Obamův libyjský scénář pro Venezuelu

Turné Baracka Obamy po latinské Americe (Brazílii, Chile a Salvadoru) ve dnech 19-23. března probíhá na pozadí dramatických událostí v Libyi a kolem ní. Vojenské akce západní koalice proti „krvavému režimu Kaddáfího“ nabírají na stále větší zběsilosti. Provedení pozemní operace je pouze otázka času.

Šokující epizodou pobytu Obamy v Brazílii se stalo divadélko s jeho rozkazem k bojovým akcím proti Libyi ve 42. minutě soukromého rozhovoru s prezidentkou Dilmou Rouseff. K Obamovi, ignorujíc veškeré protokolární normy, přistoupil jeden z jeho poradců a podal mu kousek papíru. Prezident ho přejel očima a náhle, poté co vzal poradci z ruky mobilní telefon, řekl drsným velitelským hlasem: „Jednejte!“ Černošský prezident chtěl zjevně udělat dojem na Dilmu svoji rozhodností: ať ví, že existují okamžiky, kdy se diplomacie a dobré mravy odhazují stranou.

Zástupce Brazílie v RB OSN se při hlasování o libyjské rezoluci zdržel. Zdá se, že Dilma Rouseff projevuje ve dvoustranných vztazích více pružnosti, než její předchůdce Inácio Lula da Silva. Lula, který mluvil o zájmu na rozvoji vztahů se Spojenými státy, v mnoha případech podporoval Chaveze. A i tentokrát se Lula – jediný ze čtveřice pozvaných bývalých brazilských prezidentů – odmítl zúčastnit oficiálního obědu s Obamou. Dilma jedná jinak. Přímo sdělila svůj cíl zrušit celní bariéry pro brazilské zboží – etanol, vepřové, pomerančovou šťávu, bavlnu a ocel. Brazílie také potřebuje americkou podporu, aby se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Nároky jsou nemalé, ale smlouvání je možné – včetně změny přístupu Brazílie k řešení „problému Chavez“.

Televizní zprávy o událostech v Libyi se přenášejí do zemí latinské Ameriky po účelových úpravách provedených v amerických studiích. Letecké útoky NATO na vojenské objekty, útoky střel s plochou dráhou letu na vládní a stranické budovy džamahírie, lov Muammara Kaddáfího bezpilotními letouny – to vše televizní stanice prokládají reportážemi o cestě Obamy na jihoamerický kontinent. Stisk ruky prezidentů, přátelská konverzace a diplomatické pochlebování v Brazilii, Santiagu de Chile a San Salvadoru. Prý v latinské Americe tím, co se děje ne druhé straně planety, v Libyi, znepokojeni nejsou.

Prezidenti z latinskoamerické klaky Washingtonu vždy svorně tleskají silovým akcím USA proti těm, „kteří nejsou s námi“. Svoji podporu vojenským akcím proti Libyi vyjádřili prezidenti Mexika, Hondurasu, Kostariky, Panamy, Kolumbie, Peru a Paraguaje. Prezident Salvadoru Mauricio Funez a prezident Chile Sebastian Pinera jsou spolehlivými partnery Washingtonu, vždy ochotní být s Obamou solidární.

V zemích „bolívarského bloku“ – Venezuele, Bolívii, Nikaragui, Ekvádoru a konečně i na Kubě – velmi dobře chápou ropné pozadí událostí v Libyi. Fidel Castro dlouho před operací „Odyssey Dawn“ předpověděl, že válka je nevyhnutelná. Rezoluce RB OSN č. 1970 a 1973 jsou demonstrací opovržení naprosto všemi normami mezinárodního práva. Ti, kteří s tím nesouhlasili, byli, jak se vyjádřil Hugo Chavez, „rozdrceni na prach“. Jsme svědky postupné realizace chronologického plánu globalistů s cílem vytvořit „řízený chaos“ pod záminkami pro vměšování se do vnitřních záležitostí států, které dostaly „černou známku“. Konečným cílem projektu je naprosté zničení nepřátel globalizace po americku. Dnes se útočí na Libyi, na řadě je Irán. Vypadá to také na plánovanou „čistku“ zemí, které spolupracují s Ruskem – s cílem ještě těsněji strategicky Rusko obklíčit.

V posledních dnech Chavez několikrát vystoupil s komentáři ohledně událostí v Libyi. Je přesvědčen, že: „Západní koalice zaútočila na tuto arabskou zemi proto, aby se zmocnila nejbohatších zásob uhlovodíků a fyzicky zničila Kaddáfího. „Bohužel,“ řekl Chavez, „OSN podporuje válku, bez ohledu na to, že je to v rozporu se základními principy této organizace.“ Když se obracel na Jihoameričany ve svém televizním programu „Halo presidente“, položil otázku: „Kdo dal těmto zemím právo, Spojeným státům, Francii a dalším, provádět bombardování? Již se mezi civilním obyvatelstvem Libye objevily oběti. Je to zjevné, ostřelování probíhá z moře, na domy nebo nemocnice dopadlo 300-400 bomb nebo střel. Je to nemilosrdná vojenská akce, nečinící rozdílu mezi těmi, kdo jsou v právu, a viníky. Musíme zastavit agresi.“

Chaveze podpořili prezidenti Bolívie, Ekvádoru a Nikaragui. Daniel Ortega se obrátil na země západní koalice s výzvou „vzpamatovat se a s pochopením Kaddáfímu nabídnout dialog“. Ortegovi, stejně jako Chavezovi, je zřejmé, že hlavním cílem agresorů je zmocnění se ropného bohatství: „Agresoři se předhánějí, kdo z nich jako první dokáže Libyi okupovat.“ Bolivijský Evo Morales vojenské akce západu proti Libyi odsoudil a vyjádřil přesvědčení, že všichni cizinci, kteří jsou vinni smrtí občanů této země, budou „identifikováni a předáni soudu“. Morales se obrátil k novinářům a řekl: „Zatím ještě neznáme celou pravdu o tom, co se děje v Libyi, a proto jsou naše sdělovací prostředky povinny vést neustálý boj za objektivní informace.“

Protiamerické nálady v souvislosti s libyjskými událostmi prudce narůstají. Ještě před dvěma, třemi týdny americký velvyslanec Thomas Shannon usiloval o propůjčení náměstí Sinelandia v centru Rio de Janeiro pro veřejné vystoupení Obamy před 30,000 Brazilců. Americký prezident velmi toužil, i když na dálku, utkat se s Chavezem v oblasti oblíbenosti „na latinskoamerické půdě“. Nepodařilo se. Velvyslanectví muselo oznámit zrušení této akce. Vznikly problémy se zajištěním osobní bezpečnosti Obamy. Vlna rozhořčení Brazilců po bombardování Libye je dosti vysoká, což se stalo důvodem obav. „Obama go home!“ – tento krátký slogan se stal v Brazílii nejoblíbenějším. Americký prezident musel vystoupit v komunálním divadle před mnohem skromnějším publikem 2 tisíc lidí, z nichž více než polovinu tvořili Američané – zaměstnanci bezpečnostní služby, diplomaté a policejní agenti.

Informace o protestech proti agresi vůči Libyi přicházejí ze všech zemí latinské Ameriky. Na mezinárodním semináři 42 levo-středových stran v Mexiku byla ohledně libyjské otázky přijata deklarace. K vládnoucím stranám, které ji podepsaly, patřily: Hnutí za socialismus (Bolívie), Široká fronta (Uruguay), Strana pracujících (Brazílie), Fronta národního osvobození Farabundo Martího (Salvador) a další. V Santiago de Chile proběhla manifestace pod heslem „Za mír, proti válce“. V zemi se připravují další akce, odsuzující návštěvu „agresora Obamy“. Ve střední a jižní Americe jsou na amerických velvyslanectvích přijata zpřísněná bezpečnostní opatření. Američtí představitelé se bojí odvetných akcí ze strany radikálních stoupenců Kaddáfího. Na jeho hlavní teoretické práci, „Zelené knize“, bylo odchováno několik generací latinskoamerických revolucionářů.

Jedním z nich je Venezuelan William Isarra, bývalý důstojník a konspirátor, který podnikl cestu do Libye dlouho předtím, než se na politické scéně objevil Chavez. Dnes veterán Isarra vede Středisko ideologické přípravy Sjednocené socialistické strany Venezuely. Jménem střediska bylo šířeno „Komuniké“, ve kterém se konkrétně uvádí: „Bijeme na poplach ohledně realizace plánů vojenské invaze USA a NATO do Libye. Tato zhoubná velmoc napadla libyjský národ a vede traumatizující typ „války čtvrté generace“ v Africe, Asii a latinské Americe.“

„Komuniké“ vyzývá k zesílení propagandy na podporu Libye a při odsuzování „osy“ USA – Kanada – EU – spojenci z Arabské ligy. Isarra nepochybuje, že agrese v Libyi podnítí procesy destabilizace ve Venezuele a bude inspirovat Chavezovi nepřátele k aktivním akcím v letech 2011-2012 před prezidentskými volbami. Je zřejmé, že tento plán bude postaven na odsouhlasených akcích vnějších (USA) a vnitřních (opozice, „pátá kolona“, „chavismus bez Chaveze“) sil, které jsou jednotné ve snaze nepustit venezuelského vůdce do dalších prezidentských voleb.