Belgie byla prakticky zrušena

„Belgie již nefunguje. Je to země, která se rozpadla.“ Toto hlasité prohlášení přišlo nedávno od Barta De Wever, kandidáta na premiéra této země a vůdce nacionalistické strany Nová vlámská aliance. Takže jeden z čelních belgických politiků uznal, že země, kde se nachází centrála EU a NATO, je na pokraji kolapsu.

Parlamentní volby se v Belgii konaly v červnu, ale vládu dočasně vedl vlámský křesťanský demokrat Yves Leterme. Pokusy sestavit novou vládu selhávají, v důsledku rozdílů mezi politiky reprezentující dvě národnosti země – Vlámy a Valony (Francouze).

Podle belgické ústavy musí být ve vládě jak Vlámové, tak Valoni. Protože přes polovinu populace tvoří Vlámové, představitelé vítězné strany ve Flandrech byli premiéry po více než 30 let. V červnu se stal vítězem vlámských voličů De Wever, politik, který otevřeně mluví o rozdělení Belgie na dvě země, Flandry a Valonsko.

Tento přístup je pro Valony nepřijatelný. Na rozdíl od Flander, kde jsou separatistické nálady dostatečně silné, frankofonní část trvá na zachování jednotnosti Belgie. To by bylo možné vysvětlit ekonomickými důvody (Valonsko je chudší, dotovaný region), jakož i kulturními a jazykovými faktory (francouzština, navzdory formální rovnosti s vlámštinou, stále v kulturním a sociálním životě převažuje).

Nicméně Vlámově mají přesně opačný názor. Po několik desetiletí trvali na oslabení moci centra a převodu pravomocí na jednotlivé regiony, Valonsko a Flandry. Vlámští politici si stěžovali, že musí poskytovat příliš mnoho finančních zdrojů na „podporu“ frankofonní části, a požadují nové pravomoci. Valoni nesouhlasí. Vlámové jsou také nespokojeni s faktem, že Valoni se nesnaží naučit vlámštinu. V důsledku toho nelze dospět ke kompromisu.

Výsledkem rozdílnosti názorů představitelů těchto dvou komunit byl fakt, že Belgie je od června bez vlády. De Wever, který byl v létě králem Albertem II pověřen sestavit vládu, není schopen najít koaliční partnery mezi frankofonními představiteli. Pokoušejíc se najít cestu z krize, král poprvé po mnoha letech svěřil právo sestavit vládu Valonovi, zástupci frankofonních socialistů, Elio de Rupo. Nicméně tento scénář Vlámové odmítli.

Události, které následovaly, silně připomínaly politickou mýdlovou operu. Albert II se opět obrátil na „premiéra De Wevera“. Vítěz vlámských voleb opět mluvil o faktu, že pro frankofonní část je rozšíření vládně-mocenské a ekonomické autonomie Valonska a Flander nepřijatelné. V praxi to znamená snížení množství peněz jdoucích z vlámského rozpočtu do valonského. Valoni to přijali nepřátelsky.

V důsledku toho De Wever připustil, že nechce pokračovat v rozhovoru s Valonskem a dává přednost novým volbám. „Je stále obtížnější federální vládu nějakým způsobem sestavit. Pokud se k takové vládě připojíme, je tu velké riziko, že prohrajeme příští volby. Byli jsme zvoleni proto, že podporujeme radikální změny, a protože voliči nám věří, že to po šesti měsících vyjednávání nevzdáme,“ řekl tento politik.

Jestli nové volby přinesou nějaké výsledky zůstává stále otázkou. Výsledky hlasování znamenaly pro vytvoření vlády nekonečné problémy. Vládnoucí koalice byla několikrát přetvořena, takže zdánlivě prosperující Belgie silně připomíná současnou Moldávii, kde se politická krize stala permanentním fenoménem. V létě 2010 předčasné volby v Belgii stabilitu nepřinesly.

Podle jejich výsledků si strana prosazující rozdělení země zajistila téměř 45% hlasů ve Flandrech. „Již nemůžeme nadále ignorovat, že většina vlámské populace to (nezávislost) chce. Proto je nezbytné připravit se na konec Belgie,“ komentovala tyto výsledky Laurette Onkelinx, představitelka valonských socialistů a vice-premiérka.

Přidal se k ní vlámský křesťanský demokrat, bratr prezidenta Hermana van Rompuy, Eric van Rompuy: „Belgie je v komatu. Pacient je klinicky mrtev.“ Pokud se budeme držet této logiky, žádné nové volby situaci nijak nepomohou. Vlámští separatisté dostanou přibližně stejný počet hlasů, budou požadovat, aby Flandry dostaly nové pravomoci, Valoni nebudou souhlasit, a celý proces začne nanovo. Volby – diskuse – nové volby, a tak dále.

Zároveň se však zdá, že příležitost na „vzkříšení“ Belgie stále existuje. Nedávno vlámská televizní stanice VTM provedla průzkum, podle kterého bylo 56% populace proti nezávislosti Flander, a opačný názor vyjádřilo 33%.

Další vlámský kanál – VRT – rovněž provedl ohledně záležitosti udržení sjednocené Belgie průzkum. Výsledek je mnohem méně utěšující: 66% obyvatel Flander věří, že země se „dříve či později rozpadne“, zatímco 46% chce nezávislost okamžitě. Vysvětlení stoupenců nezávislosti není překvapivé: Vlámové nechtějí živit méně zámožné Valonsko.

Pokud ke kolapsu země dojde, nebude v žádném případě bezbolestný. Hlavní překážkou bude Brusel. Historicky je to vlámské město, ale většina jeho obyvatel dnes hovoří francouzsky. Novou hranici lze narýsovat přímo ve středu města. Belgičtí politici (jak vlámští, tak valonští) si budou s řešením záležitosti s hlavním městem pořádně lámat hlavu.

Je čas, aby se vedení Evropské unie, jehož sídlo je v Bruselu, nad tím zamyslelo také. Doposud EU, kterou formálně řídí Belgičan (Vlám) Herman van Rompuy, nikdy nemluvila o faktu, že Belgie praská ve švech a politická krize nebere konce. EU nedokázala posadit vlámské a valonské politiky za jeden stůl, zatlačit na ně a přijít s něčím, co by pat prolomilo.

K válce v západní Evropě pravděpodobně nedojde. Belgie je bohatá země. Ani Vlámové, ani Valoni nepovolají nikoho do zbraně. Nicméně tato země nefunguje, a to nemůže pokračovat. Vzhledem k přístupu vlámských (a nyní i některých valonských) politiků by cestou ven z této uličky mohlo být jednání o rozdělení země a vytvoření nezávislého Valonska a Flander.