Drogová válka ve střední Americe: Náboji se nešetří!

Novináři o krvavé permanentní drogové válce v Mexiku, jejímiž oběťmi se za několik posledních let, podle oficiálních statistik, stalo 34,000 lidí, příliš mnoho nepíší. Pozornost médií se přesunula na střední Ameriku, kde velké drogové kartely vedou válku o zásobovací kanály u kokainu, heroinu a ostatních halucinogenů do USA. Drogoví dealeři, kteří si udržují „překladiště“ v Mexiku a „výrobní kapacity“ v Kolumbii, energicky upevňují své pozice v Guatemale, Salvadoru, Hondurasu a Panamě…

V policejních svodkách zemí tohoto subregionu figurují emisaři mexického kartelu Los Zetas. Máme-li věřit tomu, co o strukturách Los Zetas tvrdí americká DEA, jsou všudypřítomné a jejich operační, kádrové a finanční možnosti jsou neomezené. Do jisté míry svojí agresí a bezohledností připomínají teroristy Al-Kejdy, jen v oblasti drog. Americká propaganda vysvětluje kvantitativní a kvalitativní nárůst dodávek drog americkým klientům právě aktivitami údajně všemocných Los Zetas. Za tuto roušku se příhodně uklízí mnohamiliardový byznys s halucinogeny řízený americkými zvláštními službami, a to nejen u kokainu a heroinu, ale u širokého sortimentu syntetických drog.

Již v letech 2003-2004 guatemalský státní zástupce Fernando Mendisabal, který měl na starosti vyšetřování obchodu s drogami, varoval, že jakýkoliv „cizí průnik“ do modu operandi místních drogových organizací povede k „nekontrolovatelnému nárůstu násilí a vyrovnávání účtů“ mezi jednotlivými uskupeními. Tehdy v zemi působilo pět kartelů – Mendoza, Chamale, Lorensana, Sersenno a Luciano – které uzavřely pakty o mírové koexistenci, rozdělily si zóny vlivu a dopravní kanály do Mexika a USA. Baroni se vyhýbali používání síly vůči sobě navzájem. „Neubližovali“ obyvatelům svěřených území a nezřídka „poskytovali zdroje“ na „sociální podporu“ a dobročinnost v duchu tradic Robina Hooda.

Hroucení zavedených pořádků začalo po zatčení největšího guatemalského narkobarona Otto Herrery, působícího pod přezdívkami „El Pipa“, „El Ingeniero“ a „El Profo“, v r. 2003 v Mexiku a jeho vydání do USA. Pod jeho kontrolou se nacházely klíčové oblasti Guatemaly – Izabal (atlantické pobřeží), Petén a Cobán. Po „odstranění“ Herrery a řady dalších pohlavárů guatemalského narkobyznysu začaly nesváry, které zachvátily celou střední Ameriku. Do úzkého kruhu drogových pohlavárů se prodrali cizinci z mexických kartelů Los Zetas, El Sinaloa a El Golfo. Po jedné z posledních akcí Los Zetas v Guatemale na hranici s Mexikem zůstalo 27 těl bez hlav. Typická operace na zastrašení konkurentů v „mexickém stylu“. Nelze nezmínit nedávné surové zúčtování Los Zetas se 70 guatemalskými přistěhovalci v Mexiku. Ti odmítli s kartelem spolupracovat a zaplatili za to životem. V ostatních zemích střední Ameriky množství „zúčtování“ podobného typu vzrostlo prudce také.

Latinsko-američtí pozorovatelé se domnívají, že rozhořevší se drogové konflikty jižně od Rio Grande vyprovokovávají agentury DEA, CIA a FBI. Je na to orientováno operační složení a agenturní aparát a jsou na to vyčleňovány obrovské prostředky. Pod různými historkami se drogovým kartelům v Guatemale, Hondurasu a dalších zemích dodávají z území USA moderní zbraně. Drogová uskupení jsou vyzbrojena lépe, než proti nim stojící instituce zákona a armádní oddíly… Na základě rozhodnutí Bushe mladšího a jeho skupiny jestřábů bylo v r. 2006 do mlýnku na maso drogové války uvrženo Mexiko, a pak, za Obamy, se ohnisko zvláštních operací přesunulo do zemí střední Ameriky. Úkol – vykrvácet drogové kartely „daleko od území“ Spojených států.

Zatím je tento úkol plněn úspěšně. Los Zetas oslabili svůj nápor směrem na sever Ameriky a rozhodli se posílit „týl“ ve střední Americe. Proti místním mafiím se vede vyhlazovací válka. Ty se brání, přejímají metody přivandrovalců a konec těchto krvavých bakchanálií je v nedohlednu. Samozřejmě, že aktivizace drogových kartelů v tomto regionu musí vlády znepokojovat. Apelují na Washington a dožadují se podpory v boji s nebezpečným a všemocným nepřítelem, který korumpuje státní struktury na všech úrovních.

Takovou pomoc „s pochopením“ Spojené státy poskytují. V důsledku toho několikanásobně vzrostl vliv zvláštních služeb Říše na vnitřní a zahraniční politiku středoamerických zemí. Pokud například nahlédneme do seznamu „diplomatických představitelů“ USA v Guatemale, tak se snadno zjistí, že „skutečných“ diplomatů tam není ani hrstka. Pod střechou velvyslanectví působí unikátní „zvláštní středisko“ pro neveřejné řízení Guatemaly, jehož pracovníci jsou „označováni“ za zaměstnance politického, konzultačního, politicko-ekonomického a kulturního odboru a dalších sekcí. Spoustu delikátní práce mají i operativci DEA, kteří „organizují-dezorganizují“ boj s drogami v Guatemale. „Dobrovolníci“ Mírového sboru (kované kádry CIA) a funkcionáři USAID – Americké agentury pro mezinárodní rozvoj – vyhledávají perspektivní mládež pro pro-americké nevládní organizace. Své specifické úkoly plní i lidé z americké Geologické služby.

Koordinaci pro „zvláštní středisko“ pro řízení Guatemaly provádí velvyslanec McFarland, zkušený rozvědčík, a Todd Robinson, jeho pravá ruka, s neméně působivým služebním spisem v CIA – působil v Kolumbii, Salvadoru, Bolívii, Dominikánské republice a Albánii.

Když se stalo jasným, že Los Zetas kontrolují až 70% území Guatemaly, prezident A. Colom vyhlásil mimořádný stav v Alta Verapaz na severu země, a v prosinci 2010 tam byly vyslány vojenské jednotky a policejní složky. Operace proti mexickému kartelu probíhala za přímé účasti pracovníků silových struktur USA, kterým guatemalský prezident dal prakticky volnou ruku. Reakce Los Zetas následovala za týden: pod hrozbou popravy donutili majitele a hlasatele tří radiostanic v Cobán odvysílat následující zprávu: „Toto je vzkaz pro prezidenta: my, členové skupiny Los Zetas, chceme pouze jedno, a to aby se země dozvěděla, že Alvaro Colom od nás dostal 11,5 milionů dolarů před ukončením prezidentských voleb v r. 2007, a zaplatí za to, že nedodržel své sliby. Budou trpět vinní i nevinní, a zaplatí válkou, která začne v zemi, v obchodních centrech, školách a policejních stanicích.“

Existují různé názory na skutečné autorství tohoto vzkazu. Někdo ukazuje na „nesmiřitelnou opozici“, někdo na CIA, která provedla účinné „aktivní opatření“, po kterém bude muset Colom dokazovat konkrétními činy, že je obětí pomluv a nikdy od drogových kartelů peníze nedostal. Ve střední Americe přibyl další „ovladatelný prezident“. Colom preferuje přátelství se Spojenými státy a poněkud viditelně ztratil zájem o posilování vztahů s Kubou, Venezuelou a dalšími „populistickými“ zeměmi.

Obvinění ze vztahů s narkobyznysem, vyřčená na adresu jakéhokoliv latinsko-amerického politika, hrozí vážnými důsledky pro jeho kariéru. O to nebezpečnější jsou, pokud tato obvinění vychází z USA. Na tomto háčku „visí“ mnozí politici v latinské Americe, shromažďují se kompromitující materiály na příbuzné, na nejbližší okolí, na členy vlády atd. Je-li to nezbytné, tak se kompromitující materiály vyrobí. Pokud se Washingtonu zachce „pohřbít“ pro Říši nepohodlného zahraničního politika, budou zvláštní služby roky dělat úpornou mravenčí práci, ale nakonec ho pohřbí.

Výjimek již příliš není, ale vzbuzují optimismus: Říše není všemocná. Zářným příkladem je Daniel Ortega v Nikaragui. Již dlouho dělá nezávislou politiku a orientuje se na Venezuelu a členské země ALBA, bolívarské alternativy pro národy latinské Ameriky. Americký velvyslanec v Managui Robert Callahan velmi usiloval o odstranění Ortegy z prezidentského postu. Podle tradice Ortegu obvinili z „nedostatečného úsilí“ v boji s drogami. Ale zastrašit prezidenta se nepodařilo. Ministerstvo zahraniční bylo nuceno oznámit výměnu Callahana, aby se vyhnulo jeho vypovězení ze země. V nadcházejících prezidentských volbách v říjnu 2011 o Ortegových vyhlídkách na vítězství prakticky nikdo nepochybuje.

Nyní se problémem pašování drog do USA přes země střední Ameriky a Mexika začala zabývat Mezinárodní komise pro kontrolu drog vytvořená při OSN. Bylo vypočítáno, že přes tento region se do USA dostává až 90% kokainu z Kolumbie a Peru. Komise musí vyjasnit, jak deklarace Washingtonu o zahájení různých programů na posílení boje s drogami a drogovými kartely koreluje s nebývalým nárůstem dodávek „hvězdného prachu“ na americký trh. Jen přes Guatemalu je podle skromných odhadů do USA dodáváno nejméně 20 tun kokainu ročně.

V červnu 2011 proběhne v Salvadoru regionální Konference boje s drogami a organizovaným zločinem ve střední Americe. Klíčové téma jsou samozřejmě finance. Jaké prostředky jsou USA připraveny na tyto cíle dodatečně věnovat? Má Washington opravdu zájem na přijetí Plánu regionální bezpečnosti, orientovaného na neutralizaci drogových kartelů?

Dokonce i nedávná návštěva prezidenta Obamy v Salvadoru pochyby nerozptýlila. Slibů je mnoho, ale konkrétních věcí čím dál méně. Takže prognózy ohledně dalšího přitvrzení drogové války ve střední Americe nejsou neopodstatněné. Je zcela možné, že rozkaz „nešetřete náboji“ již byl vydán.