SÝRIE: Kdo je za protestním hnutím?

Existují důkazy o obrovské mediální manipulaci a falsifikaci od prvopočátku protestního hnutí v jižní Sýrii, od 17. března.

Západní média prezentovala události v Sýrii jako součást širšího arabského pro-demokratického protestního hnutí, šířícího se spontánně z Tunisu do Egypta a z Libye do Sýrie.

Mediální zpravodajství se soustředilo na syrskou policii a ozbrojené síly, které jsou obviňovány z nevybíravého střílení a vraždění neozbrojených „pro-demokratických“ demonstrantů. Zatímco k takové policejní střelbě skutečně došlo, média se zapomněla zmínit o tom, že mezi demonstranty byli ozbrojení střelci a odstřelovači, kteří stříleli jak na bezpečnostní složky, tak na protestující.

Počty mrtvých předkládané ve zprávách jsou často neopodstatněné. Mnohé zprávy jsou „podle svědků“. Obrázky a videa vysílaná na Al Jazeera a CNN ne vždy odpovídají událostem, o kterých se v těchto zprávách informuje.

Příčiny pro sociální nepokoje a masové protesty v Sýrii zcela jistě existují: nezaměstnanost v posledních letech vzrostla, sociální podmínky se zhoršily, obzvláště po přijetí rozsáhlých ekonomických reforem pod vedením MMF v r. 2006. Do „ekonomické medicíny“ MMF patří úsporná opatření, zmrazení mezd, deregulace finančního systému, obchodní reforma a privatizace. (Viz MMF Syrská arabská republika – MMF, článek IV, závěrečné výroky konzultantské mise, http://www.imf.org/external/np/ms/2006/051406.htm, 2006).

Protože ve vládě převažují menšinoví alavité (odnož šíitského islámu), není Sýrie co se týká občanských práv a svobody projevu „ukázkovou společností“. Nicméně představuje jediný (zbývající) nezávislý sekulární stát v arabském světě. Svoji populistickou, anti-imperialistickou a sekulární základnu zdědila po straně Baath, která integruje muslimy, křesťany a drúzy.

Navíc na rozdíl od Egypta a Tunisu má v Sýrii prezident Bashar Al Assad značnou lidovou podporu. Velké shromáždění v Damašku 29. března, kterého se zúčastnily desítky tisíc stoupenců prezidenta Al Assada (Reuters) je zmiňováno zřídka. Přesto byl neobvyklý překroucený mix, obrázky a video z několika pro-vládních událostí, použit západními médii pro přesvědčení mezinárodního veřejného mínění, že prezident je konfrontován s masovými proti-vládními shromážděními.

„Epicentrum“ protestního hnutí: Daraa: malé pohraniční město v jižní Sýrii

Jaká je povaha protestního hnutí? Z jakých sektorů syrské společnosti vychází? Co spustilo násilnosti?

Jaké jsou příčiny úmrtí?

Existence organizované vzpoury tvořené gangy zapojených do vraždění a žhářství byla západními médii popřena, navzdory důkazům o opaku.

Demonstrace nezačaly v Damašku, v hlavním městě. Od počátku nebyly protesty integrovány masovým hnutím občanů v syrském hlavním městě.

Demonstrace začaly v Daraa, malém pohraničním městě se 75,000 obyvateli, na syrsko-jordánské hranici, a nikoliv v Damašku nebo Aleppo, kde se nachází hlavní základny organizované politické opozice a sociálních hnutí. (Daraa je malé pohraniční město porovnatelné např. s Plattsburghem NY na americko-kanadské hranici).

Zpráva Associated Press (citujíc nejmenovaného „svědka“ a „aktivistu“) popisuje počáteční protesty v Daraa takto:

Násilnosti v Daraa, městě s 300,000 obyvateli poblíž hranice s Jordánskem, se rychle staly velkou výzvou pro prezidenta Bashara Assada… Syrská policie ve středu tvrdě zakročila ve čtvrti, kde se ukrývali proti-vládní demonstranti, během operace, která začala před úsvitem, zastřelila nejméně 15 lidí, řekl svědek.

Nejméně šest lidí bylo zabito při brzkém ranním útoku na mešitu al-Omari v jižním zemědělském městě Daraa, kde vyšli protestující do ulic a volali po reformách a politických svobodách, řekl svědek. Aktivista v kontaktu s lidmi v Daraa řekl, že policie zastřelila po západu slunce další tři lidi protestující v městě z dob římské éry. Dalších šest těl bylo nalezeno později během dne, řekl aktivista.

Jak počet obětí rostl, lidé z blízkých vesnic Inkhil, Jasim, Khirbet, Ghazaleh a al-Harrah se pokusili ve středu v noci vpochodovat do Daraa, ale bezpečnostní jednotky zahájily palbu, řekl aktivista. Nebylo ihned jasné, jestli byli další mrtví nebo zranění. (AP, 23, března 2011).

Zpráva AP čísla nafukuje: Daraa je prezentováno jako město o 300,000 obyvatelích, zatímco ve skutečnosti má populaci 75,000 lidí; „protestující se shromáždili v tisících“, „počty obětí rostly“.

Zpráva mlčí o mrtvých policistech, kdy se tito jinak dostávají na západě na titulní stránky bulváru.

Úmrtí policistů jsou důležitá při vyhodnocování toho, co se stalo skutečně. Když jsou oběti z řad policistů, znamená to, že došlo k přestřelce mezi nepřátelskými stranami, mezi policisty a „demonstranty“.

Kdo jsou tito „demonstranti“, včetně odstřelovačů na střechách, kteří se zaměřovali na policii?

Izraelské a libanonské zprávy (které smrt policistů přiznávají) poskytují jasnější obrázek o tom, co se v Daraa 17-18. března dělo. Izraelské National News Report (které nelze vinit z podjatosti ve prospěch Damašku) popisují stejné události následovně:

Sedm policistů a nejméně čtyři demonstranti byli v Sýrii zabiti v pokračujících násilných střetech, které vypukly v jižním městě Daraa ve čtvrtek.

…V pátek policie zahájila palbu na ozbrojené protestující, čtyři zabila a zranila až 100 dalších. Podle jednoho svědka, který mluvil s tiskem pod podmínkou anonymity, „použili ostré náboje okamžitě – žádný slzný plyn nebo něco jiného“.

…V rámci netypického gesta, které mělo zmírnit napětí, nabídla vláda propuštění zadržených studentů, ale sedm policistů bylo zabito a sídlo strany Baath a soudní budova byly vypáleny, v obnovených násilnostech v neděli. (Gavriel Queenann, Sýrie: Sedm policistů zabito, budovy na protest vypáleny, Israel National News, Arutz Sheva, 21. března 2011).

Libanonská zpráva, uvádějící několik zdrojů, také přiznává zabití sedmi policistů v Daraa: Byli zabiti „během střetů mezi bezpečnostními složkami a protestujícími… byli zabiti, když se pokoušeli zahnat protestující během demonstrace v Dara’a.

Zpráva libanonské Ya Libnan, citující Al Jazeeru, také přiznává, že protestující „vypálili sídlo strany Baath a soudní budovu v Daraa“.

Tyto zprávy o událostech v Daraa potvrzují následující:

1. Nešlo o „poklidný protest“, jak tvrdila západní média. Několik „demonstrantů“ mělo střelné zbraně a použili je proti policii: „Policie zahájila palbu na ozbrojené protestující a čtyři zabila“.

2. V původních číslech o obětech (Israel News) bylo zabito více policistů, než demonstrantů: 7 policistů oproti 4 demonstrantům. To je významné, protože to naznačuje, že policejní jednotky byly z počátku přečísleny dobře organizovaným ozbrojeným gangem. Podle syrských mediálních zdrojů byly rovněž na střechách odstřelovači, kteří stříleli jak na policii, tak na protestující.

To, co je z těchto počátečních zpráv jasné, je, že mnozí demonstranti nebyli demonstranti, ale teroristé zapojení do předem promyšlených aktů vražd a žhářství. Titulek zprávy Israel News to, co se stalo, shrnuje: Sýrie: Zabito sedm policistů, budovy na protest vypáleny.

„Protestní hnutí“ v Daraa mělo 18. března všechny charakteristiky úmyslně připravené události, která měla, s veškerou pravděpodobností, tajnou podporu Mossadu nebo jiné západní rozvědky. Vládní zdroje poukazují na roli radikálních salafistických skupin (podporovaných Izraelem).

Další zprávy poukázaly na roli Saudské Arábie ve financování protestního hnutí.

To, k čemu začalo docházet v Daraa v týdnech po počátečních násilných střetech 17-18. března, je konfrontace mezi polici a ozbrojenými silami na jedné straně a ozbrojenými jednotkami teroristů a odstřelovačů na druhé, kdy tyto skupiny infiltrovaly protestní hnutí.

Zprávy naznačují, že tito teroristé jsou integrováni islamisty. Neexistují žádné konkrétní důkazy o tom, jaké islamistické organizace za teroristy stojí, a vláda informace o tom, co jsou tyto skupiny zač, nezveřejnila.

Jak syrské Muslimské bratrstvo (jehož vedení je v exilu v Británii), tak zakázaná Hizb ut-Tahrir (strana Osvobození), mimo jiných, se vyjadřovaly ve prospěch protestního hnutí. Hizb ut-Tahrir (vedená v 80. letech v Sýrii narozeným Omarem Bakri Muhammadem) „dominuje britské islamistické scéně“, a to podle Foreign Affairs. Hizb ut-Tahrir má také strategický význam pro britskou tajnou službu MI6, při prosazování anglo-amerických zájmů na Středním východě a ve střední Asii. (Je Hizb ut-Tahrir dalším projektem britské MI6?, stát Pákistán).

Sýrie je sekulární arabskou zemí, společností náboženské tolerance, kde muslimové a křesťané žili několik staletí v míru. Hizb ut-Tahrir (strana Osvobození) je radikálním politickým hnutím oddaným vytvoření islámského kalifátu. V Sýrii je jejím proklamovaným cílem destabilizace sekulárního státu.

Od doby sovětsko-afghánské války západní výzvědné služby, jakož i izraelský Mossad, neustále používaly různé islámské teroristické organizace jako „aktiva rozvědky“. Jak Washington, tak jeho věrný spojenec Británie, poskytoval tajnou podporu „islámským teroristům“ v Afghánistánu, Bosně, Kosovu a Libyi atd., jako prostředku, který měl vyvolat etnické půtky, sektářské násilí a politickou nestabilitu.

Zinscenované protestní hnutí v Sýrii je postavené na modelu Libye. Povstání ve východní Liby je integrováno Libyjskou islámskou bojovou skupinou (LIFG), která je podporovaná MI6 a CIA. Konečným cílem protestního hnutí v Sýrii je, prostřednictvím mediálních lží a podvodů, vytvořit rozdělení syrské společnosti, jakož i ospravedlnění konečné „humanitární intervence“.

Ozbrojená vzpoura v Sýrii

Ozbrojená vzpoura, integrovaná islamisty a tajně podporovaná západními rozvědkami, je klíčová pro pochopení toho, co se děje na zemi.

Existence ozbrojené vzpoury není v západních médiích zmiňována. Pokud by to bylo uznáno a analyzováno, naše chápání probíhajících událostí by bylo zcela jiné.

To, co je však zmiňováno hojně, je, že ozbrojené síly a policie zabíjí nevybíravě protestující.

Nasazení ozbrojených sil, včetně tanků, v Daraa je namířeno proti organizované ozbrojené vzpouře, která byla aktivní v tomto pohraničním městě od 17-18. března.

O obětech, ke kterým patří i mrtví policisté a vojáci, informováno není.

Jako hořkou ironii západní média úmrtí policistů/vojáků uznávají, zatímco existenci ozbrojené vzpoury popírají.

Klíčovou otázkou je, jak média tato úmrtí policistů a vojáků vysvětlují.

Bez důkazů zprávy autoritativně tvrdí, že policie střílí na vojáky a naopak, že vojáci střílí na policisty. Ve zprávě Al Jazeera z 29. dubna je Daraa popisováno jako „město v obležení“.

„Tanky a vojáci kontrolují všechny silnice do a z města. Ve městě jsou zabedňovány obchody a nikdo se neodváží po kdysi rušných ulicích, které se dnes přeměnily na vražednou zónu odstřelovačů na střechách, chodit.

Protože není schopen rozdrtit lidi, kteří se jako první odvážili proti němu povstat – ani pomocí tajné policie, placených zločinců nebo zvláštních jednotek vojenských oddílů svého bratra – poslal prezident Bashar al-Assad do Daraa tisíce vojáků a těžkých zbraní na operaci, kterou režim nechce, aby někdo na světě viděl.

Ačkoliv téměř všechny komunikační kanály s Daraa byly odstřiženy, včetně jordánské mobilní sítě, která zasahuje do města přes hranice, shromáždila Al Jazeera svědectví z první ruky o životě ve městě od obyvatel, kteří ho opustili, nebo od očitých svědků uvnitř, kteří byli schopni dostat se mimo odříznutou oblast.

Obrázek, který se objevuje, ukazuje temnou a smrtící arénu, plnou akcí tajné policie a jejích odstřelovačů na střechách, kdy jsou zabíjeni a zraňováni bez rozdílu jak vojáci, tak protestující, a kdy se objevují trhliny v samotné armádě, a ve které vytvořili stejný chaos, jaký režim používá pro ospravedlnění eskalujícího potlačování. (Daraa, město v obležení, IPS/Al Jazeera, 29. dubna 2011).

Zpráva Al Jazeera hraničí s absurdností. Čtěte pečlivě.

„Tanky a jednotky kontrolují všechny silnice dovnitř a ven“, „tisíce syrských vojáků a jejich těžké zbraně v Daraa“.

Tato situace převládala několik týdnů. To znamená, že bona fide protestující, kteří již v Daraa nejsou, se nemohou do Daraa dostat.

Lidé, kteří žijí ve městě, jsou doma: „nikdo se neodváží chodit… po ulicích“. Pokud se nikdo neodváží chodit po ulicích, tak kde jsou ti protestující?

Kdo je v ulicích? Podle Al Jazeera jsou v ulicích protestující, spolu s vojáky, a jak protestující, tak vojáci jsou stříleni „tajnou policií“, „placenými zločinci“ a vládou podporovanými odstřelovači.

Dojmem, zprostředkovávaným v této zprávě, je, že tyto oběti jsou přisuzovány bojům mezi policií a armádou.

Ale zpráva také říká, že vojáci (v „tisících“) kontrolují všechny silnice ven a do města, ale jsou stříleni maskovanou tajnou policií.

Účelem této pavučiny mediálních podvodů, ba přímo výmyslů – kde jsou vojáci zabíjeni policií a „vládními odstřelovači“ – je popřít existenci ozbrojených teroristických skupin. K těm patří odstřelovači a „maskovaní teroristé“, kteří střílí na policii, syrské ozbrojené síly a místní obyvatele.

Nejde o spontánní akty teroru; jsou to pečlivě naplánované a koordinované útoky. V rámci posledního vývoje, podle zprávy Xinhua (z 30. dubna 2011), ozbrojené „teroristické skupiny“ „zaútočily na ubikace vojáků“ v provincii Daraa a „zabily seržanta a dva další zranily“.

Zatímco vláda nese těžkou zodpovědnost za špatně provedenou operaci policie a armády, včetně mrtvých civilistů, zpráva potvrzuje, že ozbrojené teroristické skupiny také zahájily palbu na protestující a místní obyvatele. Vina za mrtvé je pak svalena na ozbrojené síly a policii a vláda Bashara Al Assada je vykreslována „mezinárodním společenstvím“ tak, že tato bezpočetná zvěrstva nařídila.

Základní skutečností je, že zahraniční novináři mají informování ze Sýrie zakázáno, a to do té míry, že informace, včetně o počtech obětí, jsou získávány od neověřitelných „očitých svědků“.

Je zájmem aliance USA-NATO vykreslovat události v Sýrii jako mírové protestní hnutí, které je brutálně potlačováno „diktátorským režimem“.

Syrská vláda může být autokratická. Zcela jistě není vzorem demokracie, ale tím není ani americká vláda, která je charakteristická rozbujelou korupcí, oklešťováním a rušením občanských svobod v rámci legislativy zákona Patriot, uzákoněním mučení, nemluvě o „nekrvavých“ „humanitárních válkách“.

„USA a jejich spojenci z NATO mají, mimo americké šesté flotily a vojenských aktiv NATO v rámci Active Endeavor permanentně umístěných ve Středomoří, válečná letadla, lodě a ponorky zapojené do útoku na Libyi, a mohou být použity také proti Sýrii, během okamžiku.Libyan Scenario For Syria: Towards A US-NATO "Humanitarian Intervention" directed against Syria?

27. dubna Rusko a Čína USA a jejich spojencům z NATO evidentně zabránily protlačit v Radě Bezpečnosti ekvivalent rezoluce 1973 proti Sýrii, kdy ruský zástupce velvyslance v OSN Aleksander Pankin uvedl, že současná situace v Sýrii „nepředstavuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost“. Sýrie je posledním skutečným partnerem Ruska ve Středomoří a v arabském světě a hostí jednu z pouhých dvou ruských zahraničních námořních základen, v Tartus. (Druhá je na ukrajinském Krymu). (Rick Rozoff, Libyjský scénář pro Sýrii: Směrem k „humanitární intervenci“ USA-NATO namířené proti Sýrii?, Global Research, 30. dubna 2011).

Konečným účelem je vyvolat sektářské násilí a politický chaos v Sýrii tím, že se tajně podporují islámské teroristické organizace.

Co je před námi?

Dlouhodobějším cílem americké zahraniční politiky je „změna režimu“ a destabilizace Sýrie jako nezávislého národního státu, pomocí tajného procesu „demokratizace“ nebo pomocí vojenských prostředků.

Sýrie je na seznamu „darebáckých států“, který je cílem americké vojenské intervence. Jak potvrdil bývalý velitel NATO generál Wesley Clark, „do plánu pětileté kampaně patří… celkem sedm zemí, počínaje Irákem, pak Sýrie, Libanon, Libye, Irán, Somálsko a Súdán“ (představitel Pentagonu citovaný generálem Wesley Clarkem).

Cílem je oslabit struktury sekulárního státu, zatímco se to bude ospravedlňovat jako OSN podpořená „humanitární intervence“. Ta by mohla, zprvu, nabýt například formy tvrdého embarga vůči této zemi (včetně sankcí), a zmrazení aktiv syrských bank v zahraničních finančních institucích.

Zatímco vojenská intervence USA-NATO se zdá být v bezprostřední budoucnosti vysoce nepravděpodobnou, je Sýrie nicméně na vojenské cestovní mapě Pentagonu, a konkrétně případná válka se Sýrií byla promyšlena jak Washingtonem, tak Tel Avivem.

Pokud by k ní došlo, někdy v budoucnu, povede to k eskalaci. Izrael by do ní byl zapleten nevyhnutelně. Celý region Středního východu a střední Asie, od východního Středomoří po čínsko-afghánskou hranici, by vzplanul.