Žádní důchodci - žádný důchod: nebo obráceně?

Proč nekonečná hranice odchodu do důchodu nezajímá dnešní mládež = ty kterých by se neustálé prodlužování fronty čekání na smrt mělo týkat? Co naše mladé doopravdy čeká?

A co si o tom myslí? Slunce svítí, tak černé brýle na nos a podívejme se vpřed:

Náš důchodový problém začíná početím. Vláda (potažmo její inspirátor, Bezděkova komise) Nám ustaraně sděluje, že se My, hedonističtí a nezodpovědní Češi, málo množíme, tzn. není kdo by na „seniory“ vydělával.

Globální life -style trendy jsou takové, že dnešní pracující si užívají prodloužené mládí. Baví se do 40 jak zamlada a jestli je to snad před padesátkou přestává bavit a začnou uvažovat o děťátku, ejhle – ONO TO NEJDE. Zřejmě v rámci globálního oteplování (dosáhne zřejmě až do kalhot, varlata přece mají viset v chládku) Nám ubývá spermií. Možná je na vině ještě víc vyspělých vymožeností, které si staří – mladí během svého nekonečného mládí volky nevolky dopřávají, ale oficiálně je problém číslo 1 klimakiller CO2 (ale možná už ne tak palčivý, moc se o něm v masmédiích poslední dobou nemluví)... O neplodnosti na Západě ale také ticho po pěšině. Proč?

Ve vyspělé společnosti západního typu ale přece žádné „NEJDE“ NEEXISTUJE.

Takže se vydáme k odborníkovi, co má ty zkumavky a ten nám naklonuje děťátek na přání tucet.

Však na ulicích vyspělých měst i vesnic potkáváme čím dál víc kočárků pro dvě ratolesti - díky IVF. Skoro to pak vypadá, že dětí je dost, no ne?

Ale nepředbíhejme. Děti se nerodí ze zkumavky, rodí se pořád ještě z dělohy a v porodnici. Ačkoli není známo, že by od Husákova socializmu byla nějaká porodnice U Nás zbourána, z nevysvětlitelných důvodů je v dnešní době na porod pořadník a dostat se U Nás do porodnice jen tak bez ohlášení je koleda o nebezpečný malér. Takže se nehledě na slavné veřejné zdravotní pojištění porodníkům paltí předem a ne málo. Statisticky je přesto málo dětí, málo porodníků, málo jeslí, málo školek … Je pak nevysvětlenou záhadou, kde se vzaly a odchovaly všechny ty Husákovy děti, které dnes pomalu přestávají plodit?

Porodem umělé problémy nezačaly, neskončily, ale rostou.

Umělé oplodnění je sice úžasná vymoženost, jenže ony ty desítky let kosmeticky udržované matky bohužel mají svůj věk a ten se projevuje nejen navenek, ale taky uvnitř. Neonatologové samozřejmě nespí, dělají co mohou, zachraňují, co se dá, ale …

Ne každé nedonošeně se bude po slavnostním propuštění z inkubátoru rozvíjet jak poupátko. Komplikovaných těhotenství, porodů a následných stavů tedy přibývá.

Čím jsou děti vzácnější, tím větší si zasluhují péči (nutno připomenout - U Nás, na Západě). Takže očkujeme o 106. Očkování je taky POKROK, a ten vždycky něco stojí. Komplikace...

Např. dětský autizmus. Bojovníci proti infekcím všeho druhu samozřejmě zuří, že souvislost je NEPROKÁZANÁ, ale holt jsou také jiní vědci, kteří dokazují opak. Zkrátka dětského autizmu nikdy nebylo tolik, jako v naší době. Inu, byly jiné problémy. Třeba ty smrtelné dětské nemoci.

Přibývá také alergií (zase očkování?) – neboli projevů přehnané imunitní reakce na normální – přírodní (pyly, mléko, mouka ...) i nenormální (hi-tech) podněty. Děti jsou odmala závislé na tabletkách, krémech, chodí na injekce. Přesto se mnozí loupou, slzí a budou smrkat nadoživotí.

Množí se dětská obezita: daň za to, že jsou dnes děcka „dobře živená.“ Tlusté dítě se nechce hýbat, však ho nikdo nenutí, jen ať si hraje s počítačem: vyrůstá přece do hi-tech světa, kde je nejdůležitější osvojit si co nejrychleji elektroniku.

Ejhle a je tu sekundární autista: děťátko, které ostatní děti ke hře nepotřebuje . Je na síti.

A pracuje k cukrovce druhého typu.

Přibývá také „hyperaktivních dětí s poruchami pozornosti.“ Dřív se zlobivé děti trestaly, vychovávaly tvrdě a mělo to výsledky. Nebo nemělo? Dnes je tvrdá výchova ostře sledovaná, ba nepřípustná, neustále se zkoumá hranice domácího týrání. Rodič nebo učitelka, který/á má svých starostí dost, nemá zájem se ještě přetahovat o neposlušné dítě s karatelskými úřady a NVO, dobře ví, že malý lotr patří do péče ODBORNÍKA – PSYCHIATRA. A psychiatr nasadí malé dávky stimulancií. „Léků“ , které jsou těžko k rozeznání od ilegální drogy U Nás 2. nejpopulárnější – pervitinu (metamfetaminu).

Odborníci a někteří rodiče jsou samozřejmě toho názoru, že TO pomáhá, ale zase – už zdaleka ne všichni. V Americe, kde jsou na této legální droze již desetimiliony dětí a také dospělých se zvedá vlna odporu. (Zajímavé je, že ať z „léčené“ či neléčené ADHD děti obyvkle vyrostly. Bývávalo. Už je na světě nová, americká diagnóza „dospělá ADHD.“ Léčí se dál. Nadoživotí.

Čím dál víc dětí si U Nás ve stále mladším věku nachází svoji cestu k umělému zklidnění i zábavě.

Kouřit „trávu“ je U nás normální, normálnější něž fajčit tabák. Že se dříve marihuana kouřila svátečně a obsah „účinné látky“ byl zlomkový, zní jako vyprávění starců. Marihuana se kouří jedna za druhou, místo cigaret z krabiček popsaných děsivými varováními - a dětem to v hlavičkách pěkně hučí.

Že se U Nás chlastá (alkohol) víc než je v ostatním vyspělém světě obvyklé, je také normálka, to ani nestojí za řeč.

Naše specialita je ovšem levný stimulant - „perník.“ Levnější než kokain a účinek déle vydrží. Vláda a parlament dosud vždycky dohlédla na to, aby U Nás byl na trhu dostatek dostupné suroviny.

Náhodou, že?

Celosvětově ve vyspělém světě přibývá lidí, kteří jsou z pracovního trhu, prostě ze života vyřazeni z psychiatrických důvodů. Drogy legální (alkohol nejvíc) a nelegální (naše marihuana a pervitin, opiáty nehrají roli) mají na nárůstu psychóz (tzv. schizofrenie) lví podíl.

Pro psychotické důchodce je typické, že na rozdíl od starobních důchodců udolaných prací, starostmi a chronickými nemocemi, vypadnou ze společnosti na prahu tzv. produktivního života a jsou odsouzeni k doživotní konzumaci legálních, stále dražších tišidel (tzv. psychofarmak.)

Dříve také nebylo tak lákavé a snadné upadnout do „deprese“ jako dnes. Jde o nejprogresivnější důvod pracovní neschopnosti a invalidizace vůbec. Kdo se nezblázní ve 20, má šanci se zhroutit o pár let později. Důchod je připraven.

Větší radost máme z aktivní mládeže, té hrozí akorát zmrzačení rychlou jízdou na motorce, v autě a při adrenalinových sportech – a když nic jiného, je naděje, že se při vší smůle stanou dárci orgánů pro potřebné.

Ano, romantická mládež má ideály, které jí krachující systém vzdělávání a upadlá „kultura“ prostá všech vznešených hodnot nenabízí.

Dnešní cool mládežník ví, „mě už žádnej důchod nečeká“ – a jeho heslo zní ZEMŘÍT MLADÝ.

Kterému ideologovi ROZPOČTOVÉ ZODPOVĚDNOSTI by se to nelíbilo?