USA šíří chaos ve střední Asii

Americké ministerstvo zahraničí opět jednou varovalo své občany před nebezpečím „teroristických útoků a občanských nepokojů v Uzbekistánu“. Toto oznámení, vydané ministerstvem zahraničí, uvedlo, že Washington „neustále dostává informace naznačující, že teroristické skupiny mohou plánovat útoky proti americkým zájmům v Uzbekistánu“.

V první řadě, zdroj hrozby je definován jako Al-Kaida podporovaná Američany během sovětské přítomnosti v Afghánistánu, jakož i její spojenci, jako Islámské hnutí Uzbekistánu, Islámská unie džihádu a Východoturkistánské islámské hnutí.

Nejzajímavější věcí je, že američtí diplomati otevřeně obvinili z rostoucího nepřátelství vůči USA „uzbecké úřady, které podnikají agresivní kroky pro zajištění bezpečnosti. To může způsobit, že teroristé a jejich stoupenci budou vyhledávat přístupnější cíle“. Například „zařízení, kde se shromažďují Američané“. K nim patří obytný sektor, kluby, restaurace, náboženské svatyně, školy a hotely.

Americké ministerstvo zahraničí americkým občanům oficiálně doporučilo stát se špiony nebo banálními informátory a „hlásit místním úřadům a americkému velvyslanectví v Taškentu jakoukoliv podezřelou aktivitu“.

Co tento silný zájem USA ve vzdáleném Uzbekistánu znamená? Je to důkaz událostí podobných těm, kterých jsme byli svědky v r. 2005 v Andijan? Předseda Islámského výboru Ruska Heydar Jemal na tuto a další otázky odpověděl v rozhovoru pro Pravda.ru.

„Je to další potvrzení, že USA plánují ve střední Asii velkou událost. Jinými slovy, někdy na podzim můžeme očekávat přesun „arabské ulice“ do pro Spojené státy strategického regionu mezi Ruskem, Iránem, Čínou a Afghánistánem-Pákistánem. A není to ani tak o ropě, plynu nebo uranu, ale o přání Washingtonu zorganizovat „kontrolovaný chaos“ na celém světě. Pokud začnou v tomto regionu vážné nepokoje, musí to nutně ovlivnit okolní oblasti.“

„Zdálo by se, že Karimov se nyní stal povolnějším. Při nejmenším umožnil NATO pronajmout si vojenské základny, které zásobují koaliční jednotky v Afghánistánu.“

„To neznamená naprosto nic. Události ilustrují, jak Američané zacházejí se svými lokaji. Ve své době to byl Saddam Hussein, který bojoval za americké zájmy v Iránu, a skončil v oprátce. Byl to Mubarak, který zůstal věrným až do konce. Byl svržen po schválení ze strany USA a jeho osud je velkou otázkou. Nebo Miloševič, jehož mentorem byl neslavně známý pan Holbrook, a který věrně na počátku a v polovině 90. let plnil všechny jeho příkazy, aby nakonec skončil svůj život za záhadných okolností ve vězeňské cele.

Je řada příkladů, jak Amerika mění své nohsledy. V porovnání s nimi nevypadá Karimov nejodporněji. USA nebudou mít ohledně jeho možného nahrazení sebemenších výčitek.“

„Proč se to děje? Nebylo by snadnější kontrolovat svět ve starém schématu, prostřednictvím poslušných satelitů?“

„Časy velkých a malých amerických loutek očividně skončily. Nakonec, co to znamená? Za loajalitu svých vazalů musíte platit, a platit hodně. Čím více zemí, tím je třeba více peněz. Financování Mubaraka se pohybovalo v miliardách dolarů. A pokud to bylo dříve použitelné, nyní, za obtížné situace v USA, dochází k zásadní revizi všech předešlých strategií.“

„Jak současná finanční krize ovlivnila americkou elitu?“

„Zde bychom měli mluvit spíše o jiném, mnohem významnějším konceptu. USA nyní čelí hrozbě ztráty pozice světového hegemona. Mají strach, že nakonec přestanou být řídícím centrem světové říše, se všemi z toho plynoucími důsledky. Nakonec, USA v podstatě považují sami sebe za jakýsi dvanáctý Řím, centrum civilizace uprostřed obrovského moře barbarů. Aby si udržely předešlý vliv, zavádějí koncept „kontrolovaného chaosu“.

A jak to nakonec skončí? Válkou všech proti všem, kdy si budou všichni vzájemně vytrhávat vlasy. V tomto bouřlivém barbarském moři sami sebe považují za jakousi skálu, neovlivněnou vlnami, za jakousi oázu stability uprostřed zmatku, konfliktů a občanských válek.

V podstatě si připomínají lekce z první a druhé světové války, ve kterých se Amerika obohatila a posílila. Téměř až do samého konce hry se Američané do rozhodujících bitev proti Německu nezapojovali a dávali přednost ziskům z obchodních operací se zbraněmi a potravinami. Do boje vstoupili jen proto, aby si přisvojili vítězství dosažené rukama někoho jiného. Všichni účastníci světových válek z nich vyšli se zdevastovanou ekonomikou, zatímco americká ekonomika na dodávkách zbohatla.“

„Nakolik je tato politika ospravedlněna prakticky?“

„To závisí na tom, jak dlouho budou tyto události trvat. Pokud budou trvat tři roky, pak si mohou USA počkat. Nicméně jejich výpočty jsou zjevně nesprávné. Jak víme, je snazší konflikt zažehnout, než ho zastavit. Navíc je obtížné udržet chaos pod kontrolou delší dobu.

Je nepravděpodobné, že toto dobrodružství přinese očekávané výsledky. Nakonec, moderní lidé nejsou barbary z dob před dvěma tisíci lety. Navíc jakýkoliv takový imperiální Řím byl odsouzen k pádu. Za takových okolností je zde hrozba zániku trhů, jakož i hrozba dopadové zóny na dlouhou dobu.“

„Jak je možné, že to Američané nejsou schopni předvídat?“

„Vědí, co je čeká. Z dlouhodobého hlediska pokles životní úrovně oproti dnešku o 60%. Samozřejmě, že je na to připraveno jen pár obyvatel USA. Nicméně elita je na boj s rostoucí nespokojeností připravena.

Není náhoda, že mezi Obamou a Republikány nyní zuří kontroverze ohledně záležitosti, „čí těla budou použita na zalátání děr v rozpočtu“. Obama navrhuje udělat to zvýšením daní pro bohaté. Republikáni nesouhlasí. Navrhují přesunutí zátěže na běžné Američany.

Pokud budeme pokračovat s tématem Říma, zdá se, že USA mohou očekávat Césarovo diktaturu naší doby, prostřednictvím občanského konfliktu. Jinak již není vláda možná. Není náhoda, že nedávno došlo k jistému vývoji, který mluví sám za sebe.“

„Co přesně máte na mysli?“

„Vezměte si například nedávný výstup nechvalně známé Sarah Palin, která předvedla palbu na oponující kongresmanku a získala si tím popularitu u milionů Američanů. Zdá se to být podivný případ pro americkou demokracii. Nicméně je to další důkaz rozdělení a nestability americké veřejnosti.

Nebo další neobvyklý jev americké reality: nedávné obsazení budovy Capitolu ve Wisconsinu tisíci protestujícími – a stejně tak podobný pokus odborů ve dvou dalších státech. To je jasná výzva moci a nesouhlas s existujícím řádem věcí.

A nakonec, musíme k tomu přidat zhoršování etnických a rasových konfliktů. Černý prezident svými činy vyvolává rostoucí nenávist bílé nižší třídy, tak zvaných „modrých límečků“. Obamovy výroky o kultu zbraní a církvi, jakož i pohrdání ženami a jejich kulturou, způsobily obzvláštní odpor. V reakci dostává rozhořčené výroky: „islamismus pohrdá bílými“.

Za těchto podmínek je extrémní pravice připravena zavést Césarův scénář v duchu „za těchto okolností nemůžeme podporovat ústavní pořádek“. Jinými slovy, v této situaci mají na paměti sovětské doby, kdy byla pro případ války připravena alternativní vláda. Jinými slovy, bude zavedeno řízení násilím či v podstatě vojensko-policejní režim ve své nejčistší formě.

První skutečně velké kroky tímto směrem byly učiněny po událostech 11. září 2001. V té době byla přijata řada zákonů. Například Patriot a další, kterými byla ústava se svými četnými občanskými právy v podstatě anulována. Vezměte si například povolení odposlechů, provádění domovních prohlídek beze svědků atd. V porovnání s tím byl Sovětský svaz vzorem demokracie.“

„Mohou s tímto scénářem souhlasit všichni?“

„Samozřejmě, že ne. Césarova možnost je lákavá pro Republikány a pravicové Demokraty. V tomto smyslu je jednota Gatese a Clinton něco mimořádného/nadpřirozeného. Levicoví Demokrati jsou proti, vidí cestu ven v tom, že opustí dolar a přejdou na řízení ze strany MMF. Nicméně jsou stále více menšinou. Takže recept pravice se stává pravděpodobnějším.“

„Jaká je Obamova reakce?“

„Obama v této situaci nejen pokračuje v linii svého předchůdce George Bushe, ale rozvíjí ji. Vezměte si jeho akce proti Mubarakovi a Kaddáfímu. Uzbecký Karimov je pouze jednou kartou ve velké hře Američanů.“