Mohl Obama „zradit“ Izrael?

V projevu prezidenta Baracka Obamy, věnovaného „arabskému jaru“, byla nejpůsobivější výzva k Izraeli, aby se vrátil do hranic z r. 1967, tedy aby se vzdal kontroly nad okupovanými palestinskými územími. Obama řekl, že hranice mezi Izraelem a budoucím palestinským státem „musí probíhat po linii z r. 1967, za vzájemně odsouhlasené dohody o výměně území tak, aby byla zajištěna bezpečnost a hranice uznaly oba státy“. Sektor Gazy a Západní břeh řeky Jordán jsou, jak známo, okupovány Izraelem od dob „války Soudného dne“ v r. 1967. Od té doby se na Západním břehu usídlilo zhruba 300,000 Izraelců. Boj za vytvoření palestinského státu a osvobození palestinských území probíhá, zatím bezvýsledně.

Tak jednoznačně žádný americký prezident v této otázce ještě nikdy nevystoupil. Řada republikánských senátorů okamžitě označila Obamův návrh za zradu… Obamovi se jeho 45 minutový projev, který byl vysílán v angličtině, arabštině a farsí, dokončit nepodařilo, a jak řekl bývalý guvernér Massachusetts Mitt Romney, který použil specificky americký výraz, „prezident USA strčil Izrael pod autobus“. Bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee, dlouhodobý stoupenec židovského státu, který se pokusil kandidovat na prezidenta v r. 2008, řekl, že „prezident Obama Izrael zradil“. Postoj Obamy znamená „začátek konce židovského státu“, řekl černošský republikánský kongresman Allen West. Ve Washingtonu proběhly masové demonstrace stoupenců Izraele kritizujících Obamovo vystoupení.

Stoupenci vládní politiky sdělili, že v té či oné formě s variantou návratu Izraele do hranic z r. 1967 přišla i řada předešlých nájemníků Bílého domu, takže Obama neřekl nic principiálně nového. Bylo jim odpovězeno, že žádný americký prezident o tom nemluvil tak kategoricky, že Obama neupozornil Izraelce předem a přišel s projevem v předvečer návštěvy Benjamina Netanyahu v Bílém domě. Před izraelským generálním konzulátem v New Yorku proběhla demonstrace stoupenců Izraele, jejíž účastníci skandovali „Obama musí odejít!“.

Na prezidentův projev zareagovaly také podnikatelské kruhy. Již před Obamovým projevem se ve Wall Street Journal objevil článek, ze kterého vyplynulo, že spousta amerických židů, kteří v roce 2008 aktivně shromažďovali peníze na předvolební kampaň senátora Baracka Obamy, dnes Bílý dům varují, že jeho postoj k Izraeli a „hranicím z r. 1967“ ho může stát finanční podporu v r. 2012…

Američtí židé představují pouze 2% voličstva, ale jsou mezi nimi štědří dárci volebních příspěvků. Obama dostal v r. 2008 78% židovských hlasů a židovští dárci měli na příspěvcích lví podíl. Nyní si již, podle výzkumů McLaughlin and Associates, 46% židů rozmyslí, jestli budou tentokrát za někoho hlasovat.

Izraelskému premiérovi se návrh amerického prezidenta nelíbil. Takový krok, podle názoru Netanyahu, by Izrael připravil o možnost se bránit. „Životaschopný palestinský stát nemůže být vytvořen na úkor životaschopnosti jediného židovského státu na světě,“ řekl Netanyahu. Ve stejnou dobu vyjádřil šéf Palestinské autonomie Mahmoud Abbas Obamovi vděčnost za jeho snahu obnovit rozhovory s Izraelem, které vloni uvízly na mrtvém bodě. Takže „průlomová iniciativa“ byla naznačena. Co dál? Proč křik náhle ustal a žádné kroky se nepodnikají? Začne dialog Washingtonu s Tel Avivem? A pokud ano, tak kvůli čemu takový křik a co za ním stojí?

Při předložení své kandidatury na post prezidenta USA byl Obama poprvé pozván na „návštěvu“ CFR, jednoho z nejvlivnějších rozhodovacích center v USA, kde jsou představitelé židovských kruhů pevně usazeni. Je zde i Henry Kissinger, i Madeleine Albright, i šéfové největších židovských bankovních domů.

V prvních dvou letech svého úřadu Obama vlivné členy CFR nezklamával. Ne nadarmo mu v Americe začali říkat „černé vydání George Bushe ml.“. Bez ohledu na image mírotvůrce a ochránce lidských práv neudělal bývalý guvernér státu Illinois nic, co by poškodilo zájmy sil, které za oponou tuto světovou velmoc řídí. Právě v jejich zájmu se Amerika účastní dobrodružství v Libyi. Právě v jejich zájmu Obama tvrdě a důsledně prosazuje myšlenku protiraketové obrany v Evropě, přičemž zarytě nevidí argumenty Moskvy.

Proto si jen těžko můžeme myslet, že po Obamových slovech o „hranicích z r. 1967“ začne pro Izrael nová kapitola americké politiky na Středním východě. Na slova byl Barack Obama mistrem i dříve. Stačí si třeba vzpomenout, jak již v prvních dnech v úřadu sliboval uzavřít vězení na Guantanamo. Vězení tam stále je a podmínky pro vězně jsou stále stejně nelidské.

Lze se domnívat, že Obamova slova o „hranicích z r. 1967“ nebudou mít pro Izrael naprosto žádné následky. Izrael vrátí sektor Gazy a odejde ze Západního břehu pouze pod silným tlakem, nebo v důsledku mezinárodního donucení. Tomu však nic nenasvědčuje. Obama, i kdyby chtěl, by v zápase s izraelskou lobby v Americe, ale i s izraelskou vládou, vyhrát nemohl. A ani nechce.

Takže k čemu pak byl Obamovy jeho slovní tah? Tím, že se ukázal jako nezávislý (ne pro-izraelský) účastník arabsko-izraelského dialogu, si Obama samozřejmě získá sympatie Palestinců. K čemu?

Nyní se Washington pokouší zahnat do kouta Sýrii Bashera Assada. A pokud se mu to podaří, přistoupí Assad k poslednímu prostředku obrany – k palestinským bojovým organizacím. A to je aktivní, rozvětvená a dobře vyzbrojená síť, schopná způsobit vážné rány. Proto než se přistoupí k rozhodnému útoku na Sýrii, je třeba si Palestince „koupit“. Neboť odstranění Assada a změna režimu v Sýrii jsou bez neutralizace palestinských organizací, včetně hnutí Hizballah, prakticky nemožné. A Obama tím, že se odvrací od reakce Tel Avivu, vytvořil dojem „přátelství“ vůči Palestincům.

Nyní Izrael sleduje „arabské revoluce“ z postranní čáry. Ve skutečnosti je Obamův výrok o „hranicích z r. 1967“ také součástí oblasti izraelských zájmů. Je třeba palestinským organizacím „ukázat mrkev“ a utlumit jejich aktivity v situaci, která se bude jen zostřovat – to je celkem prozíravé. A zlepší to i image USA v islámském světě. Jiná věc je, jestli Baracku Obamovi Palestinci uvěří. V současné chvíli očekávají ze strany Washingtonu konkrétní kroky, ale tato chvíle nebude trvat dlouho. Když řekl A, musí říct americký prezident i B. Nedůvěra k politice Spojených států je v palestinské společnosti natolik velká, že zamýšleného efektu lze dosáhnout pouze velmi konkrétními a důslednými kroky. Ale ke skutečným hlubokým změnám v americké politice na Středním východě nedojde – nejsou prostě v plánu.