Tajné americko-afghánské rozhovory by mohly umožnit americkým vojákům zůstat desetiletí

Američtí a afghánští činitelé vedou tajné rozhovory o dlouhodobé bezpečnostní dohodě, která by mohla americké vojáky, agenty a letectvo v této válkou sužované zemi zanechat na desítky let.

Přestože jejich obsah není zveřejněn, jednání pokračují již více než měsíc. Jejich cílem je vytvořit dohodu o strategickém partnerství, která by prodlužovala americkou přítomnost i po konci roku 2014, kdy by mělo podle stávající dohody všech 130 000 vojáků USA a ostatních členů koalice 49 národů zemi opustit.

Američtí představitelé přiznali, že ačkoli ministryně zahraničí Hillary Clintonová nedávno řekla, že Washington si žádné „trvalé základny v Afghánistánu“ nepřeje, její formulace umožňuje řadu možných výkladů.

„Američtí vojáci jsou v různých zemích na delší dobu, ale nejsou tam natrvalo“, řekl Guardianu americký činitel.

Činitelé NATO sdělili, že britské jednotky také chtějí zůstat v Afghánistánu i po r. 2014, převážně jako školitelé nebo instruktoři. Ačkoli nebudou patřit mezi „bojové jednotky“, neznamená to, že se nebudou moci zúčastnit bojů. Britští instruktoři by například mohli bojovat společně s afghánskými vojáky.

Výše postavení činitelé NATO také předpokládají, že povstání v Afghánistánu bude pokračovat i po roce 2014.

Američané mají v Afghánistánu nejméně pět základen, které by mohly ubytovat vojáky ze speciálních jednotek, bezpečnostní činitele, pozorovací zařízení a technické vybavení po roce 2014. Tyto základny budou mít v srdci jednoho z nejnestabilnějších regionů, blízko k hranicím Pákistánu, Íránu a Číny, jakož i ke Střední Asii a Perskému zálivu, velký strategický význam.

Regionální mocnosti zpráva o americko-afghánských jednáních znepokojila. Rusko a Indie vyjádřily Washingtonu a Kábulu své obavy z dlouhodobé americké přítomnosti. Čína, která zachovávala politiku přísného nezasahování do ekonomických záležitostí Afghánistánu, také dala najevo své znepokojení. Během své nedávné návštěvy se vysocí pákistánští představitelé snažili přesvědčit své afghánské protějšky, aby učinili svým strategickým partnerem Čínu, ne Ameriku.

Američtí vyjednavači dorazí ke konci tohoto měsíce do Kábulu na nové kolo rozhovorů. Afghánci odmítli první americký návrh dohody o strategickém partnerství a před dvěma týdny předali Washingtonu svůj vlastní. Americký návrh byl prý „nejasně formulován“, sdělil Guardianu jeden afghánský činitel.

Afghánští vyjednavači nyní připravují ke svému návrhu podrobné přílohy.

Afghánští politici ovšem hrají choulostivou hru. Prezident Hamíd Karzáí a výše postavení afghánští činitelé vidí přetrvávající americkou přítomnost a širší strategický vztah jako věc základního významu, zejména co se týče ochrany Afghánistánu před jeho sousedy.

„Čelíme společné hrozbě mezinárodních teroristických sítí. Nejsou to jen hrozba Afghánistánu nebo Západu. Chceme partnerství, které by země regionu sdružilo, ne je rozdělilo“, řekl Rangin Spanta, afghánský poradce pro národní bezpečnost a vedoucí afghánských vyjednávačů.

Dr. Ašraf Ghání, bývalý kandidát na prezidenta a jeden z vyjednavačů, řekl, že i když NATO a USA považují stabilitu Afghánistánu za zásadní pro svůj hlavní strategický cíl, totiž porazit al-Qá‘idu, „prosperující Afghánistán“ je jen jejich nižší prioritou. „To je náš cíl, není třeba, aby to byl jejich cíl.“

Ačkoliv Ghání zdůraznil „konsensus v klíčových otázkách“, zůstávají velké neshody.

Nezáleží na tom, zda Američané vyzbrojí afghánské vzdušné síly. Karzáí samozřejmě požádal o plně schopná moderní bojová proudová letadla. To ale bylo Američany vyloučeno z důvodů nákladů a obav, že to destabilizuje region.

Dalším problémem je možnost nasazení amerických vojáků umístěných na základnách v Afghánistánu mimo tuto zemi. Z Afghánistánu by Američané mohli snadno útočit na Pákistán nebo Írán. Nedávný útok vedený právě z Afghánistánu zabil Usámu bin Ládina.

„Nikdy nedovolíme využít afghánskou půdu pro operace proti třetí straně“, řekl Spanta, afghánský poradce pro národní bezpečnost.

Třetí spornou otázkou je právní základ, na němž budou Američané moci zůstat. Afghánští činitelé jsou spokojeni, že všechny zahraniční síly v jejich zemi podléhají afghánským zákonům. Afgánci také chtějí mít nejvyšší rozhodovací moc nad použitím a rozmístěním zahraničních vojáků.

„Nesmí existovat nějaké paralelní rozhodovací struktury … Vše musí být v souladu s naší suverenitou a ústavou“, řekl Spanta.

Ani ohledně tempa jednání se obě strany nedohodly. USA chtějí mít dohodu počátkem léta, než by mělo přijít očekávané oznámení prezidenta Baracka Obamy o stažení jednotek. To „prostě není možné“, řekl afghánský činitel.

Existují také obavy, že uzavření dohody o strategickém partnerství by poškodilo snahy o politické urovnání konfliktu s Tálibánem. „Rozhovory“ s vysoce postavenými představiteli povstalců se blíží, řekl Guardianu jeden z afghánských ministrů. Jeden evropský diplomat v Kábulu řekl: „Je těžké si představit, že Tálibán bude spokojený s americkými základnami v Afghánistánu v dohledné budoucnosti.“

Vyšší představitelé NATO tvrdí, že stálá mezinárodní vojenská přítomnost ukáže povstalcům, že Západ z Afghánistánu neodejde a donutí je spíše mluvit než bojovat.

Mark Sedwill, vedoucí civilní zástupce NATO v Afghánistánu, nedávno hovořil o hrozbě „Velké hry 3.0“ v této zemi. Jeho slova odkazovala na krvavý a destabilizující konflikt mezi Ruskem, Británií a dalšími velmocemi o jihozápadní Asii v 19. století.

Afghánistán byl v historii objektem využívání a mocenských her velmocí. Dr. Ghání trvá na tom, že toto ovšem není jeho „vize pro 21. století“. Místo toho řekl, že Afghánistán by se mohl stát „ekonomickou křižovatkou“ Asie.