To je radosti na Starém Bělidle!

Radují se čeští politikové. Radují se novináři. Celkově se zdá, že se radují všichni, protože o těch, co se neradují, se nemluví. Irové nám schválili vstup do EU! Nic nestojí v cestě naší zářné budoucnosti! Pravda, ještě jsme se neptali doma, ale názor vlastních občanů se dá ohnout. Ostatně, podle předběžných výzkumů je stejně pro vstup dobrá polovina dotázaných, tak proč se zneklidňovat. Čtvrtina je proti a ta poslední čtvrtina ještě jaksi není rozhodnuta, nebo ji to nezajímá. Zkrátka, ruka už je v rukávě.

Naše staré přísloví říká, kdo chce kam, pomozme mu tam. Asi není moci, která by přesvědčila (bohužel značně naivní) české občany, že EU neznamená větší pořádek, řád a právní stát. Myslí si - ta polovina národa - jaké to snad budou výhody, až budeme součástí pevné velké struktury. Důvody jsou jasné. My totiž nemůžeme zůstat sami. Jsme příliš maličcí a slaboučcí, neschopní samostatného života. Sami bychom si to naše místečko v srdci Evropy neuhájili. Potřebujeme někoho silného, kdo by nám udělal doma pořádek, kdo by na nás dohlížel (a pleskal nás po prstech, když děláme něco, co se mu nelíbí), někoho, kdo nám bude říkat, co se smí a co ne. Oplátkou mu za to budeme platit. Nejen penězi (ty jsou nahraditelné), ale svým právem na sebeurčení (a to nahraditelné není).

I to referendum ještě bude. Pravda, je to jenom pro forma, ale jednou máme demokracii, tak ať všichni vidí, že hlas lidu u nás rozhoduje. Nikdo neočekává, že by rozhodl špatně.

Hlas lidu bývá sice často docela zdravý, ale je smutnou zkušeností, že ten lid a jeho hlas lze ovlivnit. A docela snadno. Zeptejte se Goebelse, ten o tom věděl svoje. Někdy stačí docela jemná metoda, např. poskytnout protistraně menší prostor v médiích. A často připomínat naši slabost, naši neschopnost vládnout si sami, náš domácí nepořádek, nedovolatelnost práva, zkorumpovanost politiků, a dávat to do protikladu s tím, jak jinak (a oč lépe) se žije od Aše na západ.

Pro ty, kteří přeci jen pochybuji, je nutno vyvinout malinko větší tlak. Říká se tomu v politice "vést kampaň" a opravdu to funguje. A tak je z prostředků daňových poplatníků (i těch, kteří nesouhlasí) financována kampaň za kampaní na podporu nové společné Evropy. Některá nápadná, některá plíživá. Odpůrců ubývá. Lidi si nakonec řeknou, vlastně proč ne. Třeba na tom něco bude, když to tvrdí takoví lidé jako Havel, Špidla a další mužové, kterým média (vlastněna hádejte kým) věnují denně promyšlenou pozornost.

Méně se už mluví o tom, co z toho vlastně politikům kyne a proč to dělají. A přeci je to tak průhledné, jen seškrábnout lak z povrchu!

Jaká to příležitost pro vysloužilé politické tlučhuby. Už nebudou končit jako poradci českých firem, či majitelé sice nakradených, ale přece jen tenčících se kont, ale po skončení politické kariéry doma zamíří do Bruselu. Tam se nevolí, tudíž nehrozí, že by se dotyčný musel ještě někdy starat o chléb svůj vezdejší. Teplé místečko jako člen nějaké subkomise vytvářející normy na délku a šířku proutěných košíků, ve kterých mohou mít babky na evropských tržnicích vystaveny zelí. A k tomu pěkné penízky. Výhod tolik, že se to nedá s dráhou provinčního českého politika srovnat. Žádné petice. Žádná odpovědnost vůči voličům. Pěkně definitivum - až do smrti. Za to přeci stojí rozjet pár kampaní a vyvinout příslušný tlak.

Průšvih je v tom, že jak se ta koule jednou spustí s kopce, už ji nic nezastaví. Nabaluje na sebe další sníh a smetá vše, co jí stojí v cestě. Až tam jednou budeme, nebude snadné tam zase nebýt. Teoreticky to jde, ale prakticky, který národ by dokázal vzdorovat a tvrdit NE a ještě to opakovat každých pár roků. Obávám se, že my s tou naší holubičí povahou na to nemáme nervy.

Tímto děkuji občanům Irska za jejich laskavé ANO. Prokázali jste nám medvědí službu, milí Irové. Trestem vám budiž to, že vy tam budete trpět také. V Eurasii, která nás všechny očekává.