Izrael vrací úder

Načasování je vše, když se vede válka „prostřednictvím podvodů“, což je motto, kterým se izraelští váleční plánovači dlouho řídí. Kdykoliv jsou geopolitické cíle Izraele ohroženy, je chaos zajištěn. V terminologii národní bezpečnosti představoval bombový útok na nejživější moskevské letiště 24. ledna „přemístění bojiště“.

První z priorit Tel Avivu je potřeba udržet napětí kvůli hlavnímu geopolitickému cíli: „globální válce proti terorismu“ proti „islamofašistům“. Fakt, že dvě poslední americké války slouží izraelským cílům, není v západních médiích téměř zmiňován.

Šest dní před moskevským útokem odjel ruský prezident Dmitrij Medveděv na Západní břeh, aby tam stvrdil uznání palestinského státu s jeho hlavním městem, východním Jeruzalémem. Bez obalu poznamenal, že „je to první návštěva ruského prezidenta v Palestině, nesouvisející s návštěvou jiné země“ (Izraele) – navštívil ještě pak další země v oblasti, ale Izrael zcela vynechal – p.p.

Pak se připojil k rychle se prodlužujícímu seznamu zemí a potvrdil, že k dnešnímu dni podpořilo rezoluci týkající se uznání palestinské státnosti 109 ze 192 členských zemí OSN.

Ačkoliv USA spolehlivě, na žádost Izraele, vetují rezoluce Rady bezpečnosti, nálada se mění, jak se globální veřejnost ohledně nákladů americko-izraelského vztahu probouzí.

Řada latinskoamerických zemí nedávno Palestinu uznala. Irsko jen oznámilo povýšení svých vztahů na velvyslanecký statut.

Přemístění bojiště

Při vedení války zpoza buku zaměřují sionističtí váleční plánovači své úsilí na klíčové proměnné. A z toho plyne jejich strach, že v odvíjejících se událostech ztrácí izraelská lobby kontrolu nad americkou zahraniční politikou.

Aby udrželi globální „válku proti terorismu“, musí udržet nestabilitu. Kdokoliv, kdo ví, jak Izrael používá ve své strategii duplicitu událostí, neshledává překvapivým, že se v severní Africe „neočekávaně“ vynořila řada krizí.

Nepokoje v Tunisu přivodily změnu vlády, následovaly nepokoje v Mauretánii, Alžíru, Jemenu a Egyptě. Během nedávného setkání Arabské ligy generální tajemník Amr Mousa varoval, že tato nákaza by se mohla rozšířit.

Pokud k tomu dojde, sledujte nárůst cen energií, další oslabení vlád na dluhy promořeném Západě, kde nervózní populace již čelí poklesu ve službách, vyšším daním – a větším dluhům.

U takovýchto dobře načasovaných krizí hraje roli také odvádění pozornosti. Tel Aviv právě vydal zprávu ospravedlňující své vražedné obsazení turecké lodi v mezinárodních vodách vloni v květnu, vezoucí pomoc do Gazy. Avšak při pitvách bylo v tělech devíti mrtvých aktivistů nalezeno 30 izraelských kulek, a jeden z nich byl dokonce střelen do hlavy čtyřikrát.

Podobně jako u zprávy Komise 9/11, která kryla sionistické motivy pro tuto hromadnou vraždu, i zprávy o izraelském útoku byly zastíněny zprávami o bombovém útoku v Moskvě a prozrazením, že palestinský vůdce Mahmoud Abbas tajně odsouhlasil postoupení palestinského území Izraeli.

Tento dobře načasovaný únik oslabil palestinského prezidenta, zatímco bombový útok oslabil ruského prezidenta, když ho tato vhodně vyvolána krize donutila zrušit klíčový projev ke světovým vůdcům na výročním setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu (nakonec nezabránila, přeci jen si tam odskočil a pronesl ho – p.p.).

Řada motivů

Sionisté ve svém boji používají podvody (mimojiné) proto, aby se události v mysli veřejnosti spojily jistým způsobem. Kvůli tomu je při prosazování témat jako Střet civilizací načasování událostí klíčové.

Poslední události zvýšily napětí na celém světě jak tím, že vyvolaly strach, tak tím, že byla posílena potřebná nenávist další řadou dobře načasovaných krizí. Co jiného mohli sionisté udělat, když čelili hrozbě, že jejich islamofašistická báchorka ztrácí na účinnosti?

Co udělá Tel Aviv tváři v tvář možnosti, že Západ může přestat podporovat jeho šedesátiletou okupaci Palestiny? Co udělá, když čelí mezinárodní kritice kvůli zavraždění tureckých aktivistů? Jak může Izrael odvést pozornost?

Tel Aviv je zatlačen do kouta. Přesvědčivé důkazy potvrzují, že sionisté vytvořili falešné zpravodajské informace, které vedly k USA vedené invazi do Iráku.

Ačkoliv si izraelská lobby udržuje kontrolu nad americkými zákonodárci, americká veřejnost rychle zjišťuje, kolik krizí mají na svědomí ti, kteří sami sebe staví nad zákon.

Abys mohl zradit, musíš se nejprve spřátelit

Co mají Američané dělat, když čelí deviantnímu nepříteli – vydávajícímu se za spojence – jehož operativci se považují za Bohem vyvolené? Jak se lze tohoto sevření zbavit, když jsou oficiální média ovládána spolupachateli této duplicity?

Úměrně s tím, jak se oblbnutí voliči pomalu probouzejí a uvědomují si, jak byli podvedeni – a kým –, kladou otázku, jak Američané napraví škody způsobené svými k Izraeli servilními zákonodárci?

Lidé odhodlaní porazit tohoto „nepřítele ve vnitřních řadách“ musí nejdříve tuto vlastizradu učinit transparentní. Postupně, jak se společný zdroj této korupce stává zjevným, předvolání k zodpovědnosti může následovat.

Američané zatím nechápou, že jsme byli dlouho cílem neustálých kolosálních zločinů. Sionisté vědí, že naše trvalá ignorance je klíčem k jejich neustálé beztrestnosti. Se znalostmi přichází moc a možnost stíhat pachatele. V tom spočívá výzva.

Vědomi si budoucnosti, která je čeká, začínají být sionisté zoufalí a jsou stále nebezpečnější. Eskalace násilí je zajištěna, dokud nebude celá síla mezinárodního práva obrácena proti těm, kteří právem dlouho opovrhovali, při prosazování své extremistické agendy.