Vítejte do násilného světa pana Hopey Changey

Když Británie ztratila v r. 1956 kontrolu nad Egyptem, premiér Anthony Eden řekl, že chce, aby byl nacionalistický prezident Gamal Abdel Nasser „zničen… zavražděn… Je mi u prdele, jestli bude v Egyptě anarchie a chaos“. Tihle nestoudní Arabové, naléhal v r. 1951 Winston Churchill, by měli být vrženi „do žumpy, ze které by se nikdy neměli dostat“.

Výrazivo kolonialismu mohlo být upraveno, ale jeho duch a pokrytectví zůstaly stejné. V přímé reakci na arabské povstání, které začalo v lednu a šokovalo Washington a Evropu, kde způsobilo paniku podobně jako u Edena, nastupuje nová imperiální fáze. Ztráta egyptského diktátora Mubaraka byla bolestná, i když ne nenahraditelná; probíhá USA podporovaná kontrarevoluce, kdy je nový režim v Káhiře sváděn novými úplatky, a moc se přesunuje z ulice do politických skupin, které revoluci neinicializovaly. Cílem západu je, jako vždy, zabránit autentické demokracii a obnovit kontrolu.

Libye je bezprostřední příležitostí. Útok NATO na Libyi, kdy Rada bezpečnosti OSN stanovila mandát pro podvodnou „bezletovou zónu“ na „ochranu civilistů“, je nápadně podobný konečnému zničení Jugoslávie v r. 1999. U bombardování Srbska a „záchrany“ Kosova nebylo žádné krytí OSN, přesto to dnes propaganda hlásá. Stejně jako Slobodan Miloševič je i Muammar Kaddáfí „novým Hitlerem“, dopouštějícím se „genocidy“ na vlastních lidech. Neexistují o tom žádné důkazy, stejně jako nebyla žádná genocida v Kosovu. V Libyi probíhá kmenová občanská válka; a ozbrojená vzpoura proti Kaddáfímu a plány na útoky na obytné části Tripolisu střelami s uranem byly Američany, Francouzi a Brity již dávno připraveny, ponorka HMS Triumph odpaluje střely Tomahawk, a opakuje se tak „šok a hrůza“ z Iráku, která po sobě zanechala tisíce mrtvých a zraněných civilistů. A stejně jako v Iráku jsou oběti, mezi které patří bezpočet spálených libyjských armádních branců, pro média ne-lidmi.

Na východě „rebelů“ není terorizování a vraždění černých afrických přistěhovalců nic nového. 22. května ojedinělý článek ve Washington Post popsal represe, bezpráví a eskadry smrti v „osvobozených zónách“, právě v době, kdy šéfka zahraniční politiky EU, Catherine Ashton, prohlašovala, že tam nalezla pouze „velké aspirace“ a „kvality vůdcovství“. Při demonstrování těchto kvalit Mustafa Abdel Jalil, „vůdce rebelů“ a až do února Kaddáfího ministr vnitra, sliboval: „Naši přátelé… budou mít ty nejlepší příležitosti při budoucích kontraktech s Libyí.“ Na východě se nachází většina libyjské ropy, největší zásoby v Africe. V březnu rebelové, pod vedením zahraničních expertů, „převedli“ do Benghází libyjskou centrální banku, plně státem vlastněnou instituci. To je bezprecedentní. Mezitím USA a EU „zmrazily“ téměř 100 miliard dolarů libyjských finančních zdrojů, podle oficiálních prohlášení „největší kdy zablokovanou sumu“. Je to největší bankovní loupež v historii.

Francouzská elita je nadšenými zloději a bombarďáky. Imperiálním plánem Nicolase Sarkozyho je Francií ovládaná Středozemní unie (UM), která by Francii umožnila „návrat“ do svých bývalých kolonií v severní Africe a profitovat na privilegovaných investicích a levné práci. Kaddáfí popsal Sarkozyho plán jako „urážku“, kterou nás „má za blbce“. Vláda Merkel v Berlíně souhlasila, kdy se bála, že její starý nepřítel by Německo v EU oslabil, a v Radě bezpečnosti se při hlasování o Libyi zdržela.

Stejně jako při útoku na Jugoslávii a frašce s Miloševičovým soudem je Mezinárodní trestní soud USA, Francií a Británií používán k pronásledování Kaddáfího, zatímco jeho opakované nabídky na příměří jsou ignorovány. Kaddáfí je Zlý Arab. Vláda Davida Cemmerona a její užvaněný vrchní generál chtějí tohoto Zlého Araba eliminovat, stejně jako Obamova vláda zabila proslaveného Zlého Araba nedávno v Pákistánu. Korunní princ Bahrajnu je na druhou stranu Dobrý Arab. 19. května byl vřele uvítán Cameronem v Británii, s fotografickým extempore před Downing Street 10. V březnu tentýž korunní princ zmasakroval neozbrojené protestující a povolil saudským jednotkám rozdrtit demokratické hnutí své země. Obamova vláda Saudskou Arábii, jeden z nejrepresivnějších režimů na Zemi, odměnila zbrojními dodávkami za 60 miliard dolarů, největším v americké historii. Saudové mají nejvíce ropy. Jsou to Nejlepší Arabové.

Útok na Libyi, podle norimberských standardů zločin, je 46. vojenskou „intervencí“ Británie na Středním východě od r. 1945. Cílem Británie, stejně jako jejích imperiálních partnerů, je kontrola africké ropy. Cameron není Anthony Eden, ale téměř. Stejná škola. Stejné hodnoty. V mediálním balení již slova kolonialismus a imperialismus používána nejsou, takže cynici a důvěřivci mohou oslavovat státní terorismus v jeho stravitelnější formě.

A jak britská elita pudlíkovsky poskakuje před „panem Hopey Changey“ (jméno, které dal Baracku Obamovi velký americký karikaturista Ted Rall) a ten začíná další nesnesitelnou prezidentskou kampaň, anglo-americká vláda teroru v Afghánistánu a jinde zesiluje a lidé jsou zabíjeni bezpilotními letouny – americko-izraelskou inovací, které se Obama chopil. Oficiálně bylo na výsledkovou listinu zařazeno i způsobování utrpení, od tajných soudů a věznic, nahánění alarmistů a kriminalizace disentu, po uvězňování a ožebračování jeho vlastních lidí, většinou černochů, a Obama je stejně špatný, jako George W. Bush.

Palestinci to vše chápou. A zatímco jejich mladí odvážně čelí násilí krvavého rasismu Izraele, nosí klíče od domovů ukradených jejich prarodičům, nejsou ani zařazeni na seznam lidí na Středním východě pana Hopey Changey, jejichž osvobození je silně opožděné. To, co utlačovaní potřebují, řekl 19. května, je dávka „amerických zájmů, které jsou pero ně klíčové“. Uráží tím nás všechny.