Izraelské líbánky s Evropou pomalu končí

Evropané ztrácejí iluze o Izraeli, ukazuje náš průzkum. Politika jde mimo veřejnost.

14. března 2011, Guardian – V Evropě se Izrael historicky těšil silné podpoře, v neposlední řadě i proto, že byl vnímán jako pokroková demokracie v moři arabské zaostalosti. Zároveň většina Evropanů věděla o izraelsko-palestinském konfliktu málo: ještě v r. 2004 Glasgow University Media Group zjistila, že pouze 9% britských studentů vědělo, že Izraelci jsou nelegálními okupanty palestinské půdy. Kupodivu více lidí (11%) věřilo, že toto území okupují Palestinci.

Nicméně podle nového průzkumu provedeného ICM pro Middle East Monitor se vnímání Izraele Evropany výrazně změnilo a jejich chápání izraelsko-palestinského konfliktu, i když zde stále panují obavy, se výrazně zlepšilo. Průzkum mezi 7,000 lidmi v Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Holandsku a Británii ukazuje, že nyní v těchto zemích věří v to, že by se měl podporovat Izrael, spíše než Palestinci, pouze menšina (10%), zatímco mnohem více lidí, 39%, si myslí, že ne.

Posun v evropském veřejném mínění může být důsledkem lepšího chápání konfliktu: za okupační moc nyní označilo Izrael 49% respondentů. Nicméně 22% stále neví. Tato vytrvalost ignorance ohledně této otázky, která byla dlouho zakotvena v mezinárodním právu, může odrážet podjatost médií, či neadekvátní informování o konfliktu. Mohlo by to být také důsledkem kampaní izraelské mašinérie vztahů s veřejností v Evropě. Ať je příčinou cokoliv, tento posun ve veřejném mínění není očividně důsledkem především úspěchu pro-palestinské lobby.

Zdá se, že tento výrazný posun je primárně důsledkem porušování mezinárodního práva ze strany Izraele, obzvláště při jeho akcích v Gaze, při útoku na humanitární flotilu v r. 2010, jeho programů rozšiřování osad a výstavby segregační zdi.

V celé Evropě dochází k rostoucímu odmítání izraelské politiky. Jeho blokádu Gazy označilo za ilegální 53% dotázaných (16% ji považovalo za legální) – což je vyjádřením mezinárodního právního názoru, který považuje jakékoliv obléhání za formu kolektivního trestu a za porušení Ženevských konvencí.

Avšak je důležité poznamenat, že dotazovaní viděli chybu na obou stranách, kdy za primární oběti považovalo Palestince 31% lidí, zatímco jako primární oběť považoval Izraelce pouze 6%. Třetina dotazovaných věří, že Izrael není demokracie, zatímco méně než polovina věří, že je, a většina dotazovaných (65%) souhlasí, že Izrael nezachází se všemi náboženskými skupinami stejně, kdy opaku věří 13%.

O evropské politice ohledně Palestiny již nelze říct, že odráží hodnoty a touhy lidí. Tento průzkum potvrzuje znepokojivou míru odtržitosti mezi veřejným míněním a činy vlád. Zatímco EU se v r. 2003 rozhodla umístit Hamas na seznam teroristických organizací a vyloučit ho z jakýchkoliv vyjednávání, 45% dotázaných lidí řeklo, že by měl být do mírových rozhovorů zapojen, zatímco pouze 25% řeklo, že by měl být vyloučen. (Nedávný průzkum Institutu pro výzkum židovské politiky také zjistil, že 52% britských židů podporuje mírová vyjednávání s Hamasem).

A podobně jasná většina Evropanů (58%) je proti změně zákonů tak, aby se lidem obviněným z válečných zločinů usnadnilo cestování do Evropy – což je jasným obviněním vlád, že buď změnily, nebo se pokusily změnit zákony tak, aby chránily izraelské válečné zločince. Konzervativci jsou odhodláni tyto zákony změnit, přesto takový krok podporuje pouze 7% z 2,000 dotazovaných Britů – což je nejnižší číslo v Evropě.

Výsledky této studie se shodují s velkými změnami, které zachvátily Střední východ. Vzhledem k systematické diskriminaci své arabské populace Izraelem je jen spravedlivé se ptát, jaká by byla reakce, kdyby čelil masovým protestům svých arabských občanů dožadujících se rovných práv. Evropský romantický pohled na Izrael uvadal již dlouho. Jeho obraz z 20. století coby bojující slabé strany v nepřátelském prostředí byl rozbit jeho činy. Evropské vlády by měly uvést svoji politiku do souladu s univerzálně akceptovanými lidskými hodnotami. Cokoliv menšího bude zradou demokratických standardů, které Evropa tvrdí, že podporuje.