Šlo o politickou konspiraci?

Newyorský žalobce musel soudci přiznat, že policie a prokurátoři si nejsou jistí, že mají dostatek důkazů k obvinění bývalého šéfa MMF Dominique Strauss-Kahna ze sexuálního útoku. Soudce DSK propustil z domácího vězení a vrátil mu jeho kauci a zastavené peníze.

Žalobci říkají, že hotelová pokojská policii o incidentu a dalších věcech lhala. Policie zjistila, že se „oběť“ radila s přítelem, jak uvězněného DSK vydírat. Podle New York Times byl její přítel jedním z několika lidí, kteří na bankovní účet pokojské převáděli peníze v celkové hodnotě 100,000 dolarů. Policie nyní pokojskou podezřívá z napojení na nelegální drogy a praní peněz.

Žalobce nicméně sdělil, že bude pokračovat ve vyšetřování případu. To znamená, že se prokurátor (politicky ambiciózní Cy Vance) pokusí, o překlasifikování trestného činu na přestupek, aby si zachránil tvář a nebyl omylem zatažen do komplotu s cílem vydírat a zničit pověst člověka, u kterého francouzské průzkumy ukazují, že je favoritem veřejnosti v nadcházejících prezidentských volbách, ve kterých bude prezident Sarkozy, loutka Washingtonu, usilovat o znovuzvolení. Slova žalobce naznačují právnickému týmu DSK, že případ zůstává otevřený a může být navrácen k novému projednání, pokud se právnímu týmu DSK nepodaří jej přesvědčit, aby je pověřil vyjednáním nižšího obvinění. DSK by tak přiznal vinu výměnou za v podstatě neexistuje trest. To by zachránilo tvář newyorského žalobce a policie.

Pravděpodobně se nikdy nedozvíme, jestli si pokojská celý plán vymyslela sama, nebo jestli šlo o plán Sarkozyho operativců a jejich amerických spojenců. Jedním z náznaků, že jsou do toho zapojeni političtí odpůrci DSK, je fakt, zveřejněný francouzským tiskem, že Sarkozyho politický tým ve Francii věděl o zatčení DSK dříve, než to oznámila newyorská policie. Tento fakt newyorskému žalobci a policii nezabránil, aby líčili DSK v řadě veřejných prohlášení, a v neetických, ne-li ilegálních únicích reportérům, jako viníka.

Když policie a žalobci obviní podezřelého v médiích dříve, než byl sám obviněn, typicky to znamená, že proti němu neexistují důkazy a že tato démonizace slouží jako jejich náhrada. Obvinění je to, co je pro systém důležité, ne zjištění viny nebo neviny.

Na řadě internetových stránek jsem poukázal na problémy s případem proti DSK. Za to, že jsem lidi informoval o zjevném, jsem byl pravičáky a levičáky odsuzován.

Pravičáci mi ukázali prostředníček za to, že jsem zapochyboval o integritě policie a žalobce. Nevím snad, že jsou to čestní strážci, kteří chrání veřejnost před zločinem? Jak se opovažuji zpochybňovat cokoliv, co policie nebo žalobce udělali nebo dělají. Co jsem zač, nějaký rudo-liberální komouš?

Levičáci mi rovněž ukázali prostředníček; prý jsem odhalil svoji skutečnou tvář, jsem jen obráncem bohatých a mocných a mužů, kteří podvádějí ženy. Kolik jsem za své služby bohatým a mocným a prznitelům nevinných žen dostal zaplaceno?

Feministická levice mne odsuzovala jako misogynního. Pouze člověk nenávidějící ženy může stát na straně násilníka proti jeho oběti.

Snášet lidskou blbost je tak únavné. Není divu, že ztrácejí své svobody, pracovní místa a příjmy, a svoji zemi a sebeúctu.

Protože pověst DSK je v troskách a je vyloučen z francouzských prezidentských voleb a odstraněn z MMF, kde začínal klást otázky ohledně používání MMF elitou pro nouzové vyplácení bohatých bankéřů na úkor chudých nevolníků, odvedl „systém spravedlnosti“ svoji práci. Nyní je pro úřady jistější ho propustit, než riskovat proces. Hlasité protesty právnického týmu pokojské vypovídá o jejich agonii, přišli o svůj podíl na milionech, které doufali, že si vydíráním zajistí, protože nyní by finanční vypořádání jasně znamenalo bránění spravedlnosti a vězení pro ně všechny.

Těch pár lidí, které skutečně zajímá spravedlnost, nejen pro DSK a obyčejné lidi, ale také pro Řeky, Španěly, Iry a Portugalce, může být spokojeno s faktem, že DSK očividně přijel do New Yorku proto, aby si tam promluvil s ekonomem a držitelem Nobelovy ceny Joe Stiglitzem o lidštějším a demokratičtějším způsobu, jak vyřešit krizi státních dluhů v Evropě, která byla zorganizována soukromými věřitelskými bankami.

Zřejmě každý, kdo by se chtěl radit se Stiglitzem, je bohatými a mocnými vnímán jako hrozba pro jejich zájmy.

Nicméně tento zjevný fakt na levičáky neudělal žádný dojem. Stejně tvrdí, že peníze bohatých a mocných převážily nad zákonem a spravedlností.