Aktivizace občanské společnosti

Při pozorování stavu společnosti (a to nejen v naší zemi) chtělo by se zvolat: „Všechno špatně, zpátky na strom!“ a není zase tak málo proroctví a vizí budoucnosti, která tvrdí, že to tak v relativně blízké či vzdálenější budoucnosti opravdu dopadne. Nejsem velkým přítelem negativních proroctví, jednak proto, že jsem optimista a jednak proto, že jsem přesvědčen, že se jedná o záměrné desinformace se záměrem vzbudit v lidech strach či dokonce je negativně programovat.

Příliš jsme uvěřili, že nemůžeme nic změnit, že si můžeme tak maximálně vybírat to, co považujeme za menší zlo. Není pochyb, že v tom sehrála média svoji velkou roli. Například v oblasti politiky u nás svým ignorováním menších neprotěžovaných stran, případně jejich mediálním poškozováním.

Toto mínění je uměle vytvořené sdělovacími prostředky a není pravdivé. Příkladem jsou poslední volby, které ukázaly, že je možné někdy i významně ovlivnit výsledky voleb, a to napříč politickými stranami.

Situace je skutečně vážná a zaktivizování občanské společnosti již není kam odkládat. Za nějaký čas již může být pozdě. Existují kalkulace, že při odpovědném a hospodárném spravování svěřeného státního majetku, by byla a.s. Česká republika schopna během pěti let se zcela zbavit svého dluhu, a to bez drastických dopadů na drobné akcionáře státu, tj. nás občany.

Pod pojmem odpovědné a hospodárné spravování jistě každý chápe, že na prvním místě to znamená bez rozkrádání, korupce, protekcionářství a podobných jevů. Je značně pravděpodobné, že s velkou většinou nehospodárného chování správců státního majetku na všech úrovních je spojen prospěch nestátních subjektů. Kromě zjevných případů rozkrádání se jedná většinou o nepřiměřeně vysoký zisk ze státních zakázek.

Nelze však zpochybňovat, že existuje i mnoho forem nehospodárnosti spočívající v nedbalosti, lhostejnosti, či nekompetentnosti odpovědných pracovníků.

Téměř nikdo v dnešní době není se současným stavem spokojen, samozřejmě s výjimkou těch, kteří z tohoto stavu těží. Mnoho lidí už dospělo k závěru, že poslední dobou se nám politici doslova vysmívají a dělají si zcela bezostyšně, co chtějí.

Abychom mohli my „prostí občané“ účinně něco změnit k lepšímu, musíme splnit minimálně dvě podmínky.

1. být aktivní
2. spojit se

Aktivní jedinec sám nic nezmůže a spojení lidé, pokud zůstanou pasivní, rovněž ne.

Je nutno si uvědomit a plně přiznat, že vládnoucí politická garnitura (a myšleny jsou všechny politické strany zastoupené v parlamentu, nejen strany vládní, případně strany mající reálnou šanci se tam v nejbližší době dostat) nemá sebemenší chuť cokoliv měnit na zaběhlém a pouze pro ně výhodném systému. Takže ke změnám, které by byly opravdu prospěšné pro velkou většinu lidí, je možno politiky na všech úrovních pouze donutit. To je možno jenom dlouhodobou aktivní činností mnoha lidí spojených k jednomu cíli.

Nezapomínejme, že proti nám stojí jednotný protivník, jehož jednotlivé frakce sice rozdělují osobní a skupinové zájmy, ale pevným tmelem je zájem zachovat status quo, který jim zajišťuje peníze a moc bez ohledu na to, jestli právě vládne takzvaná levice či takzvaná pravice. Zároveň je nutné si uvědomit, že hra na pravici a levici je součástí systému „Rozděl a panuj“ a jejím účelem je především rozdělit lidi a odvést jejich pozornost od podstaty věci.

Abychom mohli společně a jednotně postupovat, je nesmírně důležité najít alespoň ten minimální společný program, který bude přijatelný pro všechny, kteří chtějí tuto společnost změnit k lepšímu. Tento program by měl být tím spojovacím článkem, který nás všechny spojí k zamýšlenému cíli.

Věc, která je rovněž neméně důležitá, je nutně změna v myšlení každého z nás. Pokud někteří z nás budou na korupci poukazovat jen z toho důvodu, aby se sami dostali na korupční místa, tak se samozřejmě nic nezmění. Pokud se budeme sami chovat tak, jako ti, které bychom rádi donutili k tomu, aby se chovali odpovědně vůči drobným akcionářům státu, tj. jeho občanům, tak je velmi málo pravděpodobné, že budou žádoucí změny dosaženy. Není možné se řídit heslem, kdo nekrade, okrádá rodinu a sám přitom kontrolovat druhé, aby nekradli.

Jsem si vědom, že je obtížné, aby se velká skupina lidí (můžeme to pracovně nazvat většina slušných lidí) dobrovolně sjednotila na nějakém názoru nebo cíli směřování. Proto je v této první fázi velmi významné shodnout se pouze na základních bodech, na kterých by se mohli sjednotit všichni slušní lidé. Pokud dojde k úspěšné realizaci této základní myšlenky, bylo by možno přistoupit k dalším krokům.

Důležité je, abychom si všichni uvědomili, že v této fázi se nemusí vůbec jednat o kroky politické, není nutno měnit ve velkém zákony, a tak nám nemusí bránit naše politické, ekonomické či filosofické názory, náš příklon k levici, středu či pravici, k tomu či onomu náboženství či ateismu. Není nutno se bavit o ekonomických, sociálních či jiných koncepcích a narušovat tak naši jednotu rozdílnými názory na tyto koncepce.

V této první fázi by to, co by nás všechny spojovalo, byla hospodárnost státu na všech úrovních a ve všech významech toho slova. Mnoho lidí pracuje na takových pracovních pozicích, kde mají možnost sledovat nehospodárnost (opět míněno ve všech významech toho slova), ale protože jsou osamoceni, mají pocit, že s tím nemohou nic dělat, což se potvrzuje téměř dnes a denně a jsme o tom informováni i hlavními médii stále častěji.

Je potřeba, abychom se spojili, vytvořili potřebné nástroje občanské kontroly a vytvořili tak účinný tlak na všech úrovních státní správy a státních firem. Součástí by také byla efektivní ochrana všech účastníků tohoto procesu před případnými odvetnými akcemi. Je velmi pravděpodobné, že velká většina nehospodárnosti (ať už úmyslné či neúmyslné) má své svědky z řad lidí, kteří z toho nemají žádný prospěch, ale bojí se z mnoha důvodů a celkem oprávněně, že jakákoliv akce z jejich strany by přinesla negativní důsledky zejména pro ně nebo dokonce jen pro ně, protože sami jako jedinci nemají šanci. Mnoho pracovníků ministerstev, magistrátů a jiných orgánů státní správy a státních firem jsou slušní a poctiví lidé, kterým současný stav vadí zrovna tak jako nám ostatním občanům.

Naše sjednocené úsilí by mohlo v krátké době přinést v rámci celé ČR výsledky v řádu desítek miliard korun. Možná ještě významnějším výsledkem by byla změna v myšlení jednotlivých lidí, celé společnosti a možná dokonce (ale to už jsem hodně odvážný) i politiků. Minimálně v tom, že by se začali chovat slušněji, i když zřejmě bohužel jen z toho důvodu, že by se obávali, že už jim vše neprojde jako dříve. Ale i to by byl významný přínos.