Znovu otevřený dopis exprezidentovi Václavu Havlovi

Vážený pane Havle,

den 9. duben se stal smutným datem v soudobých dějinách Iráku a jedním z mezníků jeho historie. Tento den, označovaný jako Výročí okupace, padl Bagdád do rukou dobyvatelů a celá země přešla od hrůzné diktatury k hrůzné okupaci. Těžce zkoušený Irák se ani po osmi letech nemůže vymanit z následků ilegálního a barbarského činu.

Často zmiňovaná spekulativní argumentace „Byl snad diktátorský režim Saddama Hussaina lepší než dnešní?“ neospravedlňuje vyhlášení války a nemůže nikoho zbavit historické, právní a morální odpovědnosti. Dnes probíhající lidové revoluce v arabských zemích navíc jasně dokazují, že se utlačované národy mohou vymanit z totalitních režimů vlastním přičiněním – bez „bratrské invaze“.

Podívejme se na některé titulky životní reality v novém Iráku a právě tak na dnešní politické zřízení - plod poválečného uspořádání.

• více než milion nevinných padlých životů,
• miliony vdov a sirotků bez domova,
• miliony utečenců a uprchlíků,
• statisíce sekulárně smýšlejících lidí pronásledovaných nově nastoleným primitivním řádem,
• elita společnosti (intelektuálové, spisovatelé, lékaři, inženýři, umělci, herci, básníci, skladatelé, novináři, vysokoškolští učitelé, pedagogové, badatelé, vědecké kádry a další) musela prchnout před represí nového řádu do arabských a jiných zemí světa,
• stovky tisíc terorizovaných křesťanů musely utéct do ciziny, nevyjímaje vyznavače dalších náboženství,
• stovky zavražděných novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků,
• desítky tisíc lidí, včetně nezletilých, byly bez obvinění či řádného soudu zatčeny a jsou v žalářích vládních represivních struktur, které často podléhají vůli jednotlivých vládnoucích politických stran,
• neprosté selhání v zajišťování základních životních podmínek jako je pitná voda, elektrická energie, základní zdravotní péče, školství a doprava,
• rozrůstání chudoby, nemocí, nezaměstnanosti a negramotnosti,
• likvidace irácké sekulární společnosti ve prospěch nastolení pseudo-theokratického systému,
• brutalita vůči bezbranným demonstrantům, potlačování svobody projevu, svobody shromaždování a práva na protest a zavedená praxe mučení internovaných a uvězněných,
• všudypřítomná korupce ve vrcholném státním aparátu, vytunelování veřejných financí a  absolutní privilegia vládnoucí oligarchie,
• nekompetentní a zkorumpovaný režim s doktrínou sektářství a s politikou rozporcování státního aparátu a státních financí,
• a mnoho dalších.

Vážený pane Havle, dovolujeme si Vás – v otázce Iráku – znovu vyzvat k veřejné nápravě vlastního postoje, který jste zaujal v době příprav na invazi. Ve jménu humanismu a principu vyšších hodnot, pro vlastní historický kredit a pro morální odpovědnost je nezbytné se jasně vyjádřit – byť dodatečně – k tehdejšímu irelevantnímu postoji.

Jsme přesvědčeni, že ještě nevypršel čas distancovat se od invaze do Iráku – od tohoto válečného dobrodružství bývalé americké administrativy. Nadešel však čas omluvit se iráckému lidu za nevinné oběti a za nelidské strádání a utrpení, které s sebou přinesla válka, jejíž následky prožívá žalostně irácký lid dodnes.

S úctou,

Ing. Faisal Ismail, CSc., předseda
Česko-irácké sdružení
Praha, 8.4.2011