Západ se chystá na demokratizaci Běloruska

Ohledně prezidentských voleb v Bělorusku, konaných 19. prosince 2010, nářky neutichají. Brusel zakázal vstup na území členských zemí EU 158 běloruským státním zaměstnancům, včetně prezidenta Běloruska Aleksandra Lukašenka. Podobné sankce zavedl Washington. Mimo rozšíření seznamu lidí „se zákazem vstupu“ na území USA Washington obnovil ekonomické sankce vůči dvěma běloruským firmám.

Některým expertům, spojujícím sankce EU a USA s rozhodnutím běloruských úřadů změnit opatření ohledně zákazu účasti některých trestně stíhaných na protestních akcích 19. prosince (o účasti německých a polských zvláštních služeb na pokusu zorganizovat nepokoje v Minsku jsme psali v předešlém článku), se zavedené sankce zdají být nepříjemně mírné. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát.

Není pochyb, že osud lidí za mřížemi a práva a svobody občanů Běloruska trápí Brusel ze všeho nejméně. A nepředvídatelný Aleksandr Lukašenko v roli prezidenta „pánů řečnění“ je už dávno nezajímá. To, co je pro vůdce Západu důležité a čemu se budou i nadále všemi dostupnými prostředky bránit, jsou integrační procesy post-sovětských států, vedoucí k posílení ekonomické a politické role Ruska v Euroasii. Bez obalu se o tomto důvodu vyjádřil expert Jamestown Foundation Vladimir Sokor: „Vítěz zjevně nedemokratických voleb, Aleksandr Lukašenko, neměl v Bělorusku alternativu. Jediné, co může v této souvislosti Západ, který si nepřeje odevzdat Bělorusko do náruče Ruska, dělat, je pomoct posílit běloruskou státnost (Lukašenka). Musíme zůstat racionálními a nesmíme se stát sentimentálními, protože politika nijak nesouvisí s humanitárními starostmi a sentimentem. Humanitární aspekty a pobídky k demokracii jsou součástí strategie. Ale pouze její část. Mluvit o tom ve zhoršující se situaci je těžké pro všechny, včetně mne, protože lidé prostě litují opozici, kterou potřeli, lidé trpí… je to velmi těžké, a možná je i nehumánní je v tuto chvíli kritizovat, ale mluvíme o politice a strategii.“

Smysl veškerého humbuku kolem voleb spočívá v tom, aby nebylo „Bělorusko odevzdáno do náruče Ruska“.

Brusel a Washington se neomezily jen na zavedení sankcí. Na mezinárodní konferenci dárců „Solidarita s Běloruskem“, která proběhla 2. února (ve Varšavě, samozřejmě) vyjádřili představitelé Západu připravenost investovat do demokratizace této republiky 87 milionů euro. Eurokomisař pro otázky rozšiřování a evropskou politiku soužití Štefan Füle oznámil, že Evropská komise má zájem na rozvoji institucí „občanské společnosti“ v Bělorusku a chystá se navýšit finanční prostředky na tento program čtyřnásobně – na 15,6 milionů euro. Peníze přislíbili poslat pronásledovaným a jejich rodinným příslušníkům, a také na financování „nezávislých“ organizací, vydavatelství, rozhlasových stanic a vzdělávacích institucí, konkrétně Humanitárnímu institutu ve Vilniusu. Smyčka front informační války proti běloruskému státu se utahuje čím dál těsněji.

Polsko zřídilo stipendium pro běloruské studenty a několik polských institucí vyššího vzdělávání vyjádřilo přání přijmout vyloučené běloruské studenty. O podobné pomoci informovaly i další státy Evropské unie.

Oznámení podpory „občanské společnosti“ v Bělorusku přišlo i od litevského ministra zahraničí Audronia Ažubalise: „Vilnius se ze všech hlavních měst nachází Minsku nejblíže a díky tomu mají běloruské nevládní organizace a činitelé občanské společnosti možnost se zde usadit a vést různé iniciativy na dálku.“

Vilnius, spolu s Varšavou, je baštou běloruské opozice mnoho let. A po neúspěchu běloruské opozice ve volbách 19. prosince ji bylo navrženo vytvořit v litevském hlavním městě zvláštní kancelář, která bude sdružovat běloruské společensko-politické struktury, schopné bojovat s „Lukašenkovým režimem“ o vládu. To je již velmi vysoka příčka aktivit pro „změnu režimu“. Západ nepotřebuje ani tak sesazení „posledního evropského diktátora“, jako aby se k moci dostali prodejní politici, ochotní pomoc změnit stávající nálady v běloruské společnosti na protiruské. Ani dřívější snaha tímto směrem nebyla bez výsledků. Jak ukazují sociologické výzkumy, část běloruského obyvatelstva, obzvláště mládež, nyní spojuje budoucnost Běloruska nikoliv s Ruskem, ale s Evropou. To je výrazný posun. Není pochyb, že tomuto posunu pomohly také periodické hádky Moskvy s Minskem.

A co Moskva? Jaká je její reakce na nepřátelské akce ze strany USA a EU ve vztahu k jejímu nejbližšímu spojenci?

Na přímý dotaz ochránců lidských práv, co si ruský prezident myslí o důvodu represí v Bělorusku, odpověděl Dmitrij Medveděv takto: „Mohu vám to říct otevřeně a chci, aby všichni naši běloruští přátelé, v širokém smyslu tohoto slova, znali můj postoj, že i mne překvapuje, co se tam stalo. A vydal jsem příkaz, aby argumentům, které uvádíte ve své výzvě, ministerstvo zahraničí věnovalo pozornost při vypracovávání diplomatické pozice Ruské federace celkově.“

Šéf ruského ministerstva zahraničí Sergej Lavrov požadavky Rady Evropy týkající se propuštění zatčených a dodržování lidských práv podpořil, a zároveň se postavil proti sankcím, které „jsou přijímány z politických motivů s cílem zhoršit sociálně-ekonomickou situaci“ v této zemi.

Diplomatický postoj. Na jedné straně byla zachována slušnost, a na druhé je třeba pochopit, že ruské vedení nemá na zhoršení společenské situace v Bělorusku zájem. Lze jen doufat, že Kreml nebude pokusům západem financované běloruské opozice zmařit proces integrace post-sovětských států lhostejně přihlížet. (9. února 2011 podepsalo Rusko s Běloruskem dohodu o poskytování vojenských a civilních dodávek a věcí duálního využití v době války – p.p.).