Oplocený internet pro nervozní autokraty

Open-source je hnutí, jehož aktivisté mají tendenci být spíše studenty a počítačovými geeky. Ke konci roku 2010 našla tato skupina neobvyklého spojence v ruské vládě. Vladimir Putin podepsal dvacetistránkové výkonné nařízení, které vyžaduje od všech veřejných institucí v Rusku, aby do roku 2015 nahradily patentované operační systémy vyvinuté společnostmi jako je Microsoft a Adobe aplikacemi open-source.

Tento krok ušetří miliardy dolarů za licenční poplatky, ale motivy Putina nejsou striktně ekonomické. Se vší pravděpodobností jeho skutečnou obavou je, že vzrůstá závislost Ruska na chráněném operačním systému a to zejména na programech prodávaných zahraničními prodejci, což má obrovské důsledky pro národní bezpečnost. U open-source je už z jeho podstaty méně pravděpdobné, že by obsahoval tajná zádní vrátka vedoucí přímo do Langley Va (ve Washingtonu).

Ale Rusko není samo se svou nedůvěrou ke komerčním programovým vybavením ze zahraničí. Pouze dva týdny po vydání výkonného rozkazu Putina projevil íránský ministr informačních technologií obavy o bezpečnost a oznámil plány na zavedení národního open-source operačního systému. Rovněž Čína vyjádřila vzrůstající zájem. Když se nedávno státem vlastněna China Mobile připojila k Linux Foundancion, což je nezisková organizace, jedna z nejznámějších z projektu open-souce, jeden z vedoucích pracovníků společnosti oznámil plán, který zní některým uším zlověstně – že se společnost nemůže dočkat, až bude sama přispívat k vývoji Linuxu v globálním měřítku.

Informační technologie byla plným právem oslavována za to, že nemá zeměpisné hranice, ale není pochyb, že v její budoucnosti bude do jisté míry formována geopolitikou. Během několika posledních let bylo zákonodárcům na celém světě neustálé připomínána rostoucí závislost (a rovněž i zranitelnost) na nových technologiích: odhalení tajemné sítě GhostNet se základnou v Číně, která špehovala na diplomatických misích po celém světě; úmyslné ochromení jaderného programu Íránu virem Stunex a samozřejmě celá záležitost s WikiLeaks. Vlády začínají sledovat, odkud přichází hardware, software a služby a stále častěji dospívají k rozhodnutí, že nevyvíjet vlastní systém na národní základně je nebezpečné.

Open-source software rozptýlil některé z těchto bezpečnostních otázek. I když jsou tyto systemy demokratičtější než ty uzavřené, jsou také snadněji manipulovatelné a to zejména státy s rozsáhlými zdroji pod svým dohledem. Ale řešení open-source se nemůže zabývat každým patrným ohrožením. Jak už zjistila Google na vlastní kůži, čínská vláda vidí západní vyhledávače jako nebezpečí pro její pečlivě upravená podání kontroverzních témat. Podobně emaily by mohly být čteny bezpečnostními složkami státu, ve kterém sídlí firma poskytující emailové služby. Citlivá data by mohla být zachycena a odeslána zadními dvířky v sotware do WikiLeaks nebo do řady podobných míst.

Z těchto důvodů začnou mnohé vlády vnímat internetové služby jako strategické odvětví s tím, že zahraniční firmy budou z hospodářské soutěže z citlivých politických důvodů vyloučeny. Turecká vláda se stala předním zastáncem „nezávislosti informací“; prosazuje myšlenku jak národního vyhledavače tak i národního systému e-mailu. Úřady v Rusku, Číně a Íránu projednávaly podobné návrhy.

Soudě podle loňských patových jednání mezi výrobcem BlackBerry Research in Motion a vládami Indie, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, budou otázky kolem přístupu hrát stále větší roli. Pokud má (kterákoliv) vláda podezření, že Národní bezpečnostní agentura (NSA) USA zařídila, aby byla schopna číst soukromé e-maily zašifrované BlackBerry, začne se ptát, zda nemá stejné cesty úniků zpravodajských údajů i v dalších službách, jako je Gmail nebo Skype. Minimálně budou vlády požadovat, aby servery s databázemi byly v dosahu jejich jurisdikcí, což znesnadní činnost globálních internetových společností pracujících na předpokladu, že mohou provádět své operace v Indii z Iowy.

Skutečná internetová obchodní válka vypukne, až se začnou ruští a čínští technologičtí obři, se svými špatně zamaskovanými konekcemi na státní aparát a s hromadou peněz, rozhlížet po Americe a Evropě po firmách vhodných k akvizici. Jak budou reagovat úředníci ve Washingtonu nebo v Bruselu, když čínský Tencent s tržní kapitalizací 42 miliard USD, téměř dvakrát vyšší než má Yahoo, nebo ruský Yandex udělá nabídku na koupi AOL nebo Skype?

Brzy se budou muset udělat bolestná rozhodnutí. Ruská společnost Digital Sky Technologies, která je vlastněna superboháči spřátelenými s Kremlem, má téměř 10% podíl ve Facebooku a 5% podíly v široce používaných webových stránkách jako je Zynga a Groupon. Co se stane, až se ruské nebo čínské firmy pokusí koupit podíl ve společnostech jako je Google, dodavatel pro výzvědnou službu National Geospatial Inteligence Agency nebo Amazon, který využívá téměř 20 vládních úřadů USA, prostřednictvím jejich hostitelské sítě.

Nepříjemné účinky tohoto sílícího nacionalizmu jsou již patrné v případě vývozu hardware. Když Sprint Nextel začal v roce 2010 zvažovat nabídky z čínské Huawei a ZTE Technologies na plánovanou aktualizaci své sítě, skupina amerických senátorů napsala generálnímu řediteli společnosti dopis s vyjádřením svých obav, že firma Huawei by mohla být pod významným vlivem čínské armády a že komunikace v USA by mohla být narušena, zachycována, předmětem manipulace či záměrně přesměrována. Sprint Nextel následně nabídku Huawei odmítl. Evropská unie nedávno oznámila plány na vytvoření orgánu, podobnému americkému Výboru pro zahraniční investice, který by prověřoval konkrétně gigantické technologie přicházející z Číny.

I když budou odmítnuti v USA a v Evropě, budou se čínští technologičtí obři snažit uchytit jinde. Již několik let Čína využívá své obrovské finanční rezervy v hotovosti na poskytování půjček, většinou vládám v Africe, ale také svým sousedům jako je Kambodža a to za podmínky, že tyto vlády budou provozovat své telekomunikace jen prostřednictvím čínských společností. Ať už s tajným, nebo otevřeným přístupem k údajům, fakt, že Čína má kontrolu nad komunikační infrastrukturou v rozvojovém světě, jí dává politický vliv.

Ve stejné době se snaží o vybudování základny v Latinské Americe ruský poskytovatel telekomunikačních služeb YOTA, který je v částečném vlastnictví státu. Zahájil provoz servisu 4G v Nikaragui a brzy ho bude zajišťovat v Peru. Jiné ruské společnosti mají plné ruce práce s výstavbou a nebo skupováním telekomunikační infrastruktury v bývalých sovětských republikách. Možná je vede snaha udělat z internetu to, co udělala ruská plynárenská společnost Gazprom z dodávek energie. Vybudovat infrastrukturu a pak ji použít jako nástroj politického vlivu.

Co to všechno znamená pro budoucnost amerického technologického průmyslu? Pokud se Čína rozšíří do Afriky a Rusko do Latinské Ameriky a bývalých republik Sovětského Svazu, je to naznak toho, že schopnost Silicon Valley v USA, centra počítačové technologie, rozšířit se po celém světě, bude podstatně omezena i kdyby jen proto, že Moskva a Peking nemají žádné výčitky svědomí z prolnutí politiky a podnikání.

Celosvětový triumf americké technologie byl založen na samosebou se rozumějícím oddělení obchodních zájmů Silicon Valley od politických zájmů Washingtonu. Zahraniční vlády v minulosti spěchaly s instalací nejnovějších verzí sady Mikrosoft Office nebo prohlížeče Google Chrome, protože si stěží mohli představit, že by si Washington zahrával s technologií k dosahování svých strategických zájmů.

Ale jen pár týdnů předtím, než Putin veřejně podpořil open-source software, navštívil ředitel FBI Robert Mueller Sillicon Valley, obcházel ředitele předních společností a žádal je, aby nainstalovali zadní vrátka do jejich softwaru, aby bylo jednodušší pro americké organizace dohlížející nad dodržováním práva a pro výzvědnou službu odposlouchávat on-line rozhovory. Pouze samotná možnost takového jednání pravděpodobně přiměje zahraniční vlády, aby přehodnotily svou závislost na americké technologii. Bez ohledu na výsledek snahy Washingtonu ovlivňovat internet, to bude Sillicon Valley, kdo za to ponese následky.

Pro běžné uživatele internetu z toho kouká jedna výhoda. Pokud státní moc začne prosazovat open-source, výsledkem může být intuitivnější a pro uživatele přátělštější aplikace, protože je bude vytvářet rozmanitější skupina vývojových techniků. Možnou nevýhodou je, že éra celosvětově orientovaných služeb, jako je například Skype, může brzy skončit, protože téměř jistě bude nahrazena méně uživatelsky příjemnými alternativami, které by poskytovaly tajná zadní vrátka k přístupu. Vlády se snaží prosazovat kontrolu a tak budou společnosti poskytovat stále méně a méně záruk na zabezpečení jak bezpečnosti dat, tak i ochrany na přístup třetích stran, jako je vláda.

Je těžké přehlédnout ironii celého tohoto vývoje. Informační technologie je jednou z předních hnacích sil globalizace a tím se může stát jednou z jejích hlavních obětí.

Evgeny Morozov je vědecký pracovník na Stanfordské Universitě a a je rovněž aktivní v New American Foundacion. Jeho nová kniha se jmenuje Síť mámení – stinná stránka internetové svobody.