Japonsko, papež, populace

Zemětřesení v Japonsku opět probudilo diskuse o bezpečnosti atomových elektráren. Nejvíce se samozřejmě přetřásají technické a ekonomické souvislosti . K těm prvním nám ústa paní Drábkové sdělují, že nežijeme v Japonsku a naše „atomovky“ jsou zcela bezpečné a to snad i v případě, že by pod nimi vybuchla sopka. Pan Sedlák z hnutí Duha, nám stejně přesvědčivě vysvětluje, že atom je přímá cesta do horoucích pekel. K ekonomickým souvislostem patří přesvědčení jedněch, že bez atomové energie se ekonomika zhroutí a přesvědčení těch druhých, že rozvoj alternativních zdrojů přinese do ekonomiky nové impulsy, které ji dále rozvinou. Já bych se na tento problém chtěl podívat, z úplně jiné strany a promiňte, že do toho zapletu i církev svatou, katolickou a papeže.

Většina z těch (a to i politici), kteří se těchto diskuzí účastní, vychází z „dogmatu“ že počet obyvatel roste a poroste ! A ještě hůř, musí růst. Samozřejmě logickým důsledkem je i růst spotřeby a to i té energetické. Přitom demografický vývoj v Evropě (a já se soustředím více na Evropu a Českou republiku) jasně směřuje k poklesu počtu obyvatel. Tato „komparativní výhoda“ Evropy je však hystericky interpretována, jako zásadní ohrožení civilizace. Stárnutí populace je všemi mně známými politiky interpretováno jako hrozba a ne jako šance. Nejdůležitějším argumentem, který je v současnosti „zneužíván“ k politickým hrátkám (čachrům a vymývání mozků) je strašák „Kdo nás bude živit“ (nebude na důchody). Je až s podivem, že v lůně civilizace, která se nazývá západní a pyšní se svým vymaněním ze středověkého tmářství, které bylo mimo jiné způsobeno rozvojem exaktních věd, se nenajde hlas rozumu, který by tento nesmyslný argument rozmetal.

Pokud se někdo snaží nekonzumovat pouze texty v Blesku a podobných tiskovinách, jistě se dostane i k údajům o množství vyrobeného zboží, o množství vyprodukovaných potravin a – což je důležité – o počtu lidí, který je nutný k produkci obojího. Oproti počátku minulého století se produktivita zvýšila mnohonásobně a počet lidí nutných pro zajištění těch základních potřeb mnohonásobně klesl. To znamená, že naše základní potřeby zajištěny jsou a budou, ale jde o jejich rozdělení. A zde jsme u hlavního problému, při jehož výkladu se dopustím strašlivých zjednodušení.

Jestliže dnes ve vyspělých zemích stačí na výrobu základních potravin tři lidé ze sta, proti časům minulým, kdy můžeme s nadsázkou říci, že to bylo “padesát na padesát“, pak můžeme říci, že devadesát sedum lidí je zbytečných. Co s nimi? Nejjednodušším způsobem se zdá „humánní likvidace“ přebytečných jedinců. Tím bychom zajistili vysoké zisky podnikatelů produkujících potraviny i jejich vysokou životní úroveň. Aha tady je chyba. Komu by ty potraviny prodávali že? Ale naše „zhýčkaná civilizace“ vymyslela sektor služeb (tedy vymysleli ho ti, kterým pluh a vidle nevoní, zjednodušuju). Tenhle sektor, je onou Klausovou třešničkou na dortu. Jenže zlé je, když třešnička je větší než sám dort. Patrně nebudu potřebovat reklamní agenturu k průzkumu o prodejnosti jogurtu, pokud nebudu mít ten jogurt. Ovšem právě tahle část sektoru služeb zároveň pěstuje mýtus o své nepostradatelnosti (manažerský mýtus), výlučnosti a z toho plynoucího nároku na vysoké společenské a finanční ohodnocení.

K tomu, aby mohla parazitovat, „manažerský mýtus“ nutně potřebuje a zároveň potřebuje širokou vrstvu „podlidí“, které sice ždímá po kapičkách, ale ve výsledku je z toho „zlatý déšť“ pro malou skupinu „nadlidí“. K potížím (z hlediska nadlidí) dojde, pokud se skupina nadlidí zvětšuje (různí poradci poradců, ratingové a jiné agentury atd…) a skupina podlidí se začne zmenšovat (pokles porodnosti). Hrozí úbytek „kapiček“ a v jeho důsledku oslabení zlatého deště. V této fázi začnou nadlidé bít na poplach (hrozí vymírání národa). Zároveň hledají cestičky, jak udržet intenzitu zlatého deště co nejdéle (penzijní, sociální a zdravotní reformy, zvyšování DPH povodňové a jiné příplatky, snižování daní právnických osob atd…). Jejich způsob myšlení (který nadevše glorifikují) charakterizuje slovo cíl (zisk). Slova cesta, které vyjadřuje putování společnosti v prostoru a čase a symbolizuje i lidskou pospolitost, se štítí. I oni jsou s námi na této cestě. Jejich vzorem však není samaritán sklánějící se k padlému poutníkovi a podávající pomocnou ruku (sociální, nikoliv socialistický stát, charity, občanská sdružení atd…), ale sup hodující na tělech těch nejslabších, kteří na cestě padli (pseudoreformy, exekutoři, lichváři atd…).

Aby supové měli na čem hodovat, potřebují honě slabých a padlých a tedy co nejméně vzdělanou a rozmnožující se masu. Je rozdíl, mezi skupinou poutníků jdoucích po cestě, vědomých si své pouti a stádem nešťastníků, hnaných bičem (ekonomické pseudonutnosti), jejichž mrtvoly na okraji cesty rvou supi. V zájmu myslících a cítících lidí nemůže být vytvoření onoho tupého stáda, ale právě skupiny vzájemně si pomáhajících poutníků. A tady se dostáváme k problému stárnutí populace.

Proč by vysoce vyspělá technická civilizace, nemohla v určitém období zestárnout, aniž by to znamenalo její zničení?

Potíž není v nedostatku základní potřeb, potíž je v hloupé ideologii růstu a zisku. Pokles populace znamená i pokles čerpání základních zdrojů(voda, potraviny, energie). To samo o sobě znamená spuštění samočisticího efektu v přírodě a proces jejího obnovování. Chceme mít čistý vzduch a vodu? No a kdo bude pracovat na důchody? Ale důchodce přece nepotřebuje primárně důchod. Potřebuje péči, teplo, světlo, jídlo a střechu nad hlavou. Potištěné papírky a dnes, v době platebních karet už ani to ne, jsou jen symbolem oněch potřeb.

Chcete mi namluvit, že vysoce technická civilizace není při poklesu počtu svých členů toto schopna zajistit? Směšné. Co nadlidi děsí, je oslabení zlatého deště.

Má nám jít o podporu skupinky miliardářů, nebo o přežití naší civilizace a její další rozvoj?

Pokud se rozhodneme pro druhou variantu, je řešení docela zjevné. Abychom vyrovnali pokles porodnosti, musíme zvýšit technologickou úroveň naší civilizace. Z tohoto předpokladu, pak jasně vyplývá cesta po které se musíme vydat. Je to cesta vzdělávání, přičemž hlavní prioritou, nemůže být „velkovýroba advokátů a managerů“ s astronomickými platy (např. JUDr. Altner „dluží mi dvacet miliard“), navíc v pochybných soukromých školách, které „sekají tituly jako Baťa cvičky“. Potřebujeme podporu exaktních věd. Matematiky, fyziky, chemie, biologie atd... Potřebujeme podporu technických škol, jinými slovy ne advokáty, ale inženýry.

Civilizace, která technologicky roste, je samozřejmě schopná zajistit svým členům dostatek potřeb i při mnohonásobném poklesu populace. Klíčovou otázkou se stává způsob rozdělování, to je však otázka politická. Jenže aby politici přijali rozhodnutí v tomto směru, museli by napřed vstřebat a za své vzít názor, že pokles populace není katastrofa, ale šance k dalšímu rozvoji. Bohužel já žádného takového politika neznám. Přitom veškeré naše zkušenosti a vědomosti nám tuto možnost potvrzují.

Známe koloběh ročních období, kdy země v zimě „odpočívá“ aby na jaře znovu rozkvetla. Stačí jen použít rozum. Jenže člověk žije v zajetí starých dogmat a jen stěží se z nich vymaňuje. A tady se dostávám i k tomu slíbenému papeži. Ve své slavné přednášce v Regensburgu, která tak rozlítila muslimský svět, se prý hanlivě vyjádřil o islámu. Tohle však patrně nebylo to podstatné, co rozlítilo „moudré hlavy islámu“. Podstatný byl jeho výrok, že „Bůh nemůže být nerozumný“. Islám „Boží rozum“ neposuzuje. Ale o to tu nejde. I Svatý otec připouští, že Bůh nejedná nerozumně. Tedy Boží výrok „ množte se a naplňte zemi“, nemůže být vykládán, jako jděte přemnožte se a zplundrujte zemi. Protože Bůh stvořil člověka k obrazu svému, lze tedy předpokládat, že jej vybavil i rozumem, ne aby jej zneužíval, ale používal.

Jestliže civilizace dosáhne určité úrovně, která ji umožní potlačit nemoci a zajistit dostatek potravy pro všechny své členy, neznamená to že se má automaticky nekontrolovaně přemnožit. Jestliže je v souladu z Božími záměry používání špičkových léků a technologií, jistě je v souladu i kontrola porodnosti. Cesta řízeného poklesu obyvatelstva, je patrně jedinou rozumnou alternativou. Ty nerozumné jsou války, epidemie, havárie jaderných elektráren, či gigantických počítačových sítí. Snad ještě máme na vybranou. Pokles porodnosti je šance.

Znovu zdůrazňuji, že nevolám po zákonem omezeném počtu dětí. Mluvím o využití stávajícího stavu, kdy k poklesu stejně dochází ( demografické tabulky nejsou propaganda, ale jasná fakta ) a pochopení tohoto stavu jako šance.

Pokud klesne počet obyvatel Evropy na polovinu, neklesne na polovinu jejich spotřeba energie a potravin. Proč to říkám? Protože neočekávám, že lidé budou ochotně spotřebovávat méně. Iluze o dobrovolné skromnosti, je pohádka šířená mladými idealisty z přesvědčení (mladí zelení atd…) a starými hochštaplery z vypočítavosti (když vy spotřebujete méně, nám zbude více – Nečas, Schwarzenberg a spol.). Objem spotřeby však zcela samozřejmě poklesne. To bude znamenat mnohem menší počet náklaďáků na našich silnicích (méně hluku, prachu, benzínových zplodin, dopravních nehod atd…). Bude to znamenat menší závislost na dovozu z jiných zemí (tedy potravinovou soběstačnost, nikoliv tedy dovoz nekontrolovaných potravin „zamořených kdoví čím“ z doslova utajených regionů). Snížení spotřeby energie, by znamenalo snížení závislosti na zahraničních dodávkách a automatické zvýšení podílu domácích a alternativních zdrojů(tedy cesta k energetické nezávislosti).

Za tím obrovským poklesem objemu přepravovaného zboží a energie, se však pro mocnou vrstvu finančníků zjevuje strašák obrovského poklesu zisků. Tady je zakopán pes. Nikoliv vymírání národa, ale ztráta zisku je to co nutí média, která jsou ve vlastnictví finanční kapitálu bít na poplach proti vymírání. Toto je ovšem normální ve společnosti, ve které je zisk jednotlivce naprosto samozřejmě nadřazen zájmu všech ostatních a je glorifikován jako vrcholný ideál.

A protože i politici jsou jen lidé, dají se samozřejmě ovlivnit, koupit nebo zkorumpovat. Hlavně však se v případě, že jsou u moci, snaží udržet daný stav a bojí se reagovat na změny. V tomto případě připomínají stádo pštrosů, kteří strkají hlavu do pískoviště. Zákonitě přijde pštros, který již nebude mít hlavu kam strčit a bude se muset s realitou vyrovnat. Otázka je jak dlouho ještě pískoviště vydrží?

Doplnění editora

Autor zkoumá problém poklesu populace jako kdybychom žili na planetě sami. Problém není vymírání Evropy, problém je vymírání Evropy a současná populační exploze nebílých obyvatel planety.

Dále, „elity“ používají strašáka „někdo musí živit stárnoucí populaci“ k protlačení své agendy. Ta spočívá v promyšleném rozklížení odvěkých vazeb mezi lidmi vyrůstajícími tisíciletí na stejné hroudě, rozkladu národů, vykořenění a znejistění jednotlivce. Protože jenom nejistý člověk bez kořenů přijme NWO.

Dalším důvodem tlaku „elit“ je vědomé a promyšlené buzení antagonismu a nepřátelství mezi rasami, náboženstvími (a pohlavími, ať už vyjmenujeme všechno). Správně předpokládají, že lidé budou takto bojovat mezi sebou a zapomenou nebo si nevšimnou, kdo je jejich skutečným nepřítelem. Nikoliv černoch, cikán, muslim, ale ten, který tady ty lidi úmyslně přivedl (pod záminkou „není na důchody“) a zvýhodnil je proti zatím ještě většinové populaci, je nepřítel. Jenže to málokomu dojde.