Sázení demokracie bombami

To, že NATO nyní bombami čistí cestu Kaddáfího opozici k moci, nevidí pouze slepý. Nicméně „dosazená demokracie“ coby výsledek cíleného bombardování je již dosti starý mýtus na to, aby mu ostatní svět opětovně uvěřil

Svými akcemi proti Libyi spojenci v zápětí porušili rezoluci RB OSN. Ochrana civilního obyvatelstva bombardováním jednotek vládní armády, útočící na vzbouřence, je nepodařený vtip, neschopný zakrýt cíl intervence. Akce letectva západní koalice v zájmu libyjských vzbouřenců jsou hrubým vměšováním se do vnitřních záležitostí nezávislého státu, ve kterém probíhá v podstatě občanská válka. Zplnomocnila snad RB OSN nějaký stát nebo mezinárodní organizaci zúčastnit se této války na straně vzbouřenců? Samozřejmě, že ne. Právě o tom mluvil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: „Domníváme se, že vměšování se koalice do svoji podstatou vnitřní občanské války není součástí sankcí RB OSN. Zároveň zůstává naši prioritou ochrana civilního obyvatelstva.“ Rozpor mezi tímto postojem a leteckými útoky na libyjskou PVO a vojenské kolony, věrné vůdci džamahírie, je zjevný.

A mimo to Sergej Lavrov ještě požadoval mezinárodní prověření zpráv, které se objevily v médiích, zpráv o lidských obětech způsobených nálety jednotek zemí účastnících se proti-libyjské „Odyssey“. Přičemž je to třeba provést co nejdříve. Ačkoliv letadlům NATO na libyjském nebi nic nehrozí, ona sama přináší Libyjcům smrt.

Nicméně prohlášeními se teď bombardování jen sotva zastaví. Generální tajemním NATO Anders Fogh Rasmussen se snaží přesvědčit, že působí v rámci mandátu OSN, a že „rozhodnutí o tom, kdy a koho je třeba napadnout činí vojenské velení“. Tuto ekvilibristiku snadno vyvrací sami vzbouřenci. Jak sdělila BBC, mají zcela jiné chápání rezoluce Rady bezpečnosti. Podle jejich názoru se NATO přidalo k jejich boji s Kaddáfího režimem.

I když k hlasu Ruska přidáme iniciativu Africké unie, která chce do Libye poslat prezidenty pěti afrických států jako zprostředkovatele, chladný postoj k tomuto dobrodružství ze strany Německa a opatrnou zdrženlivost Pekingu, je nanejvýš zřejmé, že na rozdrcení Libye mají zájem mocnosti – USA, Británie, Francie, Itálie – které se hodlají rozdělit o bohatství jimi napadené země. A proto sebou tato válka přinese objevení se „třetí síly“ na mezinárodní scéně – především ve formě států, jejichž postoj USA ignorovaly.

Obraťme pozornost na komentáře čínských pozorovatelů: „V současné době se přitvrzuje konkurence různých sil na Blízkém východu. Situace je nestálá a dozor a opatrnost jsou v této souvislosti moudrá řešení. Některé západní země dávají přednost používání starého modelu v jisté době a na jiném místě a považují se za představitele sil spravedlnosti. V hlavách současných „obránců lidských práv“ se vytváří model druhé Bosny a Hercegoviny: ozbrojená opozice Libye připomíná osvobozenecké síly Kosova, Kaddáfí Miloševiče, a po vojenských akcích bude muset vláda opozice s vděčností vítat osvoboditelské působení západních zemí. Nicméně my se nedomníváme, že tomu tak bude.“ (russian.china.org.cn).

Vzhledem k etice Číňanů, kteří se vyhýbají silným výrazům a mávání klackem, je třeba tato slova brát vážně.

Při rozebírání tohoto tématu velmi všetečné a svěží poslední vydání italských novin „La Repubblica“ píše: „Poprvé velké rozvojové ekonomiky vystoupily v oblasti vnější politiky v jedné řadě. Brazilia – Moskva – Delhi – Peking: čtyřúhelník nového světového řádu, klub „nevměšování se“, skutečná novinka vojenské intervence v Libyi. Jejich kritika ve věci bezletové zóny se stala signálem pro arabský svět: mimo Ameriky a evropských spojenců existují i jiní ochránci.“…

Tento signál je dostatečně jasný, aby ho bylo možné pochopit. Ale dávno a dobře vytvořený mechanismus protlačování zájmů USA, Británie a celého bloku jejich satelitů je docela silný, aby ho bylo možné zbourat nějakými prohlášeními. Ti, kteří oponují severoatlantickému diktátu, potřebují alianci, mezinárodní politické sdružení, schopné mnohonásobně zesílit jejich hlas a vliv. A takové sdružení již existuje.

V dubnu 2011 proběhne v čínském městě Sanya summit BRIC: „Na něm budou čtyři velké nezápadní mocnosti,“ píše „La Repubblica“, „posuzovat nejen otázky obchodu a financí, energetiku a měny, ale také vnější politiku. Pokud se země BRIC rozhodnou použít svoji ekonomickou váhu a přeměnit ji na diplomatickou páku, bude to znamenat průlom.“

S Italy nelze nesouhlasit. A nejen proto, že v BRIC jsou dvě mocnosti mající právo veta v RB OSN – Rusko a Čína. Indie a Brazílie se do stejných dveří dobývají již dlouho a vytrvale – coby stálí členové Rady bezpečnosti, po ukončení liknavé reformy OSN, po které má dojít ke zvýšení počtu jak dočasných členů, bez hlasovacího práva, tak stálých členů Rady bezpečnosti. V libyjské otázce vystoupily země BRIC jednotně a při hlasování o rezoluci 1973 se zdržely. A jakmile začalo bombardování, okamžitě „vystoupily s kritikou koalice“, píší noviny.

Nesmíme pouštět ze zřetele ani to, že skupina BRIC je připravena k rozšíření. Na prahu stojí Jižní Afrika. Země, která podpořila myšlenku vytvoření bezletové zóny, nyní její realizaci kritizuje také. Dokonce i na samém jihu Afriky se stává patrným, že USA a NATO zorganizované překopání islámského světa sebou nevyhnutelně přinese změnu mezinárodních priorit jak na západě, tak na východě.

Nervózní znepokojení západu kvůli rostoucí ekonomické síle Číny přerůstá do paniky, kdy se bojí, že se Číně, coby druhé největší ekonomice světa a za 5-7 let první, podaří svoji materiální sílu přeměnit na politický vliv. Britská BBC v tomto směru provedla dokonce výzkum. Společnost GlobeScan/PIPA se dotázala více než 20,000 respondentů ve 28 zemích světa a získala údaje o tom, že u klíčových obchodních partnerů Číny – a obzvláště v hlavních rozvinutých zemích – podstatně vzrostl počet lidí, kteří se k ekonomickým úspěchům Číny staví negativně. Jde o tyto země: USA, Kanada, Francie, Německo a Itálie.

BBC konstatuje: „Není pochyb o tom, že spoustu lidí znervózňuje vzestup Číny, probíhající na pozadí poklesu a paralýzy západních demokracií.“ Finanční krize přesvědčila jak západ, tak samotné Číňany o tom, že čínský ekonomický systém je k dnešnímu dni nejefektivnější. Zbývá jen dát s tím do souladu vnější politiku, aby, stejně jako v případě USA, tvořila základ vztahů s dalšími zeměmi.

Jen pekingské konference analytiků zemí BRIC na téma „Rozvoj, spolupráce a vzájemná výměna“ se zúčastnilo asi 60 expertů z Číny, Brazílie, Ruska, Indie a Jižní Afriky. A probírali nejen ekonomickou, ale také politickou situaci ve světě. Jak říká účastník této konference, akademik RAV, ředitel Institutu pro Dálný východ RAV a předseda Společnosti rusko-čínského přátelství Michajl Titarenko: „Jde o novou platformu dialogu pěti velkých rozvíjejících se zemí, které modernizují svoji ekonomiku, politiku a kulturu. BRICS může bránit své zájmy na velkém prostoru ve světě. Je to perspektivní. Také pro zavedení měnového řádu, vzhledem k tomu, že juan, jen, a brzy i rubl, nabírají na síle.“

Již dnes je patrné, jakým směrem se vyvíjí společný názor členů BRICS v libyjské otázce: „Svržení vlády v čele s Kaddáfím je skutečným cílem západních zemí, který je jim trapné říct veřejně. Dříve Kaddáfího nazývali bojovníkem za práva arabských zemí, nyní je nepřítelem západních zemí. Vzhledem k lekcím z irácké války se Libye zřekla realizace jaderného programu, na kterém mnoho let pracovala, což ukazuje na velkou upřímnost této země! Svého času měla Libye a západní země „líbánky“… Avšak v kritický okamžik byl Mubarak, který byl mnoho let přívržencem západních zemí, západem odvržen, a Kaddáfí, který věnoval všechny své síly sblížení se západními zeměmi, je nyní bombardován. Cožpak tyto živé příklady nevyvolávají u těch, kteří spěchají k západu, vážné zamyšlení?“ – píše čínský komentátor (russian.china.org.cn).

A opravdu příhodnému zamyšlení, když svět vidí, že ani OSN, ani vyjádření jednotlivých států nejsou schopna zlomit „americký klacek“.