Skutečný zločin Michaila Chodorkovského

Konečné rozhodnutí ruského soudu proti ropnému oligarchovi Michailu Chodorkovskému vyvolalo dramatické protesty od americké Obamovy vlády a vlád na celém světě, nálepkujících ruskou spravedlnost jako diktátorskou, a i hůře. Co je však z Chodorkovského příběhu pečlivě vynecháváno je skutečný důvod, proč Putin bývalého šéfa největšího ruského ropného kolosu, Jukos, nechal zatknout a uvěznit. Skutečným zločinem Chodorkovského nebylo ukradení ruských aktiv za almužnu během banditské Jelcinovy éry.

Skutečným zločinem Michaila Chodorkovského je, že byl klíčovou součástí operace západních rozvědek s cílem rozbít a zničit to, co zůstalo z Ruska jako fungujícího státu. Když známe fakta, je jeho trest v porovnání s americkým a britským standardním zacházením s lidmi usvědčenými z vlastizrady mírný. Obamova mučící věznice na Guantanamo je pouze jedním z příkladů dvojitého metru Washingtonu.

Podle politicky korektního upraveného popisu na Wikipedii byla „společnost Jukos ropnou společností v Rusku, která byla, do r. 2003, řízena ruským oligarchem Michailem Chodorkovským… Chodorkovsky byl usvědčen a poslán do vězení… Jukos byla jedna z největších a nejúspěšnějších ruských společností let 2000-2003. V r. 2003, po daňové prověrce, předepsala ruská vláda Jukosu k úhradě řadu daním v celkové výši 27 miliard dolarů. Protože zároveň byla aktiva Jukosu vládou zmražena, nebyla společnost schopna tyto daně zaplatit. 1. srpna 2006 ruský soud prohlásil Jukos za zbankrotovaný. Většina aktiv Jukosu byla prodána za nízkou cenu ropným společnostem vlastněným ruským státem. Parlamentní Rada Evropy odsoudila kampaň Ruska proti Jukosu a jeho vlastníkům jako vytvořenou na základě politických důvodů a označila to za porušení lidských práv. (1)

Pokud nicméně zavrtáme trochu hlouběji, objevíme zcela jiný případ. Když v říjnu 2003 vystoupil na Sibiři ze svého soukromého letadla, byl Chodorkovsky zatčen. Byl zatčen, jak Wikipedia správně uvádí, za daňové zločiny. Co však neuvádí je, že se ve věku pouhých 40 let stal nejbohatším člověkem Ruska, vlastnícím podvodně získaná státní aktiva v hodnotě asi 15 miliard dolarů, ke kterým přišel během na zákony se neohlížející Jelcinovy éry. V aukci pořádané jeho vlastní bankou zaplatil Chodorkovsky za Jukos 309 milionů dolarů. V r. 2003 byla stejná společnost ohodnocena na 45 miliard dolarů, a to nikoliv díky manažerskému géniu Chodorkovského.

V r. 1998 byl Chodorkovsky v USA osvobozen v případě, kde byl obviněn z napomáhání praní 10 miliard dolarů pomocí vlastní banky a Bank of New York. Ukázalo se, že má v USA velmi vlivné přátele. Šéf Bank of New York, Edmund Safra, byl zavražděn o několik měsíců později ve svém monackém bytě, údajně členy domnělé „ruské mafie“, kterou podvedl během praní drogových peněz. (2)

Ale bylo toho více. Chodorkovsky si vytvořil pozoruhodné vazby na Západ. Se svými novými miliardami, ukradenými v podstatě občanům Ruska, si udělal pár mocných přátel. Založil nadaci nazvanou Open Russia Foundation. Do představenstva pozval dva mocné představitele západu – Henry Kissingera a lorda Jacoba Rothschilda. Pak si začal budovat vztahy s některými nejmocnějšími kruhy ve Washingtonu, kde byl jmenován do dozorčí rady tajemné soukromé firmy Carlyle Group, kde se účastnil jednání rady spolu s kolegy jako George H. W. Bush a James Baker. (3)

Nicméně skutečným zločinem, který dostal Chodorkovského za ruské mříže, byl fakt, že se účastnil přípravy státního puče podporovaného USA a měl se zmocnit postu ruského prezidenta ve volbách Dumy naplánovaných na rok 2004. Chodorkovsky hodlal v nadcházejících volbách do Dumy použít své enormní bohatství pro nákup dostatečného počtu křesel, aby mohl změnit ruské zákony týkající se vlastnictví ropy a ropovodů v zemi. Navíc plánoval postavit se přímo Putinovi a stát se ruským prezidentem. Jako součást koňského handlu, který získal Putinovi tichou podporu bohatých tak zvaných ruských oligarchů, předložil Putin oligarchům dohodu, že jim bude umožněno ponechat si své bohatství za pokud jeho část vrátí do Ruska a pokud nebudou pomocí svého bohatství zasahovat do domácí ruské politiky. Většina oligarchů souhlasila, stejně jako Chodorkovsky v té době. Zůstávají zavedenými ruskými podnikateli. Chodorkovský nikoliv.

Navíc v době svého zatčení Chodorkovsky vyjednával prostřednictvím svého přítele z Carlyle Group, George H. W. Bushe, otce tehdejšího prezidenta George W. Bushe, prodej 40% Jukosu buď bývalé společnosti Condi Rice Chevron, nebo Exxon Mobil v rámci tahu, který by uštědřil ochromující ránu jednomu aktivu, které Rusku zůstalo a které Putin používal pro postavení zničené ruské ekonomiky na nohy: ropě a jejímu exportu přes státem vlastněné ropovody na Západ za dolary. Během pozdějšího stíhání Jukosu ruským státem vyšlo na světlo, že Chodorkovsky také tajně uzavřel kontrakt s londýnským lordem Rothschildem, a to nejen pouze na podporu ruské kultury prostřednictvím Chodorkovského nadace Open Russia. (4) Podle této tajné dohody mělo v případě jeho možného zatčení (Chodorkovsky evidentně věděl, že hraje vysoce riskantní hru, když se pokoušel zosnovat puč proti Putinovi) přejít 40% akcií jeho Jukosu do rukou lorda Rothschilda. (5)

Krokodýlí slzy Hitlary Clinton a Baracka Obamy kvůli porušování lidských práv Chodorkovského zakrývají mnohem hlubší agendu, o které se nemluví. Washington použil tohoto Rusa, aby se pokusil dosáhnout svého cíle. Šlo o plán naprostého hospodářského zničení poslední zbývající velmoci na zemi schopné postavit se vojensky strategii plnospektrální převahy Pentagonu – kontrole celé planety. Viděno v tomto světle nabývají sladká slovíčka „lidská práva“ zcela odlišného významu.

Odkazy

1. Wikipedia, Yukos
2. David Kohn, Murder In Monaco: An American On Trial Is Ted Maher Guilty Of Arson?, February 4, 2003
3. Dateline D.C., Soros and Khodorkovsky,  TribLiveNews, November 16, 2003
4. AFP, Arrested oil tycoon passed shares to banker, November 2, 2003, The Washington Times
5. F. William Engdahl, Full Spectrum Dominance: Totalitarian Democracy in the New World Order, edition.engdahl, 2009, pp. 58-60.