Čína skupuje Kazachstán

Výsledky poslední návštěvy prezidenta Kazachstánu N. A. Nazarbajeva v Pekingu, která proběhla 21-23. února, vypovídají o dalším posílení ekonomického pronikání Číny do střední Asie. Základní směry její ekonomické expanze zůstávají stejné – surovinová odvětví, související s energetikou, dopravní infrastruktura a obchod. Nicméně rozsah přítomnosti čínských společností v Kazachstánu a dalších zemích regionu neustále roste.

Rozdíl poslední návštěvy kazašského vůdce v Číně spočívá v tom, že téměř hlavním programem rozhovorů byly dodávky jaderného paliva do Číny, a nikoliv uhlovodíků. 23. února byla mezi „Národní atomovou společností Kazatomprom“ a čínskou státní atomovou korporací podepsána dohoda o kazašských dodávkách 55 tisíc tun uranu do Číny. Podle slov N. A. Nazarbajeva se bude v Číně stavět 19 atomových bloků, a perspektivně ještě dalších 25. To činí z Číny jeden z největších trhů jaderného paliva na světě, s kapacitou desítek miliard dolarů, na kterém má Kazachstán v plánu získat až 40%. V důsledku toho může export uranu časem přinést Číně více, než dodávky ropy a plynu.

V Kazachstánu je soustředěna asi jedna čtvrtina světových zásob uranu. Na území této republiky je prozkoumáno přes sto ložisek, ze kterých se rozpracovává o něco více než polovina. V polovině prvního desetiletí nového tisíciletí se Kazachstán přiřadil k první trojce světových producentů uranu, a podle výsledků r. 2009 se dostal na první místo, kdy vytěžil 13,500 tun, a předehnal tak Austrálii a Kanadu. Pro srovnání – v Rusku činí při roční spotřebě 16,000 tun roční těžba uranu pouze 3,500 tun, což pokrývá pouhých 20% potřeb. Velkou část uranu musí Rusko dovážet, a jedním z jeho hlavních dodavatelů je Kazachstán. Rozšířením vývozu uranu o Čínu si Kazachstán nejen zajišťuje odbytiště, ale vytváří silnou konkurenci u tohoto potřebného paliva Rusku.

Ani spolupráce Číny s Kazachstánem v oblasti ropy a plynu nebyla zapomenuta. 23. února čínská státní naftařská společnost CNPC a „KazMunajGaz“ informovaly o podpisu dohody ohledně společného rozvoje velkého naleziště plynu Urichtau v Aktjubinské oblasti Kazachstánu. Podrobnosti o finanční stránce této transakce sděleny nebyly. Známo je pouze to, že obě strany vytvoří společný podnik s rovným podílem. Důvody takové opatrnosti souvisí očividně s probíhajícími prezidentskými volbami. V předvečer voleb se úřady obávají aktuálních obvinění z „prodeje vlasti“ Číně ze strany opozice, a proto byla dána přednost podrobnosti o transakci nesdělovat. Podle oficiálních údajů činí podíl společnosti s čínskou účastí na celkové těžbě ropy 20%, a čínské investice představují 26% veškerých zahraničních investic do ropného a plynařského sektoru v Kazachstánu. Nicméně podle řady analytických odhadů již Čína kontroluje až 1/3 ropného a plynařského sektoru této republiky, a po dohodě o rozvoji Urichtau její vliv ještě více vzroste.

Hlavním „infrastrukturním“ úspěchem se stala dohoda o vybudování 1200 km dlouhé rychlostní železnice mezi Aštanou a Alma-Atou. Vzhledem ke geografii této železnice, jejíž trasa bude vést z jihozápadu na sever Kazachstánu, může se docela dobře stát dalším kanálem pro přepravu čínského zboží na trhy střední Asie, ostatních zemí SNG a Středního východu. V posledních letech Čína a Kazachstán důsledně rozvíjejí dopravní infrastrukturu. Prvním projektem v této oblasti byla výstavba železničního přechodu „Atasu-Alašankou“, který dnes zajišťuje převoz 15 milionů tun nákladu ročně. Letos se plánuje dokončení výstavby přechodu „Chorgos-Almaty“, přes který se plánuje export nákladu nejen do Kazachstánu a do zemí SNG, ale také do Iránu a států Perského zálivu. Velkým transportním koridorem se má stát dálnice „západní Evropa-západní Čína“, která bude procházet přes území Ruska. Realizace těchto projektů učiní z Kazachstánu hlavní bránu pro export čínského zboží západním směrem. Pozitivní roli zde hraje vytvoření celní unie, v rámci které budou celní hranice zrušeny. Tato okolnost Kazachstánu umožní stáhnout převážnou část exportu čínského zboží do Kyrgyzstánu, který byl dříve pro toto zboží hlavním překladištěm.

Mezitím objem čínsko-kazašského obchodu rychle narůstá. Nehledě na krizi vzrostl vloni oboustranný obrat o 50% a dosáhl 20 miliard dolarů. Přičemž export Kazachstánu do Číny se zvýšil o 72%, a dovoz o 11%. Od počátku tisíciletí se celková obchodní výměna mezi Kazachstánem a Čínou zvýšila 16 násobně. Základními položkami kazašského vývozu jsou energetické zdroje (až 80%) a rovněž černé a barevné kovy. V opačném směru jde spotřební zboží, které doposavad hraje hlavní roli při nasycování kazašského spotřebního trhu, strojírenské výrobky a obráběcí stroje a potraviny. Taková struktura obchodní výměny je obecně typická i pro další země SNG, včetně Ruska. Rozdíl mezi Kazachstánem a Ruskem spočívá pouze v tom, že vzhledem k tomu, že Kazachstán nemá rozvinuté strojírenství a obranný průmysl, nedodává do Číny vojenskou techniku.

Přítomnost Číny je patrná i v dalších sektorech ekonomiky Kazachstánu. V současné době Čína realizuje v této republice projekt výstavby Mojnakské hydroelektrárny na řece Čaryn a výstavbu továrny na výrobu hliníku, jehož základním odběratelem bude čínský letecký a strojírenský průmysl. Na kazašském trhu působí čínské telekomunikační společnosti ChinaTelecom, Bell-Alcatel a ZTE HuaweiTechnologies, které zde realizují řadu projektů při dodávkách zařízení, budování sítí a telekomunikačních služeb. V Aktau probíhá výstavba výrobny asfaltu a v Atyrauské oblasti výstavba chemicko-plynárenského komplexu. Jen na území Kazachstánu působí řádově tisíce společností s účastí čínského kapitálu. Mimo to je Čína největším zahraničním věřitelem Kazachstánu. Během předešlé návštěvy N. A. Nazarbajeva v Pekingu v dubnu 2009 Čína souhlasila poskytnout této republice 10 miliard dolarů, z nichž 5 miliard je určeno pro ropnou společnost „Kazmunajgaz“, a dalších 5 miliard zřejmě na stabilizaci státního rozpočtu.

S tímto úvěrem je spojena poměrně detektivní historie. 1. března hlavní oponent a bývalý zeť kazašského prezidenta Rachat Alijev, ukrývající se v Rakousku, zveřejnil na svém blogu zprávu, že 21. února byla v Pekingu podepsána tajná dohoda. V rámci ní se Kazachstán zavázal Číně pronajmout 1 milion hektarů úrodné půdy na 99 let. Výměnou za politiku „počínštění“ byla, podle slov R. Alijeva, prezidentovi zaručena „doživotní imunita a rezidence na ostrově Hainan a v Hong Kongu, pro případ národní revoluce jako v Tunisu a Libyi“. Za projev této politiky považuje prodej velké části ropného a plynařského komplexu Kazachstánu Číně, a rovněž úvěr 10 miliard dolarů, který se stane „porobou nás a našich dětí“. Garancí splnění těchto dohod je ještě jeden bod tajné dohody, podle kterého „…při prvních příznacích národních nepokojů v Kazachstánu vstoupí do země 200,000 čínských vojáků“, pro jejichž přesun „…jsou již vypracovány vzdušné trasy… na letiště Almaty, Šymkent a Karagandy“. Při potlačování nepokojů budou, podle slov R. Alijeva, střílet do Kazachů a Rusů se stejnou bezohledností, s jakou byla nedávno potlačena povstání v Tibetu a Xinjiang.

Při hodnocení tvrzení R. Alijeva obrací někteří analytici pozornost na okolnost, že svého času absolvoval vysokou právnickou školu „Adilet“ v USA a stážoval v akademii FBI, kde si především budoval „užitečné vztahy“. Vzhledem k vlně „jasmínových revolucí“ na Blízkém východě a podezření ohledně zapojení USA vypadá jeho snaha narušit společensko-politickou situaci v Kazachstánu zcela jasně. To nicméně nikterak nic nemění na faktu, že ekonomické pronikání Číny do Kazachstánu se neustále zvyšuje a jeho důsledky pro republiku nelze považovat výhradně za zcela pozitivní.