USA si mastí svaly v Černém moři

Černé moře má ztratit svoji historickou výlučnost coby hájemství Ruska a Turecka. Návštěva velitele amerického TRANSCOM, generála Duncana McNabba, v Bukurešti zpečetila osud Černého moře v rámci posledního vstupu do kronik „nové velké hry“.

USA požadovaly, aby mohly používat dvě rumunské vojenské infrastruktury jako tranzitní místo pro přepravu jednotek a vojenského vybavení do a z Iráku a Afghánistánu z Evropy. 2. května rumunská Nejvyšší rada pro národní obranu (CSAT) schválila použití letiště Mihaila Kogalniceanu a přístavu Constanta pro tranzit. McNabb do Bukurešti ve čtvrtek rychle přispěchal, aby smlouvu zpečetil.

Rychlý sled událostí v americko-rumunských strategických vztazích je třeba pečlivě sledovat. Vynořující se spolupráce zachází daleko za logistickou podporu válek v Iráku a Afghánistánu. 3. května Rumunsko rovněž oznámilo, že tyto dvě země se dohodly na umístění amerických protiraket na letecké základně Deveselu v jižním Rumunsku, jako součásti amerického protiraketového štítu (ABM).

Objevuje se vzorec – bezpečnost komponent amerického protiraketového systému v Polsku a Rumunsku poskytuje odůvodnění pro americkou vojenskou přítomnost na území těchto zemí, nad rámec toho, co je již dostupné pro NATO.

Takže 3. května Spojené státy a Rumunsko také zahájily zapojení těchto míst oficiálním obřadem, kterého se zúčastnila náměstkyně ministra zahraničí Ellen Tauscher. „Tato volba přispívá k bezpečnosti Rumunska, USA a spojenců z NATO, potvrzuje strategické partnerství mezi Rumunskem a USA,“ řekl Aurescu a dodal, že je to velmi důležitý příspěvek k posílení profilu Rumunska ve světové bezpečnosti.

Tauscher řekla, že Rumunsko je blízkým přítelem a hodnotným spojencem NATO a že čtvrteční obřad „vyznačuje extrémně důležitý okamžik pro Rumunsko, Spojené státy a NATO“. Dodala: „Rumunsko bude hrát velkou roli v nové protiraketové obraně NATO.“

Rusko rychle přispěchalo s námitkou proti nasazení ABM v Rumunsku. V prohlášení 4. května ministerstvo zahraničí uvedlo: „Rusko sleduje vývoj situace velmi pečlivě a bere do úvahy, že podle našich odhadů může plánovaný protiraketový systém představovat riziko pro ruské strategické síly jaderného zastrašení v budoucnu. V této situaci se potřeba právních záruk od USA, že jejich raketový systém nebude namířen na ruské strategické jaderné síly, stává ještě klíčovější.“

Rumunsko vítá umístění ABM …

Vláda Baracka Obamy si nicméně zvolila na započetí s americkou vojenskou přítomností v Rumunsku tlačit. Náklady na umístění raket ABM v Deveselu jsou odhadovány na 400 milionů dolarů, plus 20 milionů každý rok na údržbu, které Washington zahrne do provozních nákladů. Navíc bude 200 amerických vojáků umístěno na základně Deveselu a tento počet se může zvýšit na 500, za „zvláštních okolností“.

Rumunské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení 5. května prohlásilo, že dohoda o umístění amerického protiraketového systému v Rumunsku byla dovršena. Toto prohlášení poukázalo na to, že rychlý pokrok ve vyjednávání dohody byl možný díky „silné politické vůli“ ze strany těchto dvou zemí a jejich „konstruktivnímu přístupu… motivovanému povědomím o důležitosti tohoto strategického projektu“ pro Rumunsko, USA a NATO. Rumunský ministr zahraničí Teodor Baconschi řekl: „Tato dohoda musí být schválena tvůrci politiky a doufáme, že bude podepsána letos na podzim“.

Všestranná expanze americko-rumunských strategických vztahů pravděpodobně vrhne stín na reset Washingtonu s Kremlem. Ruská strategická komunita je na nohou. Admirál Viktor Krajčenko, bývalý ruský náčelník štábu námořnictva, odhadl, že nová americká protiraketová základna v Rumunsku poruší mocenskou rovnováhu v oblasti Černého moře a Rusko by mělo posílit „bojový potenciál“ své černomořské flotily.

Umístění ABM v Rumunsku nemusí pro Rusko představovat bezprostřední hrozbu. Nicméně Konstantin Sivkov, vice-prezident Ruské akademie geopolitických problémů, zopakoval v Moskvě široce zastávaný názor, že rumunská protiraketová základna zacílená na Moskvu je součástí americké strategie vytvořit řetěz vojenských základen obkličujících Rusko. Moskva vypadá, že rezignovala na to, že se něco děje na očekávaných liniích. Pravděpodobně má u snížení rizik pro svoji bezpečnost plán B.

Jednání na expertní úrovni s cílem dosáhnout dohody se Spojenými státy nebo se připojit k evropskému protiraketovému systému nepostupují dobře, a pokud rozhovory neuspějí v otázkách Polska a Rumunska, utrpí reset Spojené státy – Rusko smrtící ránu. Moskva hrozila, že pokud rozhovory selžou, podnikne protiopatření, a údajně vyvíjí nový typ mezikontinentální balistické rakety, aby se vypořádala s budoucím globálním protiraketovým systémem.

... a umožňuje vznik amerických vojenských základen

Prozatím budou mít dvě americké základny v Rumunsku dopad na geopolitiku regionu Černého moře. Pobřežní státy – Bulharsko, Gruzie, Moldávie a Ukrajina – je budou považovat za „strategické vyrovnání“ vůči Rusku. Americké základny v Rumunsku mohou způsobit posun v paradigmatu rusko-turecké spolupráce v regionu Černého moře. Opět, USA rozbalily krám přímo na cestě vzkvétajících energetických vztahů Ruska se západní Evropou a Balkánem.

„Tranzitní uzly“ v Rumunsku budou stimulovat americkou snahu vybudovat tranzitní koridor do Afghánistánu přes Gruzii, Ázerbájdžán a Turkmenistán, a obejít tak Rusko. Takový koridor sníží závislost USA na Severní distribuční síti (vedoucí přes ruské území). Může se také stát novou hedvábnou stezkou spojující střední Asii.

Co však Moskvu znepokojuje nejvíce je, že americká námořní a vzdušná přítomnost v regionu Černého moře „obkličuje“ ruskou flotilu v Sevastopolu. Protože nepokoje v Sýrii věší otazník nad budoucností tamní ruské námořní základny, dostává se schopnost Ruska ovlivnit události na Středním východě po tlak. V podstatě to, čeho jsme svědky u „odlehčování“ válek v Iráku a Afghánistánu, znamená, že USA se vracejí ke globálním strategiím, které byly dříve upozaděny. Rusko a Čína americkou strategii na ovládnutí Středního východu sledují zcela jistě se znepokojením.

Když minulý týden mluvil v Almaty, varoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov západ před Libyi podobnou intervencí v Sýrii. Zpochybnil legitimitu kontaktní skupiny ustavené západními mocnostmi pro kontrolu intervence v Libyi. Stejně tak Peking vyjádři silné výhrady vůči pošklebování se americké ministryně zahraničí Hitlary Clinton, že se Peking „obává“ povstání stejného typu, jaká probíhají na Středním východě, a „pokouší se zastavit historii, což je bláznovství“.

Rusko hraje s iráckou kartou

Významné je, že Lavrov minulý týden na dva dny navštívil Bagdád. Na společné tiskové konferenci se svým iráckým protějškem Hoshyar Zebari Lavrov tvrdil, že Rusko a Irák mají k situaci na Středním východě „stejný postoj“. Pokračoval: „Je nepřijatelné řešit takové spory použitím hrubé síly, obzvláště proti civilistům; je nepřijatelné vnucovat recepty na vládnoucí nebo politické upořádání specifickým zemím z vnějšku.

Řešení je třeba hledat prostřednictvím zodpovědného dialogu mezi všemi politickými silami ve státech, mírovými prostředky a v právní oblasti prostřednictvím národního konsensu. Rusko vždy zastávalo názor, že problémy, kterým tento region čelí, by měly být řešeny samotnými zeměmi, kterých se to týká.“

Moskva také zpochybnila americkou nadvládu v Iráku tím, že Bagdádu nabídla vojenskou spolupráci. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí potvrdil, že „způsoby prosazování vojensko-technické spolupráce“ mezi Ruskem a Irákem, jakož i „opatření na posílení spolupráce mezi příslušnými bezpečnostními agenturami“, „včetně ministerstev vnitra“, na Lavrovově agendě byly.

Rusko prakticky oživuje s Irákem „vzájemně prospěšné partnerství“ ze sovětské éry, „založené na desítkách let tradic přátelské komunikace a úzké spolupráce“. Byla to první návštěva ruského ministra zahraničí v Iráku od americké invaze v r. 2003.

Načasování je významné. Rusko napadá americké plány na prodloužení vojenské přítomnosti v Iráku za konec roku 2011 v době, kdy USA dostávají základny v regionu Černého moře a tajně destabilizují režim v Sýrii (kde má Rusko námořní základnu z dob sovětské éry).

Lavrov mohl k povaze své mise v Iráku přitáhnout pozornost záměrně, když na tiskové konferenci se Zebari žertoval, že doufá, že dopis, který předal premiéru Nuri al-Maliki od prezidenta Dmitrije Medveděva, se „neocitne na WikiLeaks“.