Kauza Drobil? Na každou svini se najde řezník

Oblíbené heslo z prostředí mafiánských praktik. Mně by bohatě stačilo, kdyby to heslo v přeneseném slova smyslu fungovalo jako základ pro práci policie, státního zastupitelství a soudů. Onou „sviní“ nechť je každý, kdo zneužívá k osobnímu prospěchu veřejné prostředky občanů České republiky. A „řezníkem“? Jen obyčejné právo a spravedlivý trest. Žádná z podobných kauz by nikdy neexistovala, kdyby neexistovaly státní fondy a dotační mechanismy. Po dobu jejich existence nikdy nepůjde o to, zda z nich lidé kradou, ale kolik zmizí.

Když řeším v životě nějaký problém, nikdy se nezabývám „sháněním rozlítaných včel“ na jedno místo. Slovy současných politiků je to pod mou „rozlišovací schopnost“, jestliže chci nějaký problém skutečně vyřešit. Prostě si dám tu práci, vyhledám „včelí královnu“ a umístím ji tam, kde ji chci míst. Včely přiletí samy. Naprosto stejné je to s korupcí ve veřejném sektoru. Všichni mají plnou hubu potřeby boje proti korupci. Vymýšlí mechanismy, jak ošetřit výběrová řízení, jak kontrolovat kontrolory, kteří kontrolují dotace kontrolující kontrolory, píší manuály jak s korupcí zatočit, vytváření nové instituce a oddělení. Od jediného z nich jsem ale nikdy neslyšel, že by chtěl jít po skutečné podstatě věci. Chcete-li totiž opravdu minimalizovat korupci, v tom nejlepším případě ji pak zcela zničit (což je nemožné za předpokladu, že bude existovat jediná přerozdělovaná koruna z našich daní), pak tou cestou k cíli rozhodně není pouhé upravování a hlídání mechanismů, sloužících k přerozdělování.

Objem korupce ve veřejné správě je přímo úměrný objemu přerozdělených peněz z našich daní. Čím větší objem peněz je přerozdělován, tím větší peníze mizí. A opačně. Podívejme se na kauzu Drobil z jiného úhlu pohledu. Doposud totiž, když něco někde vyplavalo napovrch v jiných kauzách, jednalo se o kousek korupční mozaiky. Kauza Drobil nám korupční praktiky předkládá v mozaice ucelené.

1) Předkládá poměrně přesný model, jak pro soukromé účely získávat prostředky z veřejných peněz cestou namíru ušitých zakázek.

2) Předkládá informaci o tom, že jedním z největších kšeftů se státními penězi je umísťování prostředků, které spravují státní fondy, do bank, výměnou za sponzoring různých akcí politiků.

3) Předkládá informaci o propracovaných mechanismech umísťování „náměstků“ a „poradců“ do všech odvětví státní správy do takových pozic, ze kterých mají bez mandátu, jen díky jmenování, obrovskou moc rozhodovat „správně“.

4) Předkládá veřejnosti informace o tom, jakým způsobem je používáno „politické krytí“ při takových finančních operacích, které v soukromém sektoru znamenají trest za zneužití informací v hospodářském styku a pletichy.

V této souvislosti si tentokrát nemohu odpustit kritiku Václava Klause. Jsem mu vděčný za to, že pozval lídry koalice na Pražský hrad. Kdyby nechtěli, nemuseli pozvání přijmout. Jsem mu vděčný, že přijal roli mediátora. Kdyby to koalice nechtěla, nemusela s touto rolí souhlasit. Jsem ale hrubě nespokojen s jeho hodnocením kauzy Drobil. Podle mého názoru měl být zděšen nikoli z postupu pana Michálka, ale z toho, co se kolem celé kauzy děje, na co poukazuje a jaké důkazy, ať už byly získány jakkoli, jsou předkládány.

Možná jsem už ve svých přáních dál, než většina lidí kolem. Děkuji Životu, že mám skvělou manželku a děti a užívám si klidu a získaného zázemí. Nepřeji si k Vánocům ani do Nového roku nic, co by toto mohlo ještě nějak zlepšit. Snad jen, aby nám to doma vydrželo. To, co si skutečně přeji do roku 2011 je, aby se „na každou svini našel řezník“. A sviní je pro mě v tomto případě každý, kdo ve svůj prospěch sebere jedinou korunu z veřejných peněz, které mu byly do správy občany České republiky po jejich zdanění svěřeny.