Pozor na stavění strašáků

Nejsem přítelem jaderné energie, nemám rád jaderné elektrárny, nevěřím, že jsou nutné. Problém vidím především v nevyřešeném procesu zpracováni a pacifikováni vyhořelého paliva, kdy svět řeší Nerudovskou otázkou kam s ním? Myslím si, že je přinejmenším bezohledné ukládat silně radioaktivní materiál kdesi do jeskyní s tím, ať to nějak příští generace vyřeší, nás to nezajímá. Zkrátka neměli bychom žít na dluh. Tohle píši na úvod, abyste si nemysleli, že se jsem fanda jádra.

Jenže bychom si měli dávat pozor na levnou nebo hloupou propagandu těch, kteří jsou také proti jádru. Jejich možná dobře myšlené akce a projevy totiž udělají více škod než užitku.

Náhodou jsem narazil na článek The Fukushima Nuclear Disaster in Perspective (Fukušimská katastrofa v perspektivě) od Dr. Helen Caldicott na GlobalResearch.ca. Celý článek je laděn poměrně katastroficky, praví se v něm mimo jiné:

But that's nothing compared to what's happening now. One of the most deadly [nuclear byproducts] is plutonium, named after Pluto, god of the underworld. One millionth of a gram, if you inhale it, would give you cancer. Hypothetically, one pound of plutonium if evenly distributed could give everyone on earth cancer. Each reactor has 250 kilograms of plutonium in it. You only need 2.5 kilograms to make an atomic bomb, because plutonium is what they make bombs with.

V překladu

Ale to není nic proti tomu, co se děje teď. Jeden z nejjedovatějších vedlejších produktů je plutonium pojmenované po bohu podsvětí Pluto. Jedna miliontina gramu vám vyvolá rakovinu, pokud ji inhalujete. Teoreticky by jedna libra plutonia (0,453 kg) stačila na vyvolání rakoviny u všech lidí na zemi, pokud by byla rovnoměrně rozdělena. Každý reaktor obsahuje 250 kg plutonia. K výrobě bomby potřebujete pouze 2,5 kg, protože plutonium je to, co k výrobě bomby potřebujete.

Nějak se mi ta čísla nezdála, zeptal jsem se pana Bozenharda z SÚJB. Snad se nebude zlobit, když bez dovolení tady ocituji kousek z jeho odpovědi:

Ta toxicita je samozřejmě nesmysl. Platí stejně tak že hypoteticky pobyt 0,01s na slunci může komukoli přivodit rakovinu.

Jinak plutonium je ve všech reaktorech, když jsou v provozu. Jen v jediném bylo MOX palivo, tedy palivo vyrobené z ²³⁵U ²³⁹Pu (uran a plutonium štěpné) a ²³⁸U.

Plutonium vzniká jako vedlejší produkt. V čerstvém palivu je cca 4% ²³⁵U a 96% ²³⁸U. Při provozu se štěpí ²³⁵U (vyhořívá) a z malé části ²³⁸U vzniká pomocí neutronů ²³⁹Pu.

Na konci kampaně je složení cca 1% ²³⁵U, 3% štěpných produktů, necelých 1% ²³⁹Pu a 95% ²³⁸U.

Takže maximální množství plutonia v reaktoru (vzniklého) je necelých 1%. Těch 250 kg není řádově přemrštěné číslo, autor ale zapomněl na jednu podstatnou věc. Reaktor běží v čtyřletých či pětiletých cyklech, mění se jen čtvrtina či pětina paliva. Takže 250 kg je nutné ještě dělit. Odhaduji to na 70-100kg max.

Ale připomenout zde atomovou bombu je spíš úsměvné a navíc nesmyslným množství.

Kritické množství absolutně čistého plutonia je 16kg, 2,5 kg je nesmysl (moc by mě zajímalo, kde se autorka vzala. Přijde mi, že musejí existovat pro někoho nějaké speciální tabulky. Zcela jasné a ověřitelné hodnoty (toxicity prvků, kritická množství.. atd jsou bez bázně a hany používána a autorka spoléhá, že si to čtenář neověří. Vždyť tyhle věci jsou i ve Wikipedii a správně.)

Když pominu, že „dostat“ z paliva plutonium je složitý proces (dělá se to na 4 místech na světě), vyčistit ho pro bombu je ještě podstatně složitější a velice drahé.

A takto by se s vysokou pravděpodobností dal napadnout a rozbít téměř každý odstavec v jejím článku.

Jak to vidíte teď? Máte pocit, že paní autorka píše pravdu a jen ověřené věci bez emocí? Já ne. Jak říkám, ona to zřejmě myslela dobře, ale svými polopravdami prezentovanými jako fakta udělala víc škod než užitku.

Jaká škoda. A jaká škoda, že editor Global Research tohle publikoval, aniž by si ověřil alespoň základní tvrzení v článku uvedena.