Světový dluh je nesplatitelný, jediným řešením je monetární kolaps

Nakolik jsme schopní rozpoznat, americké ministerstvo financí doposud utratilo a půjčilo si asi 100 miliard z federálních penzijních účtů. Dokud nedojde k hlasování o navýšení dluhu před 2. srpnem, vláda si pravděpodobně vypůjčí z těchto zdrojů asi 250 až 300 miliard dolarů. Ministerstvo za tento dluh neplatí prakticky žádný úrok. Tříměsíční americké pokladniční poukázky mají v současné době výnos nula. Ptáme se, jak budou tyto zdroje vytvořeny, aby ministerstvo splnilo své závazky vůči penzijnímu fondu. Co se stane, když 2. srpna nebude zákon schválen? Bude to pokračovat do nekonečna? Budeme vás informovat o novém vývoji.

Stávající situace ohledně stavu zotavení v USA přešla z prekérní do bezútěšné, jak jsme předpověděli před rokem v květnu, kdy jsme uvedli, že dostaneme QE3, něco, co nikdo opravdu nechce, ale jak jsme řekli dříve, je to nevyhnutelné. Fed a jeho řídící vlastníci - členské bank vědí, že současný přístup nefunguje, a že je pouze otázkou času, než bude, v důsledku jejich politiky, potřeba dalších stimulačních opatření, která se následně přemění na zvýšenou inflaci.

V důsledku stávajícího stavu záležitostí se předseda Fedu Bernanke objevuje v televizi neustále. Je opakovaně grilován a vnímání veřejnosti se mu vůbec nelíbí. Nemělo by se mu to líbit, protože stále více pozorovatelů vidí, že dvě kvantitativní uvolňování nefungovala. Stála nejméně 3,6 bilionů dolarů zdrojů vytvořených z čistého luftu a vše, co dokázala, bylo prodloužit agonii. Druhou stránkou je, že tato politika způsobila vyšší inflaci. Co jiného lze očekávat, když deficity jsou obrovské a Fed musí nakoupit státní dluhopisy za 1,6 bilionu dolarů. Velká část tohoto dluhu je používána pro vedení nekonečných válek za trvalý mír. Během tohoto procesu prezident obešel ústavu a vědomě potlačuje svobody amerických občanů. Již neexistuje oddělení moci, ale máme zde opravdovou diktaturu, zaplacenou a placenou Wall Street a bankami.

Měli byste mít v mysli pevně usazeno, že vaši páni ve vládě a ti, kteří vládu řídí, bezostyšně a arogantně věří, že vědí lépe než vy, co je pro vás dobré. To je důvod, proč když s vámi mluví, jsou jejich odpovědi tak prosáklé blahosklonností – jako by vám říkali, jak se vůbec opovažujete zpochybňovat, to, co vám říkají. Předseda Fedu, pan Bernanke, je toho dokonalým příkladem. On, spolu s dalšími a svými předchůdci, vytvořil podvodnou ekonomiku založenou na nekonečném dluhu a na penězích a úvěrech vytvořených z čistého luftu. Dnes je to doprovázeno nulovými úrokovými sazbami, což je kombinace, která může časem přinést pouze padající dolar, inflaci a kolabující ekonomiku. Pan Bernanke, zdá se, věří, že zvýšená peněžní zásoba má nepatrný nebo žádný dopad na relaci mezi penězi a cenami potravin. Musí žít v pohádkové zemi. Myslet si něco takového může skončit jedině tak, že to ekonomickou situaci ještě zhorší.

Více než měsíc stály USA před úkolem zvýšit hranici pro krátkodobý dluh. Hraje se hra, kdy jedna strana chce srazit deficit, a druhá ne. Ve skutečnosti nechtějí obě strany srazit nic, či bychom měli říct, že elitáři, kteří řídí tyto údajné zastupitele lidí, nechtějí srážet nic. Chtějí, aby hra pokračovala, aby mohli pokračovat ve vykrádání ekonomiky, a zajímavým pohledem na tuto atrakci je, že kdyby nebyl státní dluh zvýšen, vše by se zadřelo.

Kongres, prezident a tak zvaní vyjednavači chtějí zvýšit tento krátkodobý dluh o 2,4 bilionů dolarů. To by představovalo strop pro krátkodobý dluh ve výši 16,7 bilionů dolarů, aby se další navýšení limitu pro dluh přeneslo do období po příštích volbách. Důsledky těchto snížených výdajů se mají dostavit v příštích deseti letech. Jak komické a jak absurdní. Opravdu očekávají, že jim tuto šarádu zbaštíme?

Poslední strategií elitářů je udržet problémy Japonska pod kobercem. Nedopustit, aby se to dostalo do médií, ačkoliv někteří japonští představitelé říkají, že se ostrov stane neobyvatelným. To je také důvod, proč prezident Obama odjel navštívit kancléřku Merkel do Berlína. Vyzval ji, aby podepsala dohodu na záchranu řeckého problému. Nechápe, že taková dohoda by ji a její stranu, CDU, učinila nevolitelnou na dlouhou dobu. Němečtí občané chtějí Řecko odstřihnout. Ponesou ztráty a výsledkem je, že mnoho bank půjde ke dnu. Prezident se pokouší zvýšit svoji oblibu.

Rozjela se propaganda, aby Američané nezačali panikařit tváří v tvář neexistenci zotavení, navýšení krátkodobého dluhu a selhávání státu, a Evropa začíná kolabovat. Elitáři jsou díky těmto problémů ve vážných problémech. Koláč jim také osolila katastrofa, na kterou se změnilo setkání Bilderberg ve Švýcarsku.

Důvěra amerických spotřebitelů je nižší, než byla na počátku úvěrové krize. To není nic neočekávatelného, když nezaměstnanost roste, prodeje padají a údaje o výrobě z Chicaga a New Yorku prudce padají.

Většina profesionálů však nechápe, že události let 2006/2007 nebyly nikdy vyřešeny. V únoru 2009 začala inflační krize. Od té doby tu máme dvojitý propad. Byli jsme svědky mírného zotavení způsobeného nalitím peněz a úvěrů. Nezaměstnanost je téměř na stejné úrovni, na jaké byla před 21/2 až 3 roky. Stejně tak tomu bylo v Británii a Evropě. V Británii Bank of England a v Evropě ECB dělají totéž, co Fed, a to skupují státní dluh vytvářením peněz a úvěrů z čistého luftu. Londýnská City, Wall Street a Frankfurt by vás rády přiměly věřit, že toto nalévání zdrojů do systému funguje, zatímco ve skutečnosti provedly pouze dočasné nouzové vyplacení Wall Street a londýnské City a evropských finančních center, a příslušných zapletených vlád. Nebylo učiněno nic, aby se systému pomohlo strukturálně a lidé se dostali zpět do práce. Čtenáři musí pochopit, že to, co bylo těmto ekonomikám provedeno, nefunguje, a účastníci vědí, že to nefunguje. Profesionálové, kteří nejsou napojeni na elitáře, zpanikařili, protože nechápou, co se děje – co je jim činěno. Trh byl zralý na pád, ale je zde další důležitý faktor. Wall Street chce navýšení krátkodobého dluhu, jen s nepatrnými nebo žádnými škrty ve výdajích. Noví konzervativci říkají ne, neuděláme to. Trh bude tažen dolů, dokud tito představitelé nespatří světlo. Jak daleko jsou ochotni stáhnout trh dolů – pravděpodobně na 8,500 až 10,000 u Dow, nebo dokud jim kongres nedá, co chtějí. Mezitím budou útočit na komodity, zlato a stříbro, aby nikdo nemohl vydělat. Bohužel pro ně to tentokrát nefunguje. Jsou níže, ale vracejí se zpět pokaždé, když jsou uměle stlačeny dolů. Věříme, že právě o tom je tato korekce trhu. Wall Street bude tlačit trh dolů co nejvíce, aby dostal co chce. Mezitím je Střední východ a Evropa ve varu a v řadě středovýchodních zemí probíhají války. Ti uvnitř chápou, že trh je držen silným deficitním utrácením a naléváním peněz a úvěrů, jak vláda dluh finančně odstřeluje. Ekonomika a trh měly v posledních dvou letech neospravedlnitelné ceny akcií na úrovni, kterou si během tohoto období udržely. Totéž platí pro Británii a Evropu.

Většina profesionálů nechápe, co se skutečně děje, a co je jim a jejich klientům prováděno. Data jsou slabá a jsou stále horší, jak se ekonomické statistiky nadále propadají, což ukazuje na více problémů před námi. To je postačující ospravedlnění, aby padající trh pomohl vědomému snížení cen. Musíme mít na paměti, že jedinou baštou zisků, která veřejnosti zůstala, je trh. Pokud se propadne, kongres uslyší voliče hlasitě a jasně. To ho má donutit ke schválení navýšení krátkodobého dluhu.

V reakci na toto neomezené utrácení zahraniční vlády zpomalily nebo zastavily nákupy státních a agenturních dluhopisů, kdy to zůstalo na Fedu. Tento problém se bude s přibývajícím časem zhoršovat. Nyní to nejsou již pouze zahraniční vlády, kdo zpomaluje nákupy, ale také americké domácnosti. Ty prodávají ročně přes 1 bilion dolarů těchto aktiv, a prodeje se zvyšují, jak se mamky, taťkové a hedge fondy vládních papírů zbavují.

Jak se QE blíží svému konci, investoři začínají být emocionální. Od FOMC příští týden mohou očekávat jen málo, Evropa může očekávat totéž od setkání EU příští týden, Řecko je ve stavu revoluce a není žádná dohoda na dohled. V podstatě se banky, vlády, EU a MMF nedokážou dohodnout na ničem. Řekové chtějí změnu podmínek. Pokud ji nedostanou, je to krach.

Předpověděli jsme, že Řecko takto skončí, a řekli jsme jim, aby to udělali, několikrát v rádiu, televizi a v tisku. Krach Řecka nejen dostane dolů euro, srazí celý evropský bankovní systém, a to bylo našim záměrem od prvopočátku.

Řecko a další země v ekonomických a finančních problémech neměly být nikdy do eurozóny připuštěny. Prostě nesplňovaly podmínky a solventní země to nejen věděly, ale také tyto země podporovaly při falšování účetnictví, za pomoci JP Morgan, Goldman Sachs a Citigroup. Psali jsme o tom před 11 lety, ale nikdo neposlouchal.

Řekové po roce úsporných opatření jich měli dost a nemají náladu předat svoji zemi bankéřům. Podíl na telekomunikační společnosti byl nedávno prodán Němcům za 30 centů za dolar. Řekové již nebudou k takovýmto sladkým obchodům tiše přihlížet. Když Řecko 1. ledna 2001 vstoupilo do eurozóny, byli rádi, že mají úsporný program kvůli vstupu stejně, jako že mají nejvyšší inflaci v Evropě. Jejich deficity byly vyšší, než jaké měla v té době jakákoliv jiná evropská země, ale bankovní a státní úvěry nadále přicházely, protože šlo o politickou záležitost. EU a eurozóna měly být podkladem nové světové měny a nové světové vlády. To je důvod, proč bylo Řecko a další spěšně přivedeni do eurozóny. A pak tu byl novátorský a stupidní koncept jedné úrokové sazby pro všechny, kdy jsme v té době řekli, že je to zárukou katastrofy, a právě to tu máme o deset let později.

Doporučovali jsme nákup zlatých a stříbrných mincí, zlata a podílů od června 2000, když jsme dostali předplatitele a další z akciového trhu v druhém týdnu dubna 2000, dva týdny po vrcholu. Totéž jsme udělali u Dow na 14,000 a předpověděli jsme dno na 6,600. Propad byl na 6,550. Dostali jsme předplatitele z trhu nemovitostí, počínaje červnem 2005. Jak můžete vidět, měli jsme věci pod kontrolou celé ty roky. Výzva ke zničení euro bude, doufáme, naší doposud nejlepší výzvou. Z našeho pohledu vnímáme jako riziko to, že Řecko zkrachuje a upustí od euro, kdy bude následováno Irskem a Portugalskem, a později Belgií, Španělskem a Itálií. Než se toto stane skutečností, potrvá pravděpodobně dva až tři roky. Němci euro nechtějí a nikdy ho nechtěli. Věříme, že do tří let budou všechny země zpět u svých národních měn a sen o celosvětové vládě bude v Evropě mrtvou záležitostí.

Pád Řecka stáhne řadu evropských bank příliš velkých na krach a mohl by způsobit závažné škody věřitelským zemím. Takové omyly již v brzké době nikdy nezopakují. Nevěříme, že Fed bude tentokrát schopen evropské banky nouzově vyplatit. Americká veřejnost to nepodpoří, poté, co se musela obrátit na federální odvolací soud, a trvalo dva roky, než se zjistilo, že Fed lhal a překročil svoji licenci tím, že byl bankou světa. Problémy v USA jsou podobné problémům v Evropě, a je pouze otázkou času, než USA finančně vybuchnou. Pokud se řecké výnosy mohou dostat na 17 ½ procenta, stejně tak se tam mohou dostat výnosy ve všech problémových zemích, a těch je spousta. Daňový poplatníci v USA, Británii a Evropě mají plné zuby placení účtů za všechny ty spekulace a šílené politické eskapády. To brzy skončí. Musí, protože bankrot se zdá být jedinou možností. Tříměsíční americké pokladniční poukázky mají nulový výnos, a dvouleté papíry nesou 0,40%, a 10leté 2,91%. Nyní existuje pouze jeden směr, kam mohou výnosy jít, a to nahoru. U tvorby úvěrů existuje limit, ale zatím na této křižovatce nejsme. Budeme tam pravděpodobně za dva roky, možná tři.

Jedním z aspektů dluhové moru, který jsme opravdu neprobírali, je dopad situace v Řecku, pokud půjde ke dnu. 33 evropských bank drží obrovské množství dluhopisů zemí PIIG, a mohly by jít ke dnu, pokud zbankrotuje 5 nebo 6 slabých zemí. Navíc jsou tu země a další subjekty, které jsou těchto dluhopisů plné. Stejně jak Fed i ECB nouzově vyplácela banky, a to je proti pravidlům, takže by její představitelé mohli mít právní problémy. Samotný fakt, že tito bankéři porušili pravidla, je významný. Velkou otázkou je, jestli půjdou do vězení. Pokud udělali chyby, účet museli zaplatit daňoví poplatníci. Věříme, že by měli jít do vězení. Účet za expozici u dluhu 5 finančně slabých zemí by mohl dosáhnout 625 miliard dolarů. ECB udělala totéž, co Fed, a financovala nesolventní banky tím, že skupovala toxický odpad, který vlastní, a dávala si ho do bilance, kterou musí zaplatit veřejnost. Je to socializace korporátních dluhů ve fašistickém stylu. Většina odpadu nemá žádnou nebo jen velmi malou hodnotu. Vždy nás zajímalo, jaké ceny Fed a ECB v tomto špinavém kšeftu platily. Obě instituce nám to odmítly říct.

Říká se, že ECB používá leverage 24 k 1, s kapitálem a rezervami ve výši pouhých 116 miliard dolarů. Pokud aktiva spadnou na 4,25%, bude celá kapitálová základna vymazána. To by se mohlo snadno stát, pokud Řecko a další čtyři země PIIGS zkrachují. Považujeme to za osudné, protože žádná z problémových zemí nechce dluh splatit, aby ukojila bankéře, kteří nejsou nic jiného, než zločinci. Myslíme si, že tato 5 nakonec zkrachuje, a možná také Belgie. To znamená, že ECB je nesolventní a velké banky v eurozóně taktéž, včetně mnoha centrálních bank. Profesionálové nemají tušení o tom, jak závažné je to pro celý světový finanční systém. Možná se mýlíme. ECB má v řeckých dluhopisech pouze 268 miliard dolarů. To jsou pro tak velké socialistické ranaře drobné. Přesto je to dvojnásobek jejich kapitálové základny.

Krach Řecka by evropským věřitelům přinesl 94% přímých ztrát, a o 5% by se podělili s americkými věřiteli. Druhou stranou rovnice je to, že americké společnosti zajišťují, že zhruba 90% těchto ztrát budou vlastnit američtí upisovatelé pojistek proti krachu. Tyto americké banky prodaly evropským bankám kreditní swapy za 120 miliard dolarů. Jdou to banky příliš velké na krach, za které budou muset nést ztráty američtí daňoví poplatníci. Zajistily si tyto americké banky svoji expozici? Nevíme, avšak víme, že to, co udělaly, je neracionální a nekompetentní. Tedy pokud USA nebo Fed nemusely z nějakého důvodu poskytnout na tyto ztráty záruky. Pokud budou Fed, ministerstvo financí a Stabilizační burzovní fond auditovány, zjistíme to. Tato čísla jsou obrovská, ale jejich expozice ve výši 100 miliard u irského dluhu je stejně tak silná.

Takové spekulace a tajné dohody skončily, pokud tedy přežijeme finančně. Nepochybně potřebujeme znovu schválit zákon Glass-Steagall, za jehož ochranu jsme před 13 lety tak těžce bojovali.

Můžeme vám slíbit, že pokud Řecko zkrachuje, bude nakonec ECB nesolventní. Snili jsme o takovém dni před 12 lety. Zničení ECB a eurozóny by částečně zničilo tah iluminátů směrem ke světové vládě.

Myslíme si, že aby se takové katastrofě vyhnula, natiskne ECB prostě více peněz, stejně jako to udělal Fed, čímž se agonie prodlouží. Skutečným mechanismem nouzového vyplacení by bylo, kdyby Francie a Německo daly k dispozici své zlato, aby zachránily eurozónu a euro. Tedy pokud USA Německu umožní, aby své zlato mělo. Můžeme vám slíbit, že pokud by se politici těchto dvou zemí pokusili použít zlato svých zemí jako kolaterál, nebo by navrhli jeho prodej, byli by zlynčováni.

Stejně jako Fedu ECB žádná důvěryhodnost nezbyla. Je zjevné, že jediným posláním těchto dvou centrálních bank je zachránit finanční systém, který je vlastní. Kdy lidé zmoudří? ECB a bankéři si mysleli, že Řecko a Řekové nebudou žádným protivníkem. Bankéři si mysleli, že prostě mohou přijít a zemi vykrást. Jakmile se Řekové v těchto záležitostech vzdělali, učinili patřičnou volbu. To je důvod, proč tam trávíme tolik času u rádia, televize a tisku. Nyní znají pravdu, a bankéři, euro a EU jsou v úzkých. V důsledku toho je ECB mrtvou flákotou, ať to chápe, nebo ne.

Světový dluh je nesplatitelný, obzvláště dluh USA, Británie a eurozóny. Jediným řešením je kolaps. Systém nelze zachránit. Je to pouze otázkou času a toho, co bude katalyzátorem. Mohlo by to být Řecko.