Goldstoneova otočka

„Pokud bych tehdy věděl to, co vím nyní, byla by Goldstoneova zpráva jiným dokumentem,“ píše Richard Goldstone v rámci pokusu vzít zpět svoji vlastní zprávu pro OSN.

A přesto by mne zajímalo: Jak moc jiná by byla? Jak by mohla být jiná? Goldstone je ohromen tím, že Izrael věnoval jisté „významné zdroje na vyšetření více než 400 obvinění z přestupků v Gaze“, ale to mne zanechává v úžasu.

Předpokládejme, že v době, kdy Goldstone a jeho tým zkoumal chladnokrevné zavraždění více než 1400 Palestinců, byli si také vědomi izraelského vyšetřování. V čem by byl rozdíl?

„Například,“ říká Goldstone, „nejzávažnějším útokem, na který se Goldstoneova zpráva zaměřila, bylo zabití asi 29 příslušníků rodiny al-Simouni v jejich domě. Bombardování domu bylo očividně (podle izraelského vyšetřování) důsledkem chybné interpretace snímků z bezpilotních letounů izraelským velitelem, a tento izraelský důstojník je vyšetřován za to, že tento útok nařídil.“

Z nějakého podivného důvodu umožňuje Goldstone Izraeli zmenšit svoji institucionální odpovědnost za kolosální válečný zločin, a zredukovat to na řetězec obrovských chyb učiněných nižšími důstojníky, kteří mohou, a nemusí, čelit trestnímu stíhání.

Goldstoneovi by se mělo připomenout, že rozhodnutí použít dělostřelecké a kobercové bombardování v Gaze nepřijali „nějací“ vojenští velitelé na zemi: tato rozhodnutí byla učiněna demokraticky zvolenou izraelskou vládou. Navíc byla tato rozhodnutí v té době podpořena 94% židovské izraelské populace. Rozhodnutí shazovat baráže z bílého fosforu nad nejlidnatějším místem na této planetě bylo strategické rozhodnutí, a učinilo ho nejvyšší izraelské vojenské velení. Fakt, že Izrael (může) obětovat vojenskou kariéru jednoho Mojšeho nebo dvou Janklů, nemění naprosto nijak platnost původní Goldstoneovy zprávy; jen to dokazuje, že Izrael nepřebírá zodpovědnost za své akce.

Izraelské „vyšetřování“ by mělo být ve skutečnosti interpretováno jako typický akt sionistické zbabělosti, protože židovský stát nepřipouští svoji kolektivní zodpovědnost za zvěrstva, která spáchal ve jménu židů a ve jménu Goldstonů tohoto světa. Místo aby převzali zodpovědnost, chtějí nyní izraelští politici svalit vinu na izraelské vojáky. A z nějakého důvodu by byl Goldstone rád, kdyby totéž udělal Hamas: Goldstone (nový mistr piruet) předjímá, že se bude Hamas chovat jako Izrael, tj. bude překrucovat a podvádět. V podstatě očekává, že bude Hamas kličkovat, stejně jako on.

Ale Hamas je jasně z lepšího těsta – na rozdíl od izraelských politiků a Goldstona přebírá Hamas za své akce plnou zodpovědnost. Otevřeně a hrdě vzdoruje rasistickému židovskému státu. Nepokouší se svalit vinu na nějaké anonymní frontové bojovníky za svobodu – Hamas posílá milující dopisy na půdu ukradenou Palestincům. Skutečně, někteří posílají zprávy v láhvích; Hamas je posílá v raketách. Ale tato zpráva je krásná, prostá a jasná. „Má země, má půdo, neztrácej v nás naději. Jsme zde obklíčeni ostnatým drátem, ale brzy přijde čas sjednocení.“

Ve své spletité omluvě ve Washington Post Goldstone odhaluje závažný nedostatek pochopení izraelského militarismu, jeho role a jeho operační filosofie. Izraelská strategie je založena na odstrašovací moci. Izrael je tam, aby děsil své sousedy, prostřednictvím smrti a masakrů. Izrael věří, že prostřednictvím šoku a hrůzy může Palestince vyčerpat a zlomit jejich ducha. Příležitostně se židovský stát dopouští genocidy – a počet palestinských obětí mluví sám za sebe. Během operace Lité olovo zemřelo v Gaze více než 1400 Palestinců: zemřeli, protože Izrael věří, že budoucí bezpečnost židů je funkcí bolesti, kterou způsobuje jiným. Goldstoneova zpráva odhaluje zločinnost, kterou je izraelský militarismus prolezlý, a současný Goldstonův pokus odstranit vlastní zprávu nemůže jeho původní zjištění spláchnout.

Inklinuji k tomu souhlasit, že Goldstoneova otočka byla jistě nevyhnutelná: historie židovské animozity k disidentům je dlouho pevně dána a v posledních dvou letech byl Goldstone a jeho rodina předmětem obrovského tlaku a sociálního vyloučení. Je více než pravděpodobné, že tím vším byl Goldstone roztrhán. Ale zcela jistě nadešel čas připustit, že jsme dosáhli bodu, ze kterého není návratu: musíme svůj intelektuální, spirituální a etický život zbavit jakékoliv stopy sionistické ideologie, a lidí, kteří mohou mít sionistické názory nebo byli dokonce se sionistickou filosofií spojeni.

Věřím, že etický projev by měl dalece překročit jakoukoliv formu židocentrického „etického kličkování“.