Bezradní západní profesoři: Nem tudom Magyarom

Nadnárodní elity ústy svých mluvčích posílají prostému obyvatelstvu v duchu populistického triku „nejsme o nic lepší než vy“ vzkaz nezodpovědnosti: „odteď už za nic neručíme.“

Ve středu 19.1. se v pražské Městské knihovně debatovalo na téma Kolapsy společností. Egyptolog Bárta, přírodovědec a filozof Komárek i viceguvernér Hampl se v diskuzi o společenských pádech pozoruhodně shodli v pohledu na projekt Evropské unie: stavba téhle pyramidy bez faraóna a společně srozumitelného cíle špatně dopadne.

Omezeni stopáží záznamu rozhlasového pořadu se řečníci jen okrajově dotkli demokracie jako upadající formy společenského uspořádání; o to déle se pozastavili u tématu českého školství, které, podle profesora Bárty, již kolaps de facto prodělalo, což profesor Komárek dokumentoval výmluvnou ukázkou vysokoškolského projevu.Ve spirále se do debaty znovu a znovu vracel kontrast stoupajícího kolosu Číny, Indie, resp. východní Azie jako mocností budoucnosti a euroamerické civilizace nořící se do stínu. Diskusní námitku profesora Hořejšího zaznělou z publika, že Čína přece jen kopíruje a dohání Západ, chce se stát Západem, vždyť dnes už žádná jiná než západní globální civilizace podle euroamerického vzoru ani neexistuje, odmítl profesor Komárek poukazem na přehlíženou epistemologickou realitu, že Číňan prostě myslí jinak a podrobení čínského myšlení západnímu modu je z podstaty nereálné. Viceguvernér Hampl také připomněl, že kořeny 30letého hospodářského vzestupu Číny nelze oddělit od předcházejícího desetiletí kataklyzmat Velké proletářské kulturní revoluce.

Skutečnost, že výrazné zlepšení společenských poměrů bylo v minulosti vždy draze zaplaceno nějakým kolapsem, krizí, válkou, opakovaně zmiňovali všichni zúčastnění akademici.

Kamenem úrazu podle profesora Komárka je heslo představující onu minimální evropskou jednotící ideu, na které se všichni v EU shodnou: „mít se dobře.“

Výzvu tazatele v závěru krátké diskuze s návštěvníky, aby přednášející definovali příčinu nastávajícího kolapsu Západu egyptolog i přírodovědec elegantně překročili, když viceguvernér Hampl na obecné rovině radostně souhlasil, že politické manipulace bankovním sektorem (např. FED zmíněný tazatelem, konspirátem - odpůrcem NWO) skutečně mohou lavinu kolapsů strhnout.

Nebo snad manipulují centrální banky politikou?

Chtěl jsem se diskutérů zeptat, nač čekat na nějakou rozhodující, úlevnou a v důsledku posilující válku, když ve válce (My, Západ) už dávno - minimálně 10 let jsme, ale to už se do pořadu opravdu nevešlo.

Tolik k debatě v Městské knihovně. Následuje ještě moje poznámka.

… Cože to všichni v Evropě sdílíme?

Např. letošní první půlrok společně snášíme tzv. maďarské předsednictví, vedení přijímané apriori s předsudky ve znamení nedorozumění. Počet Evropanů ovládajících maďarštinu nepřesahuje výrazně množství rodilých mluvčích a vzhledem k nepříbuznosti maďarského jazyka řečem okolních národů je pravděpodobnost bezprostředního porozumění Maďarům ve srovnání např. s Dány v Evropě spíše malá. Případní zájemci o chápání maďarské reality jsou odkázáni na překladatele a vykladače, či komunikaci v třetím jazyce. Což s jistou nadsázkou staví Maďary vůči zbytku světa a Evropy do situace podobné Číňanům. Dalších podobností není dlouhá řada, ale nějaká by se ještě našla.

Podobně jako rudé Číně je Maďarsku chronicky vyčítán dědičný hřích nacionalizmu. Čína v očích liberální světové veřejnosti notoricky utlačuje menšiny, kdežto Maďarsko se nesmířilo s následky Trianonu. Periodicky se vytahuje údajně specificky maďarský antisemitismus nebo nekorektní zacházení s romskou menšinou. Specifický postoj „evropské veřejnosti“ k současnému – předsednickému státu exemplárně vystihuje článek Útěk před svobodou Evy Baloghové v levicově -liberálních Literárních novinách z 6.1.2011. Maďaři jsou v článku ozdobeném snímkem pozadí děvčat v národních barvách demaskováni jako národ nedemokratický, bez zájmu o věci veřejné (sic! kdo by to byl do těch Maďarů v v r. 1989 řekl?), národ, který rezignovaně svěřil moc nad sebou vládě reálně fašistické, která omezuje svobodu slova, zestátňuje privátní penzijní fondy, vzpěčuje se politice MMF, odvracejí se od něj zahraniční investoři a vůbec odmítá aktuální stádní eurotrendy zástavy zadlužování státu.

Že si tuto vládu sami Maďaři po zkušenostech s nadnárodním kapitalismem a korporátním tiskem zvolili v demokratických volbách a delegovali ji absolutní parlamentní většinu, zde není explicitně vyřčeno, ale tím hůř pro Maďary. Nevymysleli TOP 09.

Maďarsko je dnes na pranýři stejně jako před lety Rakousko za koalici Svobodní – Lidovci a loni Řecko jako kámen táhnoucí ke dnu Euro. Jak prosté. Kdyby Maďaři poslouchali…

Ale koho?

Letošní česká politika tradičně začala prvními lednovými Otázkami Václava Moravce.

Po předtočeném Václavu Havlovi dostali slovo módní profesorové Zelený a Bělohradský. Víc než co jiného na mě udělala dojem hlasitá a svorná bezradnost obou pánů profesorů: Oba profesoři opakovaně konstatovali, že svět a Evropa stojí před otázkami, na které pravá ani levá politika a ekonomika nezná odpověď a nemá řešení. Cože?

Jestliže vybraní akademici národu sdělují v prvních dnech nového roku takové poselství, chápu to jako silné varování. V módě je tedy bezradnost. U Nás se novinky nosí se zpožděním, módy k nám přicházejí pochopitelně odjinud. Bezradnost a okázalé krčení rameny veřejných mluvčí levé i pravé elity je v módě přinejmenším od začátku nynější ekonomické krize (2008) kterou, jak víme, „nikdo nepředvídal.“

Nadnárodní elity prostému obyvatelstvu v duchu populistického triku „nejsme o nic lepší než vy“ posílají vzkaz nezodpovědnosti: „odteď už za nic neručíme.“

Je slepé následování stáda v takové situaci opravdu to nejlepší, co lze učinit?

Přestože maďarsky ani čínsky neumím, dovoluji si pochybovat, že apriorní kritika snahy o nezávislou politiku za tohoto stavu věcí ( zde EU) nabízí nějakou srozumitelnou odpověď a řešení otázek doby. Skutečně je nynější situace naprosto bezprecedentně neuchopitelná?

Vzpomeňme Noama Chomskyho.

Přesvědčený anarchistický idealista na soumraku doby pochopil, že v uměle globalizovaném světě kapitalistické internacionály je poslední funkční jednotkou odporu starý dobrý národní stát. Dokud nějaký národní stát máme, záleží na nás, jeho občanech, jestli bude naším domovem nebo mučírnou.

Dotud nejsme odsouzeni k bezradnosti a bezmoci.