Koupím hezký, moderní mobil. Zn. připlatím za omezenou funkčnost

Poté, co mi v Argentině ukradli mobil, jsem nějakou dobu vegetoval bez. Pokud jsem byl v Kanadě, nevadilo to, ale v Čechách a na Moravě kdo nemá mobil, prostě neexistuje. Veřejných telefonních budek jako šafránu, navíc každou chvíli bylo třeba uvádět někde na sebe kontakt. Bez mobilu si zde člověk připadá jako méněcenný. Měsíc jsem s tím bojoval, ale nakonec se podřídil; ano, chci plout s proudem. I já chci zbožně držet tu krabičku v ruce při čekání na autobus. I já chci do ní hledět za jízdy v metru (kdy není signál) a tvářit se důležitě. I já ji chci mít položenou vedle odpolední kávy v restauraci a co chvíli se jí láskyplně dotýkat. I já ji chci mít v noci u postele a ráno jí věnovat první pohled. Zkrátka i já chci být jedním z průměrných Čechů. Takže jsem nažhavil internet, abych si udělal obrázek o nabídce.

Nabídka skvělá, desítky, patrně stovky modelů, jeden hezčí než druhý. Jaký to rozdíl proti Kanadě, kde měli všeho všudy dva (slovy dva) odblokované mobily na SIM kartu. (V Kanadě mají samozřejmě širší nabídku mobilů, ale 90% je zadrátováno natvrdo na operátora – bez SIM karty a těch několik se SIMkou bývá zablokováno. Ne, že by to byl problém, ale odmítám se obtěžovat někam kvůli odblokování, zato mi žádný mobil nestojí.) Jeden – jakýsi plastikový šmejd a druhý vývojově pět let starý typ Motorolla Razr V.

V ČR – velmoci mobilů – je nabídka obrovská. Ale ouha. Ukázalo se, že to nebude tak jednoduché.

Napsal jsem si na papírek, co chci. Můj budoucí mobil by co do vzhledu měl být moderní, hezký, malý, s dlouhou výdrží baterií, s příjemnou a lehce ovládatelnou klávesnicí nebo dotykovým displejem. Co do funkčnosti mám jediný požadavek: musí být schopen pracovat na všech čtyřech GSM frekvencích 850 / 900 / 1800 / 1900 Mhz, abych jej mohl používat jak v ČR tak v Kanadě. To je tedy pro mě must have.

V kategorii nice to have (bylo by hezké, kdy to mělo) by to mohlo mít dvě SIMky funkční na všech čtyřech GSM frekvencích. Mobilů na dvě SIMky je několik, bohužel snad kromě jediného velmi drahého smartphonu mají všechny dvousimkové mobily omezení: druhá SIMka funguje jen na dvou evropských pásmech. V Evropě to nevadí, ale když si takový mobil přivezete do Severní Ameriky, zjistíte, že druhá SIMka je prostě „mrtvá“.

Řekli byste, že mé požadavky na mobil jsou poměrně jednoduché a nebude těžké je splnit. Ale ukázalo se, že je to skoro nemožné.

První prodejna – Electro World v obchodním centru Zličín. Několik regálů s mobily, odhaduji to na nějakých padesát kousků. Dobrá zpráva: skoro všechny podporují čtyři GSM frekvence. Takže problém by tady být neměl. Jenže každý z nich má něco navíc, co prostě nechci.

Nokia C5 – fotoaparát 5 megapixelů. Proboha nač to? Na fotografování mám jiné nádobíčko, nemám rád multifunkční stroje. Vždy si vzpomenu na Nejtka z Neználkových příhod (pro čtenáře od 7 let, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších knih) a jeho multifunkční automobil, který mimo to, že jezdil, také štípal dříví, pálil cihly, míchal maltu a škrábal brambory. Jak dobře to vše dělal, kniha nepíše, ale od svých sedmi let nemám rád multifunkční přístroje – ať jde o mobily nebo tiskárny spojené s faxy a skenery.

BlackBerry – hezký, ale příliš mnoho příliš malých tlačítek, příliš velký mobil sám.

Nokia 5530 – podcasting, hudební search, podpora hudebního obchodu Nokia. Děkuji, nechci, hudbu poslouchám z MP3 přehrávače, podcasting nepoužívám, ani nevím, co to je, hudební obchod Nokia by patrně zkrachoval v jednom týdnu, kdyby zákazníci byli jako já.

Samsung Omnia 7 – fotoaparát s bleskem, operační systém Windows 7. Nechci fotoaparát, natož s bleskem, nechci sloní operační systém, čím větší operační systém, tím silnější musí být procesor, aby přežvýkal miliony řádků kódu, strašně to žere baterky.

LG GM 360 – opět fotoaparát s 5 megapixely. Jak už jsem psal v diskuzi za článkem, nemám nic proti megapixelům pokud jsou tam, kde patří. To je v kameře. Ale vadí mi ve stroji, který pro ně není primárně určen. Nechci kladívko s kompasem. Chci kladívko, kterému neuletí hlavice, když pořádně udeřím, protože na to kladívko je. Chci, aby mobil dělal dobře jednu věc – tu, ke které je primárně určen. Ne aby dělal pět věcí jakž takž. Achillovou patou většiny mobilů je to, že hlasitost příjmu občas poklesne, takže není rozumět. Chci mobil, který bude vždy dobře slyšet, k tomu pixely nepotřebuji. A nemíním je platit. Odkládám.

LG T300 – skoro vyhovuje, foťák tam sice je, ale jen 1,3 megapixelů. Znechucuje mě ale ikonka Facebooku a Twitteru. Rovněž nechci prohlížeč dokumentů, internetový prohlížeč Opera, nechci vůbec žádný internetový prohlížeč, na internet mám počítač.

Přistihuji se, že podvědomě přeskakuji mobily, které zdůrazňují Facebook, Twitter a další sociální sítě.

A brzy vyskakuje ještě další problém. GPS navigace. Ještě před rokem byla GPS doménou pouze smartphonů a mobilů vyšší cenové kategorie. Nyní téměř každý mobil, i ty levné, tuto funkci mají. Proboha proč? Vzpomínám si na nedávný průšvih iPhone, kdy se ukázalo, že tento mobil archivuje svou pozici do nešifrovaného souboru, který pak v pravidelných intervalech odesílá někam. Vše bez vědomí majitele. Stejnou trapnost dělají i mobily s GPS a Androidem, jediný rozdíl je v tom, že bonzují svou pozici častěji.

Nenacházím žádné rozumné zdůvodnění, kromě toho jediného, proč se GPS začíná stávat běžnou výbavou všech mobilů. Že se tato informace (rozuměj informace o přesném výskytu mobilu a tedy jeho majitele) někam ukládá, s tím, že by se v případě potřeby mohla hodit. Ne vždy, ne u všech. Říkám v případě potřeby. Spolu s možností (nikdy oficiálně nepotvrzenou, ale ani nevyvracenou) tajného odposlechu je to jako mít osobního policajta za zadkem. Zkrátka takový malý šmírák v kapse. Sen všech totalitních režimů se naplňuje a není třeba ani mikročip pod kůži. Mobil s GPS to víc než nahradí. Vím, že pozice mobilu se dá určit i bez GPS, ale zdaleka ne tak přesně a ne všude.

Zatvrdil jsem se proti GPS velmi nekompromisně. Můj mobil GPS mít nesmí. Tím se ovšem velmi zúžil rozsah nabídky.

Druhá prodejna – Datart. Nabídka mobilů bohatá, nejméně dvacet kousků. Procházím jeden po druhém. Ukazuje se, že až na dva nejjednodušší mají všechny vystavené mobily GPS navigaci. Znechuceně odcházím.

V podstatě teoreticky nejvíce vyhovoval mobil pro seniory Aligator. Bez kamery, bez GPS, bez Facebooku, bez Twitteru, bez přehrávače. Zkrátka jenom mobil. Na to, že nic neumí, je docela drahý (kolem 1000 korun). Ale Aligatora nechci. Co ho zcela vylučuje, je rozsah pouze dvou frekvencí GSM, takže by mi v Kanadě nefungoval. Navíc styděl bych se ho použít na veřejnosti. Velká tlačítka, brutální dvoubarevný displej s oranžovou a černou, tlačítko první pomoci na zadní straně, celkově působí mobil dojmem, že byl majiteli vydán v gerontologické poradně spolu se zásobou čerstvých inkontinentčních plen. Razím sice heslo, že mobil by měl být hlavně na telefonování, ale čeho je moc, toho je příliš. Tedy v tomto případě naopak. Čeho je málo, to prostě nestačí. Aligator je až nevkusně jednoduchý a nesmyslně předražený.

A pointa celého vyprávění? Průmysl mobilů se soustřeďuje především na mladé a jejich potřeby. Chybí kvalitní mobil s rozšířenými základními funkcemi pro starší. Vyhovoval by mi svou výbavou BlackBerry, kdyby měl jiný design a jinou klávesnici (dotykovou nebo výsuvnou; vím BlackBerry Storm má dotykovou, ale mobil je moc velký a pro mě zbytečně drahý). Proč si výrobci myslí, že každý majitel mobilu musí nutně chtít facebookovat, twittovat a poslouchat hudbu? Proč žádný výrobce nenabízí implicitně šifrování SMS a MMS?

S výjimkou posledního požadavku (šifrování) vím proč. Dovedu si představit kanceláře designerů nových mobilů např. v Nokii. Velká, příjemná, barevná místnost, dvacet stolů, velké obrazovky a mezitím designeři. Průměrný věk 30 let. Jsme mladý kolektiv! Vsadím svou kravatu, že mezi nimi není nikdo nad padesát. Včetně šéfů a schvalovacích komisí. Výsledkem jsou výrobky sice hezké a moderní, ale lišící se navzájem od sebe v podstatě jen jiným umístěním ikon stejných funkcí na ploše displeje a cenou. One size fit all. Proto byla od začátku firma Research in Motion vyrábějící BlackBerry překvapivě úspěšná – jako jediná totiž oslovila starší zákazníky, vsadila na kvalitní šifrování emailů a nevyhrožovala hned ve dveřích Twitterem a Facebookem.

Návrh designerům mobilů: Což takhle vytvořit mobil jako stavebnici? Člověk by si vybral prázdný kryt mobilu s klávesnicí, displejem a základními obvody umožňujícími pouze telefonování. Funkce, které chce navíc, by se doplňovaly formou bloků. Co funkce – to miniaturní blok nebo karta vsazena do zdířek. Každý blok by mohl obsahovat jak software tak hardware. Bylo by tam pod krytem řekněme pět volných zdířek a člověk by si vybral, čím je osadí. Jako v samoobsluze. U pokladny by to sečetli a hotovo. Bylo by to tak těžké?

P.S. Nakonec jsem si vybral. S kompromisy. Oželel jsem dvě SIMky. Dva roky starý model Samsung S5230. Zdá se celkem šikovný a nemá GPS.