výroky, které si nejspíš vymýšlela CIA, jako pravdivé ZDE. Nikde, ani v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, zřejmě nebyl prezentován žádný záznam Amiriho výpovědí. Jinak nelze vysvětlit, proč koncem roku 2010 Mezinárodní agentura pro atomovou energii zveřejnila svůj poznatek, že Írán atomovou bombu nevyvíjí s výhradou, že Írán agentuře neumožnil přístup ke všem zařízením, která agentura chtěla prověřit.
I vydání zprávy o odhadu bylo po odchodu Amiriho znovu odloženo, zřejmě proto, že údajné důkazy o íránském vývoji atomové bomby už nebylo možné podepírat Amiriho přítomností v USA. Minulý týden psal americký publicista Seymour Hersh, který v minulosti zveřejnil mj. zprávu o americkém masakru ve vietnamské vesnici My Lai a zprávy o mučení vězňů v iráckém vězení Abu Ghraib, v časopise The New Yorker, že získal informace od amerických zpravodajských důstojníků, kteří na zprávě pracovali. V článku psal:
„Existuje velké množství důkazů… včetně vysoce utajených amerických zpravodajských odhadů, které upozorňují na to, že Spojené Státy by mohly být v nebezpečí, že zopakují omyl podobný tomu, jakého se dopustily v případu… Iráku“.
Podle Seymoura Hershe se v utajené zprávě z konce roku 2010 psalo, že vojáci z amerických speciálních jednotek ve spolupráci s najatými íránskými agenty umísťovali už od roku 2004 senzory maskované jako dopravní značky a cihly na místa, kudy Američané předpokládali, že je dopravován obohacený uran k jeho dalšímu tajnému obohacování na koncentrace potřebné pro výrobu atomové bomby. Sensory byly umístěny poblíž teheránské univerzity, kde, podle New York Times, řekl Šahram Amiri, že je centrum íránského vývoje atomové bomby. Ani toto zjištění tedy nepotvrzuje, že by Šahramu Amirimu nebyly podkládány výroky, kterých se nikdy nedopustil. Tyto senzory by odhalily radioaktivní záření dopravovaného obohaceného uranu. Žádné záření ale nezaznamenaly.
V hornaté oblasti Íránu, kde Američané očekávali, že bude vybudováno podzemní zařízení na tajné obohacování uranu na koncentrace potřebné pro výrobu atomové bomby, byly umístěny jiné senzory, které vypadaly jako kameny a podle váhy projíždějících náklaďáků určovaly, jestli vyvážejí zeminu z hloubených, podzemních zařízení. Podezřelé oblasti byly studovány i ze satelitních záběrů, ale nebyl nalezen žádný důkaz, že by Írán tajně pracoval na vývoji atomové bomby. Podle zpráv, které Seymour Hersh zřejmě získal od amerických zpravodajských agentů, Írán zauvažoval teoreticky o vývoji atomové bomby v letech 2001 a 2002, kdy byly vydávány falšované informace o iráckém vývoji atomové bomby a Írán, který byl v minulosti Irákem napaden, měl strach, že by ji Irák mohl použít proti němu ZDE ZDE.
Nejvýznamnější americké noviny rozhodně předkládají americké veřejnosti jiný pohled na Írán než The New Yorker. Naposledy tento měsíc psaly New York Times, že Írán pracuje na rozbušce pro atomovou bombu, a opíraly se přitom o zmínku v nejnovější zprávě Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která nebyla podepřena žádným důkazem. I Barak Obama začal mluvit o další vlně sankcí OSN proti Íránu.
Sankce Rady bezpečnosti OSN proti Íránu jsou přitom motivovány faktem, že obohacuje uran pro výrobu energie a lékařské účely, což smlouva o nešíření jaderných zbraní nezakazuje.
Stále nové útoky na íránský jaderný program působí, ve světle výše uvedených informací dojmem, že jsou v důsledku stoupající ceny ropy přípravou na okupaci Íránu za účelem získání dodávek jeho ropy.
Na letošním setkání skupiny Bilderberg, kterého se každoročně účastní světoví politici, bankéři a zástupci největších světových podniků, a jejímž cílem je globalizace světa, se mluvilo o potřebě rozšířit libyjskou válku na celý Střední východ s výjimkou Izraele.
Keith Alexander, ředitel americké odposlechové agentury NSA, tam, podle Jamese P. Tuckera, redaktora agentury AFP, řekl: „Bude to muset být velká válka zahrnující několik zemí, aby podpořila naše cíle globální ekonomiky“ ZDE.
Útok na Írán „ospravedlněný“ jeho obohacováním uranu pro mírové účely, nebo s použitím důkazy nepodložených informací, by byl dalším porušením mezinárodního práva. Systematické porušování mezinárodního práva ale může snadno vyústit ve světovou válku, protože obsazování ropných států americkými vojáky, může, v důsledku ropné krize, vyústit v zablokování vývozu ropy do států jako je Čína (která dováží 15% své spotřeby ropy právě z Íránu), které se nejspíš rozhodnou se proti tomu bránit.
Ropná krize může trvat nejvýš několik let, než budou vysoké ceny za ropu sníženy přechodem části světového autoparku na pohon zemním plynem (vlády by ho mohly podpořit půjčkami automobilistům), zahájením těžby ropy ze zásob vyžadujících náročnější technologie a novými technologiemi pohonu aut a výroby energie. Například v roce 2013 by měla být zahájena sériová výroba bezpečných atomových mini elektráren, které by mohly nahradit benzinové čerpací stanice (řidiči by si tam prostě vyměňovali baterie) a výrazně zlevnit automobilový provoz (100 km by bylo možné ujet asi za 60 korun). Je tedy nesmyslné, riskovat, že bude kvůli dočasnému nedostatku ropy na trhu, svět z větší části zničen.
O článku Seymoura Hershe psaly v České republice jenom Outsidermedia ZDE, což nejspíš svědčí o tom, že česká media s velkým čtenářským dosahem respektují pokyn české vlády nenarušovat dezinformační kampaň americké vlády o íránském vývoji atomové bomby. Občané států, jejichž vlády takto jednají, by si měli uvědomit, že jejich vlády ohrožují jejich životy.
Článek byl publikován 20.7.2011
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.