Odvolávám, co jsem odvolal... aneb Kam vítr tam plášť

Jako ve slavné pohádce si musí připadat český volič, jenž jen trochu sleduje dění na domácí politické scéně, konkrétně „reformy" Nečasovy vlády.

Tato vláda, jež se dostala k moci díky Paroubkově mediální nešikovnosti a hlavně vychytralé mystifikaci o tom, že dluhy dělají jen levicové vlády či předvolebním proklamacím o boji proti korupci a deficitu státních financí, předčila i mé nejdivočejší představy o špatném vládnutí.

Myslel jsem, že po vulgárním a obhroublém Topolánkově politickém stylu mě již nemůže v české politice nic překvapit, ale co předvádí Nečasova parta je opravdu „silné kafe". Nechci tentokrát psát o korupčních aférách Drobila, Bartáka, Vondry, Jankovského..., ale o tzv. „reformách". Abstrahuji-li od základní teze, tzn. že „ČR žádné reformy nepotřebuje, poněvadž by úplně stačilo, kdyby mafiáni ve vládě a v parlamentu přestali krást" a představím-li si, že ČR opravdu reformy potřebuje, tak poté, co na téma „reformy" předvedla současná Nečasova vláda, vím jedno zcela bezpečně. Reformy pod taktovkou Nečasovy vlády nedopadnou dobře.

Nečasova vláda mi v otázce „reforem" tak trochu připomíná medvěda, jenž jde po lese a všechna zvířata co potká, si zapisuje na jídelní lístek. Zvířata se medvědu jedno po druhém beze slova podvolují, až přijde k zajíci. Medvěd mu nařídí, ať se zítra ráno k němu dostaví do brlohu, že si ho dá k snídani. Zajíc na to: „A přes držku bys nechtěl?". Tak nic, zajíce škrtám, říká medvěd.

Tak třeba, když vláda snižovala platy, těm co si duply, je nakonec zvýšila. Teda ne že bych to doktorům nepřál, naopak. Rovněž přeji snížení mezd všem, co místo protestu drželi ústa a krok. Podobně dopadá i zvyšování DPH. Jeden den je to dvacet procent pro všechno, pak po tvrdé kritice ze všech stran se objeví seznam výjimek, jenž se stále mění (čti rozšiřuje), až nakonec z dvaceti je „jen" 17,5 respektive 14 % a to ani nemluvím o neustálém posouvání doby zavedení zvýšené DPH. Poslední zprávy (z 11.3.2011) jsou, že ke zvýšení DPH by mělo dojít ve dvou vlnách a to od ledna 2012 a od ledna 2013. Původně se mělo na dvacet procent zvyšovat již v říjnu tohoto roku. Šokující, a kdyby to nebylo tak vážné téma i úsměvné je na tom to, že vláda různá čísla a termíny ohledně zvyšování DPH „nahazuje" bez jakékoli analýzy dopadů zvýšení DPH na jednotlivá odvětví a celkový vývoj ve společnosti. Jako kdyby čekala na vyjádření novinářů, nezávislých analytiků a komentátorů a těm se pak přizpůsobovala.

Je proto docela možné, že poté, co se v tisku objeví propočty nezávislých analytiků prokazující, že zvýšením DPH se vlastně nic nevydělá (pozn.: například kvůli negativnímu dopadu vyššího DPH ve zdravotnictví na státní kasu nebo sníženému výběru DPH kvůli utlumení spotřeby), vláda možná místo zvýšení nakonec DPH sníží. Nechci předjímat nedejbože nabádat, ale kdyby třeba novináři ještě trochu přitvrdili, tak by minimálně DPH na knihy a tiskoviny mohlo klidně klesnout až na nulu, jako v Británii. To by ale Kalousek nesměl mít tajnou nahrávku z porady šéfredaktorů.

Co se týče penzijní reformy, tak penzijní fondy měly být původně pro všechny povinné, pak již nepovinné no a peníze našetřené v takových fondech by se nakonec mohly i dědit. Už to vypadalo, že z toho bude jen jistá forma termínovaného vkladu se státní podporou, až nakonec celou debatu o penzijních fondech utnul Ráth prohlášením, že ČSSD penzijní fondy stejně po převzetí moci znárodní. Neznám nikoho, kdo by si po tomto prohlášení chtěl dobrovolně v takovýchto fondech šetřit na stáří. Koalice rovněž původně plánovala snížit odvody zaměstnavatelů za své zaměstnance na sociální pojištění o dva procentní body, ale nakonec od této úlevy zaměstnavatelům upustila, poněvadž by tak mohlo dojít ke zvýšení zaměstnanosti a možná i čistých příjmů zaměstnanců, což by tuto vládu v očích pravicového voliče nejspíš zcela zdiskreditovalo.

Pak zde máme ještě Drábkovu novelu pracovního zákoníku a sociální reformu. Drábek, jemuž ze všeho nejvíc vadí to, že ČR má nejnižší míru chudoby v EU, chce tento stav rychle „napravit". Už od příštího roku by proto měla takzvaná sociální reforma přinést tvrdší pravidla pro dávky v hmotné nouzi. Jinými slovy sociální dávky by měli lidem bez prostředků platit jejich příbuzní. Počítám, že tohle by mohlo projít beze změny, poněvadž výhrůžky odchodem z práce či stávku lidí v sociální nouzi a jejich příbuzných si dost dobře neumím představit.

Nedávno jsem četl článek o tom, že Česká republika má průmyslový potenciál na to, aby si žila jako Kuvajt či spíše Norsko z ropy. Má to prý ale jeden háček. Nesměli by v ní vládnout zloději a mafiáni. Díky nim totiž máme instituce na úrovni Senegalu.