Neskromný pan Čulík

Ale, ale, to se dozvídám věcí z Britských listů. Pod katastroficky laděným titulkem Existence Britských listů ohrožena? vychází najevo, že BL nejsou jen tak nějaký samostatný projekt dělaný z dobré vůle Jana Čulíka a závislý na dobrovolných příspěvcích dárců, ale ve skutečnosti je to projekt dotovaný a financovaný glasgowskou univerzitou. Zvedněte ruce, kdo jste to věděli? Centrum pro studium střední a středovýchodní Evropy disponuje grantem 4,7 milionu (!) liber, píše pan Čulík, především na stipendia pro postgraduální studenty, jak ale nezapomene zdůraznit. Především znamená, že peníze jdou i jinam než na postgraduální studia. Kam a kolik? Nebylo by slušné jednou konečně napsat, jaký finanční obnos vlastně mají Britské listy k dispozici od glasgowské univerzity mimo příspěvků dobrovolných dárců?

Teď nám pan Čulík pláče, že o grant zřejmě přijde a žádá své čtenáře, aby podepsali petici na záchranu Britských listů, jinak se BL položí. Kaput. Mrtvé.

Nerozumím. Nerozumím, nač potřebuje Jan Čulík tolik peněz. Každý měsíc se mu schází na příspěvcích kolem 50-100 tisíc nezdaněných korun (jde o Občanské sdružení). Když požádá, sejde se více, klidně i přes 400 tisíc za měsíc. Kromě toho má Jan Čulík i plat učitele na glasgowské univerzitě, který jistě nebude nicotný. To, co se sejde na darech, je jen takovým příjemným kapesným navíc. Plus ten grant na provoz Britských listů.

Aby bylo jasno, proč to píšu. Mluví ze mě závist. Čistočistá závist a bezmoc. Čulíkovi nestačí stovky tisíc za měsíc. Zvědavec, který má návštěvnost jen o třetinu nižší než BL, musí vyjít s podstatně méně – obvykle kolem 5 tisíc měsíčně. A jeho editor nemá žádný jiný příjem. Aby mi bylo rozuměno, BL považuji za kvalitní zdroj informací, pan Čulík dělá tu práci dobře, ale jeho varování, že má málo a hrozba, že skončí, když nebude mít víc, vnímám přinejmenším jako neskromnost.