Útoky na civilní objekty a desinformace ve válce proti Libyi

Tento článek je postaven na cestopisných poznámkách napsaných v době návštěvy Libye po začátku bombardování této země a na pozorováních stavu věcí v západní Libyi – od hranice s Tunisem do Tripolisu.

Autor těchto řádek se účastnil mezinárodní konference v hlavním městě Libye, na kterou se sjeli delegáti ze zemí Afriky, Evropy a Blízkého východu. Konference „Ruce pryč od Libye“ proběhla v Tripolisu, v hotelu „Bab al-Bahr“. Jejími organizátory byly Národní organizace libyjské mládeže a fond „Stop the War“, za podpory ekonomické, sociální a kulturní rady Africké unie, Arabsko-afrického svazu mládeže, Afrického mládežnického fóra za mír a Afrického svazu mládeže. Konference se zúčastnili představitelé politických stran a nevládních organizací ze 17 zemí. Během setkání byla vytvořena mezinárodní kontaktní skupina, jejíž účastníci hodlají informovat mezinárodní společenství, zmobilizovat mezinárodní veřejné mínění s cílem šířit pravdivé informace o událostech v Libyi a vypracovat mechanismy pro zastavení agrese NATO.

Oficiální zahájení mezinárodní konference proběhlo 17. dubna a den předtím se mohli delegáti seznámit se situací v hlavním městě, navštívili Zelené náměstí, kde každý den probíhají shromáždění na podporu Kaddáfího, rezidenci vůdce libyjské revoluce, která byla předmětem bombardování již dříve, v r. 1986, a je i nyní. Rezidence nese stopy po bombardování. Informace o tom, že jednotky NATO „omylem“ bombardují své spojence z řad vzbouřenců, jen potvrdily to, o čem dříve mluvily oficiální libyjské zdroje – že raketové a letecké útoky NATO jsou prováděny proti pokojným obyvatelům. Původní plán západních mocností ve vztahu k Libyi se dostal na světlo, načež NATO přijalo taktiku odzkoušenou na Jugoslávii, kdy jsou cílem útoků nejen vojenské jednotky na frontě, ale také všechny prvky státní infrastruktury – továrny, komunikační systémy a zásobování, a provádí se nátlak na civilní obyvatelstvo. Pokud bude tato taktika pokračovat, mohou utrpět libyjské rezervoáry vody a umělé kanály, které představují jedinečný systém zásobování vodou.

Již v prvních dnech byly na Libyjce shozeny bomby s ochuzeným uranem, které mají ve výzbroji USA a které byly použity dříve v Jugoslávii a Iráku… Jak ukazují výzkumy, provedené v Srbsku a Bosně, prvky z těchto zbraní se nachází na území těchto zemí doposud a vedly ke zvýšení radioaktivního zamoření. OSN tento fakt svého času potvrdila.

Libyjské systémy protivzdušné obrany jsou rozmístěny v částech Tripolisu. Jejich činnost bylo možné pozorovat nebo slyšet po večerech, kdy začínaly nálety NATO (jeden ze systémů se nacházel přímo pod okny hotelu, kde probíhala konference). Rovněž obyvatelstvo je vyzbrojeno střelnými zbraněmi a spolu s vojáky hlídkují v ulicích hlavního města a dalších měst. Pokud se NATO skutečně odhodlá k intervenci na zemi, budou mít jednotky aliance značné ztráty. Při nejmenším o přání Libyjců utkat se tvrdě s nepřítelem není sebemenších pochyb.

Dokonce i v té části Libye, kde veškeré obyvatelstvo podporuje Kaddáfího, probíhá nepřetržitá informační válka – katarská televizní stanice Al Jazeera, americká CNN, a rovněž BBC vysílají nepřetržitě a ve zprávách a zvláštních relacích kritizují oficiální libyjské úřady a vyjadřují pokud ne přímou, tak aspoň nepřímou podporu vzbouřencům. Oficiální libyjské sdělovací prostředky za nepřítelem v informační válce očividně zaostávají.

U severní části tunisko-libyjské hranice, na území Tunisu (přechod Ras Ajedir) se nachází tábory pro velký počet běženců, nad kterými jsou vyvěšeny monarchistické vlajky vzbouřenců, přestože tato část hranice byla vždy pod kontrolou Kaddáfího (vzbouřenci kontrolovali dříve pouze část Dehibat-Vazim, o 200 km jižněji). K čemu je to vládě Tunisu dobré není jasné. Podle dostupných informací má Tunis s Kaddáfím poměrně dobré vztahy.

Podle údajů místních zdrojů (které jsou nicméně těžko ověřitelné) byly první tankery s ropou, odeslané z regionu obsazeného vzbouřenci, naplněny v Kataru, aby se vytvořilo zdání akceschopnosti „opozice“. Vzbouřenci mají dost vojenské techniky ukradené ze skladů, ale zacházet s ní neumí. Vzbouřenci nejsou ani schopni zorganizovat normální život v oblastech, které kontrolují – dodávky elektřiny, vody a potravin jsou přerušeny, dochází k drancování.

Existuje videozáznam se záběry krutého vraždění odzbrojených vojáků vládní armády (usekávání hlav, upalování zaživa).

Kaddáfího jednotky by vzpouru rychle potlačily, pokud by ho nepodporovalo NATO letectvem ze vzduchu. V podstatě, základní dopravní tepnou v Libyi je silnice podél pobřeží, na které je jakákoliv vojenská technika snadno viditelná jako na dlani, což letectvu NATO umožnilo zničit část těžké techniky vládních vojsk. Nicméně ani vzbouřenci nemohou tuto trasu pro útoky použít, protože se dostávají pod palbu houfnic. Přes písečné duny bez cest projít nelze, a po jednom nezdařeném pokusu se o to již „opozice“ nepokouší.

Pohotovým rozhodnutím libyjských úřadů bylo uzavření internetu v celé zemi, protože na sociálních sítích již došlo k pokusům manipulovat s veřejným míněním. Úřady kontrolují také mobilní komunikaci.

Není možné popřít přítomnost elementů Al-Kejdy v Libyi. První město, které bylo poškozeno islámskými extremisty, je Az Zavia, pouhých 40 km západně do Tripolisu. Obyvatelé Tripolisu a místní očití svědkové vypovídali, že bojůvky terorizovaly město asi měsíc, přičemž deset kilometrů od něj probíhal normální život. Policie a vojsko, zpočátku demoralizované, nakonec dokázaly bojůvky teroristů zlikvidovat. Ve městě jsou patrné stopy po pustošení – díry po kulkách, silné poškození zdí budov od dělostřeleckých granátů. Podobné informace jsou cenzurovány – natáčet a fotografovat je v Az Zavii zakázáno, a stejně tak v celém úseku od hranice s Tunisem do Tripolisu. Nyní Al-Kejda kontroluje několik měst východně od Benghází a již informovala o vytvoření „kalifátu“. Podle názoru místních obyvatel sem část bojovníků Al-Kejdy přišla z Nigeru a Čadu.

Co se týká periferních oblastí Libye, tak na konci dubna zákonné úřady džamahírie kontrolovaly téměř celý obvod hranic s Egyptem, Súdánem, Nigerem a Čadem. Poslední dvě jmenované země nemají na pádu režimu Kaddáfího naprosto žádný zájem, protože stabilita v těchto zemích z velké části závisí na situaci v Libyi (jde i o pracovní místa v Libyi, která je nejvyspělejší zemí v regionu, a o vznikající systém regionální bezpečnosti).

Podle názoru představitelů libyjského ministerstva zahraničí byl spouštěčem konfliktu v zemi komplot skupiny lidí patřících do vládních struktur. Emigrace několika vysoce postavených představitelů a umožnění, aby mohli používat své bankovní účty na západě, to nepřímo potvrzují.

Na konferenci „Ruce pryč od Libye“ byla přijata deklarace. Rozhodnutí tak zvané „Londýnské konference na podporu libyjského národa“ byla uznána za neplatná. Za nezákonnou byla uznána i neblaze proslulá „Dočasná národní rada“. Pomoc poskytovaná Evropskou unií a NATO, včetně humanitární, byla charakterizována jako činnost mající podezřelé cíle (jako možné krytí pro dodávky zbraní vzbouřencům).

A nakonec stojí za zmínku vztah Libyjců k Rusům. I když Rusko rezoluci RB OSN č. 1973, která měla pro Libyi ničivé následky, nezablokovalo, celkově mají Libyjci k Rusům vřelý vztah. Je to patrné jak v samotném hlavním městě, tak jinde, a jak mezi civilisty, tak mezi vojáky – a také na řadě četných kontrolních stanovišť. Lze jen doufat, že oficiální postoj Ruska ve vztahu k Libyi tyto dobré vztahy nepokazí.