Invaze mimozemšťanů

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2011/02/4218-invaze-mimozemstanu.htm

Wenzel Lischka

Zemi zasáhla invaze mimozemšťanů. Doporučuji každému, kdo to myslí s lidstvem dobře, aby si sehnal kladívko o váze nejméně 0,5 kg. Nejprve zopakuji fakta, která jsou chronicky známá zasvěcencům.

Mimozemšťané pocházejí z jiných světů. Hledají nová území, zdroje surovin, pracovní síly a energii. Původní obyvatelstvo nemilosrdně vyhlazují. Činí tak záludným způsobem, takže napadení domorodci se postupně ničí sami, hájí zájmy vetřelců proti sobě, a tito na jejich autodestrukci vydělávají peníze a získávají svoji nezřízenou moc.

Když sledujete v televizi jeden kanál, vysílání na jiných kanálech není přístrojem zpřístupněno vašim smyslům a vědomí, a přesto existuje. Podobně je tomu i s jinými světy. Nájezdníci ovšem svoji existenci popírají, zamlžují, bagatelizují, nebo odsouvají do říše pohádek, fantazií - do nemožné nebo virtuální reality. Hledáme mimozemšťany tělesně podobné nám a ve smyslovém prostoru našeho zevního vesmíru, a oni k nám lumpové pronikají zevnitř nás samých.

Pouze naprostý hlupák si myslí, že náš zevní svět, který nám denně v noci mizí zavřením našich očí při spánku, je jediný možný. Jen duševní omezenec zapomene při sledování televize na svůj vlastní mateřský přírodní svět, na kterém zcela závisí. Přesto pozemští občané věnují televizi denně mnoho hodin pozornosti. Přírodu a venkov jim dávno zabrali vetřelci a Pražáci. Přejedete-li autem celou republiku, což trvá pár hodin, neboť náš svět je čím dále tím menší, nevidíte na venkově nikde ani živáčka. Dokonce i divoká zvěř odtud hrůzou prchá do měst.

Můžete klidně žít a nevědět, že jste mimozemšťan, podobně jako nevíte, že jste blbec. Většina bytostí narozených na Zemi neví, co jsou zač, a zjistí se to až v dospělosti a stáří podle ovoce jejich skutků. Nejlépe to ovšem zjistí pozůstalí, když umřete a oni se setkávají s následky vašich zločinů.

Vetřelci k nám infiltrovali z podsvětí a podvrhnuli nám místo našeho přirozeného světa virtuální simulace reality. Nakonec žijeme úředním, finančním, televizním, počítačovým, mediálním a jiným životem, a pokládáme jej za absolutně pravý. Pokud bychom si třeba uvědomovali, že televizní svět je uměle simulovaná iluze, přece bychom vůbec nesledovali televizi.

Skutečný člověk by jednal stejně jako ostatní pozemské bytosti, a své životní prostředí by nijak nikdy neničil. Záhrobní pud však žene vetřelce jiných světů, aby naši planetu i nás nemilosrdně vykořisťovali, devastovali a likvidovali. Nemají k nám, ani k naší Zemi, vůbec žádný citový vztah, pouze ekonomický.

Nejhorší je, že obyčejní lidé jsou mimozemšťany tak zmateni, že hájí jejich zájmy sami proti sobě, proti svým vlastním potřebám, dětem, rodinám, ostatním lidem i přírodě. Jsou třeba ochotni poctivě pracovat na zničení planety i v třísměnném provozu, zatímco mimozemští vetřelci si pěkně v klidu mastí kapsy.

Nedávno jsem si na ksichtu mačkal beďára, ale byl to jen starý čip. Podobná situace se mi stala i s hemeroidy. Šel jsem si je nechat vyříznout k lékaři, a byly to, jak správně tušíte, opět staré čipy, kterých se mé tělo přirozeným způsobem zbavovalo jako nežádoucích těles. Lékař nebyl mimozemšťan, a tak mne nijak nepřesvědčoval, že to čipy nejsou. Dokonce mne navíc poslal na psychiatrii, aby se tam podívali, jestli nemám ještě nějaké čipy v hlavě.

Nastřelování čipů do lidí je již starý nepříliš používaný způsob. Nyní letí mikrotechnologie a nanotechnologie. Denně si mačkám uhry a většina z nich jsou nastřelená mikrovlákna do kůže. Jsou malá a tenká, takže když vás zasáhnou, vůbec to necítíte. Také jste si již všimli, že Uhry již nejsou takové, jako bývaly? Také jste zjistili, že si z pórů kůže vymačkáváte jakási tenká, tmavá, plastická a silikonová vlákna? Jsou mezi námi i tací poturčenci horší Turka, že si nechávají narvat do těla i objemné silikonové vycpávky. Nedivme se potom, že to jsou umělí lidé.

Nanotechnologie jsou ještě záludnější. Dostávají se do těla pomocí potravin, které jsou plné různých přísad a stabilizátorů. Tvoří je mikrotělíska, která zůstávají ve vašem těle a pomocí různých frekvencí vysílaných ze satelitů v pak těle rezonují, a vy pak skáčete, jak vám mimozemšťané pískají. Protože podvržené nálady, city, emoce a myšlenky, které přicházejí z vašeho nitra, automaticky považujete za své vlastní, mají s námi naši otrokáři a kolonizátoři velmi lehkou práci.

Předpovědím počasí věří jen úplně naivní moula. Počasí se dnes ovládá přes satelity a lidské vědomí. Svět je totiž ve vědomí, takže když jej ovlivníte, změní se i počasí. Satelitní frekvence mění počasí buď přímo, takže zasahují rovnou atmosféru, nebo nepřímo přes cizorodá tělíska v našich tělech. Venku může potom být hezky, ale vám se zdá, že je tam škaredě, a tak raději sedíte v hospodě nebo u televize. Nebo může být venku totálně hnusně, ale vy si myslíte, že je tam nějaké krásné demokratické počasí.

Jdeme si sami nezřízeně proti krku, a se svým spory dokonce chodíme do institucí zaprodaných mimozemšťanům. To, jak se my lidé mezi sebou nenávidíme, je pro mimozemšťany velmi výhodné. Jsme pak každý malinkatý a naprosto sám proti nim a jejich obludným úředním a státním institucím. A navíc mají pod palcem všechny naše vlády, armády, zbraně hromadného ničení, manželky a tchýně.

Nedá se nic dělat, budeme si to muset s mimozemšťany jednou pro vždy vyřídit! Sežeňte si kladívko o váze nejméně 0,5 kg. Když potkáte nějakou osobu vydávající se za člověka nebo občana, udeřte ji velmi silně do hlavy. Pokud se ozve kovový zvuk, je to mimozemšťan. Mimozemšťané totiž mají neprůstřelné kovové hlavy, myslí automaticky a bezohledně. Pokud se zvuk neozve, byl to člověk. Pokud se dotyčná osoba bude úderu kladivem do hlavy bránit, vůbec se nerozpakujete a udřete pro jistotu dvojnásobnou silou.

No, když nad tím tak přemýšlím, když se to vezme kolem a kolem, mají vlastně mimozemšťané naši planetu a hlavně nás samotné mnohem raději, než my sami sebe. Alespoň že nás někdo miluje! Jinak si nás už každý slušný tvor hnusí, štítí se nás a bojí.

Článek byl publikován 16.2.2011


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.