Portugalsko: Vyhlídky na záchranné balíčky a více úsporných opatření v roce 2011

Záchranné finanční balíčky pro Portugalsko, do kterých je zapojena Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF), budou podle všeho realizovány v první polovině r. 2011. Jejich součástí budou tvrdé požadavky na úspory uvalené na Portugalce ECB a MMF.

Náznaky tu jasně jsou, když se koncem roku 2010 Fitch Ratings připojila ke dvěma dalším ratingovým agenturám a snížila hodnocení portugalského dluhu na A+, což je těsně nad hranicí smraďochů. Obávají se, že současný deficit běžného účtu ve výši 9% je neudržitelný, kdy nebude vládnoucí Socialistická strana schopna účinně provést v r. 2011 rozpočtové škrty ve výši 4%, jak si vytyčila koncem roku 2010.

Riziko, že se tak stane, lze vidět na dramatickém růstu sazeb, které musí Portugalsko platit za výpůjčky peněz na finančním trhu – ty vyskočily z 1,8% v listopadu 2010 na 3,4% v prosinci 2010. ECB v podstatě provádí nepřímé nouzové vyplácení, protože je jediným kupujícím portugalských státních dluhopisů, které jsou prodávány v aukci na finančním trhu.

Velikost dluhu

V první polovině 2011 musí Portugalsko splatit nebo obnovit dluh ve výši 27 miliard dolarů a vzít si nové půjčky ve výši 12 miliard dolarů, což celkem představuje 17% jeho ekonomky (GDP). Nebude schopné to získat na finančním trhu a ECB nebude schopna pokračovat v současném kursu nákupu dluhopisů, protože částky jsou příliš velké. Tato čísla se pravděpodobně zhorší, protože Fitch a mnoho dalších ekonomů odhaduje, že ekonomika spadne v r. 2011 do krize a poklesne o 1 až 2%, díky již naplánovaným škrtům a slabosti portugalské ekonomiky. To zvedne v r. 2011 poměr dluhu k GDP na více než 90%, třetí nejvyšší v eurozóně.

ECB a MMF dají společně dohromady záchranný balíček, čímž budou tuto ekonomiku, výdaje a úsporná opatření v podstatě řídit. Horšího bude mnohem více, než kolik naplánovala vládnoucí portugalská Socialistická strana. MMF ve své zprávě z r. 2010 o státním dluhu uvádí růst veřejných výdajů Portugalska v příštích 20 letech ne více než 0,5%, kdy bude roční schodek snížen do r. 2020 na 6%, kdy k 80% snížení dojde v r. 2013. Toho lze dosáhnout pouze masivními škrty ve veřejných službách, u mezd a pracovních míst, a odpovídajícím zvýšením daní. Samozřejmě, že to, jak jsme viděli v případě Irska a Řecka, nadále oslabí ekonomiku a zvýší deficit a vytvoří větší dluhový problém, na který bude reagováno dalšími škrty. Je to jízda z kopce, která ožebračí již tak chudou zemi ještě více.

Zatímco Portugalsko nezažilo nemovitostní bublinu jako Španělsko a Irsko, jeho bankovní sektor má velkou expozici na banky jiných zemí v Evropě, které jsou zapleteny do současné dluhové krize: v Irsku, Španělsku a Řecku. Portugalské banky mají vůči bankám těchto zemí expozici ve výši 39 miliard dolarů, zatímco banky těchto zemí mají vůči portugalským bankám expozici 52 miliard dolarů. To bude znamenat, že portugalské banky pravděpodobně v r. 2011 utrpí kvůli této expozici ztráty a samy budou potřebovat kapitálovou injekci. V současné době je pro ně, stejně jako pro portugalskou vládu, těžké získat peníze na mezinárodním finančním trhu. To bude znamenat, že to skončí potřebou záchranných balíčků ECB/MMF, podobně jako v případě irských bank.

Problémy Portugalska nespočívají v jeho nedostatečné konkurenceschopnosti – zpráva Světového ekonomického fóra zařadila v r. 2005 Portugalsko u konkurenceschopnosti před Španělsko, Irsko, Francii a Hong Kong. Je to členství v eurozóně, které je zdrojem problémů Portugalska. Portugalsko se připojilo k euro za velmi nekonkurenčního kursu, který odrážel sílu německé a francouzské ekonomiky. Až donedávna euro získávalo na hodnotě vůči většině hlavních konkurenčních měn proto, že jeho zavedení učinilo slabší ekonomiky, jako portugalskou, velmi nekonkurenceschopnými.

Od okamžiku připojení se k euro se v Portugalsku zvýšila nezaměstnanost z 5% na více než 11% a míra jeho ekonomického růstu je silně pod eurozónou jako celkem. Aby kompenzovaly strukturální slabost portugalské ekonomiky způsobenou sílou eura, portugalské vlády zvětšovaly veřejný sektor a propagovaly osobní zadlužování ve snaze udržet poptávku v soukromém sektoru. V důsledku toho se deficit běžného účtu pohyboval kolem 10% po několik let.

Soukromému sektoru dominují odvětví služeb, která byla zasažena zmrazením úvěrů ze strany bank a hlubokou krizí ve Španělsku, které je největším obchodním partnerem Portugalska. Zemědělství a rybolov zaměstnávají 13% pracovní síly, ale tvoří pouze 4% HDP a přispívají k ekonomice nízkých mezd – průměrná mzda v Portugalsku je 804 euro měsíčně, minimální mzda v zemědělských profesí a u rybářů činí 475 euro měsíčně.

Portugalci nejsou za krizi zodpovědní – je to členství v eurozóně a politici, kteří je do ní přivedli, kdo je na vině.

Alternativou úsporných opatření pro Portugalce je:

• Nesplácení státního dluhu, aby se ukončila dluhová spirála a škrty a dluh;
• Vdání se eura, aby se zlepšila konkurenceschopnost ekonomiky;
• Vzájemné zrušení dluhů a úvěrů portugalských bank a převedení bank do sociálního vlastnictví a kontroly, a socializace jejich úvěrů;
• Zvýšení minimální mzdy, aby se zvýšila poptávka po základním zboží a službách a podpořila se ekonomika;
• Podpora zemědělství a rybolovu prostřednictvím sociálního vlastnictví, aby se podpořilo vnitřní zásobování potravinami a vytvořil se pro ně větší exportní trh; a
• Skoncování s politickou a korporátní korupcí, kde se mrhá miliardami euro ročně.

Tato opatření by začala portugalskou ekonomiku transformovat a kontrolu by předala do rukou Portugalců a vytvořila by společnost založenou na uspokojování potřeb, nikoliv zisku.

LeftBanker byl šéfem výzkumu akciových derivátů a strategie v Goldman Sachs International a byl poradcem pro deriváty a finanční trh v Bank of England, London Stock Exchange, London International Financial Futures and Options Exchange a italského ministerstva financí. Viz blog LeftBanker.