Vybombardovat Libyi. Čtvrté dějství celosvětového cirkusu

Poslední události kolem Libye opět ukázaly, že Organizace spojených národů je dnes nástrojem v rukou USA a jejich spojenců sloužícím k přerozdělení světa. Nikdo ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN nevyužil svého práva veta, neřekl „globálnímu hegemonu“ rozhodné „ne“.

Beztrestnému bombardování v „bezletových zónách“ přišli na chuť piloti NATO již v Jugoslávii. Tím, že z mapy Evropy vymazali celý stát, pomohli vzniku „nezávislého Kosova“ – státního patvaru, jehož premiérem se stal bandita, poslušný rozkazů z Washingtonu. Pak přišla na řadu Asie – Afghánistán, Irák… Čtvrté dějství tohoto světového cirkusu se dnes rozehrává v severní Africe. RB OSN deseti hlasy a při pěti zdržení se hlasování (Rusko, Čína, Německo, Brazílie, Indie) přijala rezoluci, ustanovující bezletovou zónu nad územím Libye a umožňující přijmout veškerá nezbytná opatření pro ochranu civilního obyvatelstva a obcí, včetně Benghází. A nepovolující nasadit na libyjském území zahraniční okupační síly.

Přitom RB po Kaddáfím požadovala pouze ukončit vojenské akce a „skoncovat s akty násilí“. Požadavek se netýká ozbrojené opozice, vysazené v Benghází. Dokonce i americké New York Times chápou, že přijetí „veškerých nezbytných opatření“ pro ochranu civilního obyvatelstva a „nedopuštění krutého zacházení se vzbouřenci ze strany jednotek věrných Muammaru Kaddáfímu“ znamená výzvu k vojenským akcím, tedy letecké útoky na Libyi, a rovněž ustavení zóny se zákazem letů, kterou budou letouny NATO „uzavírat“ raketami.

Zbraní se ochotně chopili i v Evropě, kde se na válku s Libyí připravili předem. Nicolas Sarkozy, coby hlavní lobbista za Rezoluci RB OSN 1973, řekl, že francouzské ozbrojené síly budou připraveny na bojové akce „během několika hodin“. Letadla francouzského letectva mohou hlídat libyjský vzdušný prostor, kdy budou startovat ze základen ve Středomoří na Korsice, a mimo to jsou z Toulous a Marseille připraveny vyrazit k libyjským břehům dvě až tři lehké letadlové lodě tipu „Mistral“, aby podpořily Kaddáfího odpůrce vrtulníky.

Zároveň britský premiér David Cameron řekl, že ještě 18. března odešle svá bojová letadla na opěrné body NATO ve Středozemí – na Španělskem za tímto cílem nabídnuté vojenské základny Rota a Moron. Dokonce i trpasličí Belgie sdělila, že odesílá na Maltu šest bombardérů F-16. Na hlídání libyjského nebe se chystá Norsko a Katar. Dychtivě usilujíc o zvýšení vlastního exportu ropy je Katar připraven kompenzovat jakékoliv výpadky v dodávkách ropy z Libye. To, jak uvádí Bloomberg, sdělil již během probíhajícího konfliktu katarský ministr pro ropu Muhammed Saleh al-Sada.

Libye má největší potvrzené zásoby ropy v Africe. Ropu těží již přes půl století. Výnosy z exportu ropy tvoří převážnou část rozpočtu země. V lednu 2011 se zde těžilo 1,574 milionů barelů ropy denně. Základními dovozci libyjské ropy jsou Itálie, Německo, Španělsko, Francie, Čína a USA, ale menší množství proudí také do Rakouska, Británie, Řecka a Švýcarska. Libyjská ropa pokrývá polovinu spotřeby v Itálii, 13% v Německu a 5% ve Francii. A jen na Evropskou unii pracuje 90% ropného sektoru Libye. Abychom mohli přesvědčivě odpovědět na otázku, proč se Evropa vrhla do bombardování svého dodavatele ropy, je třeba mít na paměti názor Evropanů, podle kterého byly údaje o prověřených zásobách ropy, vytvářené převážně americkými společnostmi, v posledních letech uměle nadhodnocovány. Příznivá perspektiva pro blízkou budoucnost umožňovala nakupovat ropu na Blízkém východě za dostatečně nízké ceny. Především proto se USA podařilo vytvořit si největší světové zásoby ropy a zároveň nesahat na vlastní ložiska. Stejný efekt se týkal i evropských kupujících uhlovodíků. Nyní, kdy mnohé ropu těžící arabské země jsou stále méně ochotny prodávat ropu za ceny, které považují za uměle sražené, je třeba jim to zarazit – pomocí financování „národních revolucí“, sankcí a rezolucí OSN, pak mírovými operacemi (mimochodem, je velmi podivné, že bez ohledu na snížení dodávek ropy z Libye cena této suroviny, navzdory všem tržním zákonům, nejen, že neroste, ale dokonce i mírně klesá; stejně tak tomu bylo, když bombardovali Irák).

Hlavní hybnou silou v Libyi se stanou Američané. K libyjským břehům z Rudého moře připlouvá bojová eskadra, vedená atomovou letadlovou lodí „Enterprise“. Italské La Stampa citují generála Leonardo Tricarico, náčelníka štábu italských ozbrojených sil, který řekl: „Je nutné důkladné plánování. Je nanejvýš zřejmé, že civilní letadla budou muset používat jiné trasy. Jsou potřeba všechny typy vojenských letadel: stíhačky, létající radary, zásobovací letouny, výzvědná letadla, pro vedení elektronické války letouny „Sead“, nutné pro vyřazení protiletecké obrany nepřítele. Potřebná jsou také záchranná letadla, na evakuaci katapultovaných posádek. Takové aktivity nemůže provádět narychlo spíchnutá koalice. Pouze NATO, se svými prostředky a metodami, je schopné působit rychle a dobře.“

Co proti tomu může postavit Libye? Americká letadlová loď má na palubě 90 letounů a vrtulníků různých typů. Doprovodné lodě mají rakety, schopné pokrýt celou Libyi. Kaddáfí má 25 víceúčelových stíhaček MIG-21, 124 víceúčelových stíhaček MIG-23 různých modifikací, 40 stíhacích bombardérů SU-22, jejichž konstrukce je z r. 1961, dva bombardéry SU-24 MK. Libye nemá ani moderní prostředky PVO, nicméně i kdyby měla, sotva by to změnilo úmysly útočné strany…

Ostatně je třeba poznamenat na Evropu zvláštní moudrost, kterou v této situaci projevili Němci. Ministr zahraničí Guido Westerwelle bezprostředně po zasedání RB OSN řekl, že Německo si nepřeje mít s přijatým rozhodnutím ohledně Libye nic společného: „Podporujeme a vítáme zpřísnění sankcí proti libyjskému režimu, ale nehodláme se účastnit naprosto žádných vojenských operací proti Libyi.“ Nyní Německo odvolá své fregaty, patrolující v libyjských vodách kvůli ochraně civilních lodí.

A co Rusko? Při vystoupení na zasedání se stálý ruský vyslanec v OSN Vitalij Čurkin omezil na sdělení, že jeho delegace má otázky ohledně toho, „jak bude zabezpečován režim bezletové zóny, jaká budou pravidla omezení pro použití síly“. Podle slov V. Čurkina zůstaly tyto otázky bez odpovědi. Ptát se nebylo třeba: „žádná pravidla a omezení pro použití síly“ nebudou.

Představitelé libyjských ozbrojených složek řekli, že jakékoliv zahraniční vojenské vměšování vystaví riziku námořní a vzdušné spojení ve Středozemním moři. Jak bylo řečeno v prohlášení prozatímního výboru pro obranu Libye, cílem libyjských útoků se stanou všechny civilní a vojenské lodě. Tyto výroky lze hodnotit skepticky. Nicméně není to Kaddáfí a jeho vláda, kdo dnes v boji prohrává. Po rozbombardování Libye a jejím rozdělení na části (podle podílu na ropném koláči) použije západ, zastoupený figurkami jako Obama, Cameron, Sarkozy, s ještě větší sebedůvěrou nyní již dobře odzkoušenou technologii „prosazování demokracie“ i na jiných místech.

Kde? No, kde se mu zachce!

Jak uvedly britské Guardian, pro americkou armádu je již vypracován program „šíření pro-americké propagandy“ prostřednictvím Twitter, Facebook a dalších sociálních sítí. Řídící středisko tohoto programu bude na americké letecké základně MacDill na Floridě. 50 operátorů, z nichž každý může řídit činnost až 10 fiktivních uživatelů („loutek“), zaregistrovaných v různých zemích světa, může vést informační válku podle všech pravidel tohoto umění. Kontrakt na vypracování tohoto programu v hodnotě 2,76 milionů dolarů stanoví, že každý z těchto bojovníků na informační frontě musí mít důvěryhodnou legendu a ochranný systém před odhalením. Podle slov tiskového mluvčího centrálního velitelství amerických ozbrojených sil Billa Speakse, působit takto na americké publikum je zakázáno zákonem a tento systém se bude využívat pro vedení informační války v arabštině, farsí, urdu, paštúnštině a některých dalších jazycích (mimo angličtiny).