Sýrie ve varu, americká válečná loď v Černém moři

Jen zřídka si ruský ministr zahraničí zvolí pro vyjádření formálního prohlášení neděli. Očividně došlo k něčemu extrémně závažnému, když Moskva vystoupila tak naléhavě. Objevení se křižníku Spojených států s raketami v Černém moři v rámci námořního cvičení s Ukrajinou je provokace. USS Monterrey vybavená protiraketovým systémem Aegis se účastní společného ukrajinsko-amerického cvičení Mořský vánek 2011 (Sea Breeze 2011).

Na americko-ukrajinském cvičení není nic mimořádného. Toto cvičení proběhlo i vloni. Ale Moskva sdělila: „Zatímco necháme stranou nevyřešenou otázku možného evropského protiraketového deštníku, Rusko by rádo vědělo, v souladu s rozhodnutím lisabonského summitu Rusko-NATO, jaké „zhoršení situace“ mělo americké velení na mysli, když rozhodlo přesunout svoji základní údernou jednotku regionální protiraketové obrany, kterou NATO v tomto regionu vytvořilo, ze Středomoří dále na východ?“

Prohlášení ministerstva zahraničí pak pokračovalo vlastním vysvětlením, že Monterrey byla vyslána do evropských vod jako součást krokového adaptačního přístupu americké vlády s cílem vytvořit evropský segment globální protiraketového deštníku. První fáze tohoto programu předjímá nasazení skupiny amerických válečných lodí v Jadranském, Egejském a Středozemním moři, aby se ochránila před raketovými útoky jižní Evropa. Role raket amerických válečných lodí v proti-pirátském cvičení Mořský vánek 2011 je také nejasná, uvádí se v prohlášení.

„Musíme uvést, že naše obavy jsou nadále ignorovány, a pod rouškou rozhovorů o spolupráci na evropském protiraketovém deštníku probíhají snahy vytvořit konfiguraci protiraketového deštníku, jehož důsledky jsou nebezpečné, o čemž jsme naše partnery v USA a NATO nesčetněkrát informovali,“ dodává ruské prohlášení.

USA tvrdí, že je to běžné námořní cvičení. Na druhou stranu se Moskva ptá: „Pokud jde o běžnou návštěvu, pak není jasné, proč byly pro přesun do tohoto poměrně citlivého regionu zvoleny válečné lodi s touto výzbrojí.“

Není pochyb, že USA stupňují tlak na ruskou Černomořskou flotilu. K americké provokaci dochází na pozadí nepokojů v Sýrii. Rusko neústupně blokuje americké pokusy o prosazení intervence libyjského stylu v Sýrii. Moskva chápe, že hlavním důvodem amerického tlaku na změnu režimu v Sýrii je zbavit se konečně ruské námořní základny v této zemi.

Základna v Sýrii je jediným postem, který Rusko v regionu Středomoří má. Černomořská flotila se spoléhá na základnu v Sýrii při udržení účinné přítomnosti ruského námořnictva. Po vytvoření amerických vojenských základen v Rumunsku a objevení se amerických válečných lodí v černomořském regionu se oblouk obklíčení utahuje. Je to hra na kočku a myš, kde USA získávají navrch.

Zdánlivě je režim vedený Basharem al-Assadem represivní, protože téměř každý den přicházejí zprávy, že došlo k dalšímu krveprolití. Ale zpravodajství na západě totálně mlčí o pomoci, kterou dostává syrská opozice zvenčí. Nikdo nemá zájmem vyšetřit nebo se dotazovat například na okolnosti toho, jak mohlo být zastřeleno 120 příslušníků bezpečnostních jednotek během jednoho „incidentu“.

Zapojení západu, Saudů, Izraele a Turecka do nepokojů v Sýrii je téměř křišťálově jasné, ale když mluvíme o „varu v Sýrii“, je to mimo rámec diskuse. V krátkosti, Rusko prohrálo u Sýrie informační válku. Od této chvíle bude mít dilema, jestli bude považováno za obstrukční a nelogické, když se v Sýrii rozvíjí chvályhodný demokratizační proces a začíná tam postupovat „arabské jaro“.

Moskva dala jasně najevo, že u Sýrie nestrpí rezoluci Rady bezpečnosti OSN, bez ohledu na její znění nebo obsah. Hlasovala minulý týden také proti kroku západu v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (IAEA) zahájit projednávání syrského jaderného programu – podobně jako u íránského programu – v Radě bezpečnosti OSN.

Dilematem Moskvy je, že nemůže otevřeně vysvětlit svoji stranu americké geopolitické agendy ve vztahu k Sýrii. Jakékoliv takové vysvětlení odhalí prázdnost americko-ruského „resetu“, na kterém Kreml za prezidenta Dmitrije Medveděva pilně pracoval. Ale ani Washington nenechá Rusko mimo zaměřovač. Je jisté, že utáhne smyčku kolem Assadova krku.

Řečeno jednoduše, USA chtějí, aby Rusko ze Sýrie odešlo a mohl se tam usalašit pouze západ. Ale Rusko ví, co bude následovat, když by byla tamní ruská námořní základna pro-západním nástupnickým režimem v Damašku, který přijde po Assadovi, zavřena.

Sázky jsou velmi vysoké. Vloni byl zástupce šéfa ruské vojenské rozvědky zabit za záhadných okolností, když byl na námořní základně v Sýrii na inspekční cestě. Jeho tělo bylo nalezeno ve Středozemním moři u tureckého pobřeží. A je jisté, že v syrské polévce má prsty hluboko mnoho výzvědných služeb.

Především, změna režimu v Sýrii se stala naprosto klíčovou pro prolomení regionální izolace Izraele. Americkou a izraelskou nadějí je, že páteř Hizballahu lze zlomit pouze tehdy, když bude Assadův režim v Damašku svržen a syrsko-íránská aliance skončí. Změna režimu v Sýrii donutí vedení Hamasu Damašek opustit. Šéf Hamasu Khalid Meshaal žil v Damašku pod ochranou Assada několik let.

Celkově vzato, jakýkoliv pohyb v izraelsko-palestinském mírovém procesu ve prospěch Izraele bude možný jen tehdy, když USA a Izrael rozbijí tvrdý syrský oříšek. Washington a Tel Aviv se pokoušely přesvědčit Rusko, aby zapadlo do řady a přijalo u Sýrie „porážku“. Ale Moskva sáhla ke zbraním. A nyní vysláním válečné lodi do Černého moře USA signalizovaly, že Rusko nechají za jeho zatvrzelost a usilování o to být středomořskou a středovýchodní mocností zaplatit.

Výsledky parlamentních voleb v Turecku, které zajistily vládnoucí „islamistické“ straně AKP (Straně spravedlnosti a rozvoje) další funkční období, výrazně posílily americké pozice u Sýrie. Ankara přitvrdila svůj postoj ve vztahu k Assadovi a začala ho otevřeně kritizovat. A více obstruktivní roli Turecka při destabilizaci Assada a vynucování si změnu režimu v Damašku lze očekávat v příštích týdnech. Je ironické, že Turecko také kontroluje úžinu Bospor.

Zlepšením vztahů s Tureckem v posledních deseti letech Moskva doufala, že Ankara postupně přejde k nezávislé zahraniční politice. Kreml očekával, že tyto dvě země se mohou dát dohromady a vytvořit v Černém moři kondominium. Ale jak se události odvíjejí, stává se jasným, že Ankara se vrací ke svým dřívějším prioritám coby členské země NATO a předního partnera USA v regionu. Ankaru nelze zlomit: provedla chytré vyhodnocení a sestavila bilanci, a došla k závěru, že jejím zájmům nejlépe slouží identifikovat se s tahem západu a provést změnu režimu v Sýrii.

Navíc Ankara považuje za ziskové, že se identifikuje s přístupem Saudů k povstání na Středním východě. Bohatí Arabové v na ropu bohatých zemích Perského zálivu jsou ochotni poslat své „zelené peníze“ do Turecka. Ankara také sdílí obavy Saudů ohledně vzestupu Iránu jako regionální mocnosti.

Shrnuto, USA pomalu ale jistě získávají u své agendy změny režimu v Sýrii navrch. Jestli Moskva tomuto obrovskému tlaku podlehne a přijme pokles svého vlivu v Sýrii je velkou otázkou. Moskva pohrozila, že bude spolupracovat s Pekingem a přijmou ve vztahu k Sýrii společné stanovisko. Ale schopnost Moskvy postavit se v Sýrii americké mašinérii každým dnem slábne.

Průběh událostí kolem Sýrie bude mít zcela jistě silný dopad na americko-ruský „reset“. Zdá se, že Obamova vláda si udělala domácí úkoly a došla k závěru, že stojí za to kvůli bezpečnosti Izraele riskovat. Válečná loď, která vplula do Černého moře, přiváží Rusku neotesanou zprávu, aby akceptovalo, že je pouhým slabým stínem bývalého Sovětského svazu.