Pravici nebo levici

Ve Španělsku proběhly komunální volby, ve kterých nespokojení Španělé dali jasné vítězství pravici. Příští rok budou parlamentní volby a očekává se drtivé vítězství pravice.

Ve Francii je situace právě opačná – tam vládne pravice a ve volbách příští rok se očekává jasné vítězství levice. Nespokojení Francouzi doufají ve zlepšení své situace pod levicovou vládou.

U nás vládne pravice a rozhořčení lidé požadují předčasné volby, ve kterých by zvítězila levice.

Co se to děje ve světě? Proč ve Španělsku lidé doufají, že pravicová vláda jim zajistí lepší život, zatímco Francouzi a Češi věří v záchranu od levicové vlády?

Odpověď je jednoduchá. Protože se nechávají ohlupovat sdělovacími prostředky a věří, že buď jeden nebo druhý jim zajistí lepší životní podmínky. Nejsou schopni pochopit, že pravice i levice jsou jen dvě strany jedné mince. Není mezi nimi rozdíl. Mají rozdílnou rétoriku, ale politiku provádějí stejnou – jen jinak natřenou. U nás jedna na modrou a druhá na oranžovou. Už z toho faktu, že socialisté zanevřeli na svoji – rudou - barvu, barvu krve, kterou prolévali jejich otcové při střelbě do stávkujících, je možno usuzovat na jejich politiku. Zradili barvu pod kterou bojovali sto let proti příkoří kapitalismu. Tak si každý může spočítat, že jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Socialisté už dávno zradili svoje voliče a provádějí stejnou politiku jako pravice, jen trochu jinak a pomaleji. Politiku ve státě určují média a ty jsou v rukou několika soukromých vlastníků. Teď společně demontují sociální stát a nastolují nový světový pořádek.

Jedné ideologie jsme se zbavili a druhou jsme spolkli i navijákem. Lidé jsou nepoučitelní. Ale nemohou jinak - už více než 30 let na světě vládne neoliberalismus.

Neoliberalismus je vláda korporací a bank. Ty už pochopily, že poctivou prací se zbohatnout nedá a proto výroba na západě skomírá. Výroba se přesouvá do zemí s nízkou mzdou a stačí k uspokojování potřeb lidí na západě. Teda těch, co na to mají. Ti druzí mají smůlu.

Banky a korporace vydělávají na bankovních operacích a kšeftech s akciemi. Tam se dají vydělat nejrychleji největší peníze. Nejlépe to ukázala finanční krize v roce 2008. Na tomto podvodu vydělaly jen ty největší banky. Na jejich záchranu státy do nich nasypaly miliardy dolarů z peněz daňových poplatníků. A bankéři si ty miliardy vyplácely na dividendách a mzdách managementu. Nevadilo jim, že stovky malých bank, penzijních fondů zkrachovaly. Tak přišli o své peníze miliony malých střádalů a budoucí důchodci o svoje důchody. To však nikoho nezajímá. Hlavní je, že pár největších bank vydělalo. A ty miliony okradených lidí si za to může samo. Nemají jim věřit.

Jenže jak jim nevěřit, když jsou lidé 24 hodin dennodenně masírováni médii a hlavně televizí. Staré dobré heslo ideologa nacismu Josefa Goeblese má trvalou platnost : „stokrát sdělená lež se stává pravdou“. Ano, ne stokrát, ale tisíckrát nám v televizi opakují svoje lži a lidé jim věří. Tato činnost je přímo ukázková jako vymývání mozků. Ve Spojených státech byly v době studené války tyto metody brainwashingu vědecky propracované do posledních detailů. Na internetu je množství filmů vysvětlujících jak se to dělá. Jak je možno ovládat a měnit mysl lidí.

Jako hlavní prostředek pro ovládání lidí slouží televize. Dnes méně než 3% lidí čte knihy. Jen 15% čte noviny. Jediná pravda, kterou znají je z televize. Máme celou generaci lidí, která nikdy nepoznala nic co nevyšlo z televize. Televize je svatou pravdou. Lidé udělají všechno co jim v televizi řeknou, začínají věřit ilusím. Oblékají se jako z televize, jí jako z televize, vychovávají děti podle televize, a nakonec myslí jako televize.

O tom co se bude vysílat rozhoduje její majitel. A majiteli jsou korporace, které ovládají média včetně televizních sítí. Tyto korporace kontrolují informace, které se vysílají. Neustálý tok zábavy, zpráv a informací, konzumovaný veřejností tvaruje jejich vnímání reality, ve které žijí. Za pomoci kontroly rozšiřovaných zpráv komentátoři a jejich nadřízení z korporací jsou schopní kontrolovat masy. Dokonale zformulované zprávy nasměrují veřejnost tak, aby sama předurčila závěry. Televize se stala zbraní hromadného přesvědčování.

Množství zpráv o kterých jsme si mysleli, že jsou pravdivé, jsou lži. Třeba zprávy o Saddámových zbraních hromadného ničení. V televizi není pořadu, který by nebyl infikován. Od zpráv po poslední idiotský seriál, všechno je podřízeno propagandě amerického způsobu života. Proto je i u nás 80% z vysílacího času plné amerických seriálů. Z čističe bot milionářem. A lidé jsou stále ochotni této lži věřit. Nejsou schopni pochopit, že všichni nemohou být milionáři, že někdo musí dělat, aby se ti milionáři měli dobře.

Až příště půjdete k volbám, dobře si rozmyslete komu dáte svůj hlas. Vzpomeňte si na staré dobré české přísloví : když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

A když lidé nepochopí, že zpívají falešně, tak se opravdu nedá nic dělat.

Že nevíte komu tedy dát svůj hlas? Tak to je opravdu vaše chyba.