Íránské zápisky

Dne 30. 11. 2010 se v Olomouci konala cestopisná přednáška a promítání pana učitele L. Kalouse o jeho loňském měsíčním pobytu a putování po Íránu. Rádi bychom vám tímto zprostředkovali alespoň několik postřehů z jeho nesmírně zajímavého povídání.

Írán je jediná teokracie na světě; ateismus nechápou (každý čověk přece v něco věří!) a demokracii evropského typu nechtějí. Možná proto tam panují tak úžasné mezilidské vztahy. Íránci si váží svých rodičů i prarodičů, domovy důchodců u nich neexistují. Velice si cení historii, opatrují mnoho muzeí a náboženských památek, ale i překrásné velké botanické zahrady. Vstup bývá všude většinou zdarma a potkáte v nich jen málo lidí, často jste tam úplně sami... Íránci si váží i židovských památek a židů; rozhodně je nijak nepronásledují, vadí jim jen Izrael a sionismus. Židé jsou dokonce povinně (!) zastoupeni v íránském parlamentu.V úctě však mají i křesťany, takže v Íránu stojí vedle mešit a synagog i kostely. Naopak terčem velkých plakátů na veřejných budovách je politika Spojených států, ale ani s touto prezentací postoje vládních kruhů řadoví Íránci spíše nesouhlasí a pasivně ji trpí – asi tak, jako my předvolební letáky politických stran.

Íránci jsou vůbec velice mírumilovní a pohostinní lidé. Cizince mají ve velké úctě, ve frontách vás automaticky pouští dopředu a vždy vám někdo zaplatí MHD, v autobuse vás klidně pozvou k nim domů na oběd... Všude jsou kvalitní silnice, supermoderní klimatizované autobusy a terminály, samozřejmostí je i počítačová rezervace jízdenek. A při odjezdu se vám může stát, že od majitele vaší oblíbené restaurace dostanete třeba večeři zdarma...

Policii mají jen kvůli hlídání mravnosti; vandalismus, krádeže a zločinnost u nich neexistují, ani sprejeři, ani žádné odpadky, nikde nejsou žádní hlídači památek. Íránci jsou zkrátka velmi kultivovaní lidé, kteří si nesmírně váží i vzdělání. Např. školáci sice mají tři měsíce prázdnin, tyto však tráví knihovnách(!)...

Bydlení je sice i v Íránu drahé, ale žije se tam levně; jídlo, zboží, energie a benzín jsou laciné a

na každém rohu se samozřejmě prodává množství krásných levných perských koberců. Všude je spousta čajoven a kaváren, ale alkohol nikde neuvidíte, ba nesmíte ho mít ani doma. Zato marihuanu, hašiš i heroin potkáte všude běžně, Korán je totiž nezakazuje. Íránci však kupodivu umí vařit mnoho druhů piv, ale všechny pouze s 0,0 % alkoholu... :-)

Doplnění editora

Autor připouští, že článek není vyvážený, a že vyznívá příliš optimisticky. Své postřehy sepsal narychlo pod vlivem přednášky, která ho oslovila. Uvědomuje si, že všude je chleba o dvou kůrkách, a že si íránskou společnost možná idealizuje. Tak ho, prosím, nekamenujte.