Kosovský mafiánský premiér Hašim Thaci: Pašerák lidských orgánů

Podrobnosti o spletitém gangu, řízeném KLA, a odebírajícím lidské orgány, o kterém se široce vědělo roky, byly potvrzeny zprávou Rady Evropy zveřejněnou 15. prosince. Zpráva s názvem „Nelidské zacházení s lidmi a nezákonné pašování lidských orgánů v Kosovu“ identifikuje jako vůdce „mafiánské“ albánské skupiny specializované na pašování zbraní, drog, lidí a lidských orgánů do celé Evropy nedávno znovu zvoleného „premiéra“ Hašima Thaci. Zpráva odhaluje, že Thaciho nejbližší pomocníci brali Srby po válce přes hranice do Albánie, vraždili je a prodávali jejich orgány na černém trhu. Navíc tato zpráva obviňuje Thaciho z toho, že si „násilím udržuje kontrolu“ nad obchodem s heroinem již desetiletí.

Vědomé ničení důkazů – Obvinění z pašování orgánů byla dlouho oficiálními médii odmítaná coby „srbská propaganda“. Naši čtenáři jsou s tím obeznámeni. Tato obvinění byla na Západě ignorována až do počátku roku 2008, kdy Carla del Ponte, bývalá žalobkyně Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu ve svých pamětech napsala, že ji bylo bráněno začít jakékoliv vyšetřování v této záležitosti. Odhalila také, k velkému šoku, že některé důkazy získané vyšetřovateli ICTY v terénu v nechvalně známém „Žlutém domě“ v albánském městě Rripe byly v Haagu zničeny, čímž se KLA a jejím západním podporovatelům umožnilo tvrdit, že pro pašování orgánů „neexistují žádné důkazy“.

Na základě odhalení del Ponte podepsalo v dubnu 2008 sedmnáct evropských poslanců návrh rezoluce vyzývající parlament obvinění prošetřit. Záležitost byla svěřena výboru parlamentu pro právní záležitosti a lidská práva, který v červnu 2008 jmenoval za zpravodaje švýcarského senátora Dicka Martyho. Ten si získal mezinárodní proslulost svým předešlým vyšetřováním obvinění, že CIA unášela a věznila podezřelé z terorismu v Evropě.

„Skutečný teror“ – Ve svých úvodních poznámkách popsal Marty některé „mimořádné těžkosti spojené s jeho pověřením“: K inkriminovaným činům došlo před deseti lety, nebyly řádně vyšetřeny žádnou státní a mezinárodní autoritou s jurisdikcí na dotyčných územích. Navíc, pokračoval Marty:

…snaha zjistit fakta o konfliktu v Kosovu a potrestat válečné zločiny s tím související vycházela od počátku z jednoznačného předpokladu, že obětí je pouze jedna strana a druhá je pachatelem. Jak uvidíme, realita je mnohem komplexnější. Struktura kosovské albánské společnosti, stále velmi klanově orientované, a absence skutečné občanské společnosti učinily extrémně obtížným kontaktovat se s místními zdroji. To je doprovázeno strachem, často na základě skutečného teroru, kterého jsme byli svědky u některých našich informátorů bezprostředně po předvolání k výslechu. Jistí představitelé mezinárodních institucí dokonce ani neskrývali svoji neochotu se těchto fakt držet: „Minulost je minulost,“ bylo nám řečeno, „musíme nyní hledět do budoucnosti“.

Zpráva uvádí, že vazby Thaciho na organizovaný zločin sahají již do konce 90. let, kdy se jeho skupina Drenica stala dominantní frakcí v KLA. V r. 1998 byl schopen získat kontrolu nad „většinou nezákonných zločinných podniků“ v samotné Albánii. Thaci a čtyři další členové skupiny Drenica jsou osobně jmenovitě označeni jako pachatelé vražd, věznění a mlácení:

V důvěrných zprávách za období delší než deset let uvedly agentury bojující s pašováním drog nejméně v pěti zemích Hašima Thaci a další členy skupiny Drenica jako lidi uplatňující násilnou kontrolu nad obchodem s heroinem a dalšími drogami… Thaci a tito další členové skupiny Drenica jsou konzistentně jmenovitě uváděni jako „klíčoví hráči“ ve zprávách rozvědky o kosovských mafiánských strukturách organizovaného zločinu. Tyto různé a rozsáhlé zprávy jsem prošel s konsternací a pocitem morálního zhnusení.

Marty poznamenává, že mezinárodní společenství vědomě ignorovalo válečné zločiny KLA, čímž Thaciho jednotkám umožnilo vést kampaň vražedného teroru proti Srbům, cikánům a Albáncům obviněným z kolaborace se Srby. Zhruba 500 z nich „zmizelo po příchodu jednotek KFOR 12. června 1999“, asi stovka Albánců a 400 dalších lidí, většina z nich Srbů. Někteří z těchto civilistů byli tajně uvězněni KLA na různých místech v severní Albánii, dodává zpráva, „a byli vystaveni nelidskému a ponižujícímu zacházení, než nakonec zmizeli“. Zajatci byli „filtrováni“ podle pohlaví, věku, zdraví a etnického původu v dočasných vězeních s ohledem na svou způsobilost dodat orgány. Pak byli posláni na poslední místo – provizorní kliniku poblíž Fushe-Kruje, blízko letiště v Tiraně.

Jakmile byla potvrzena připravenost transplantačních chirurgů na operaci, byli zajatci jednotlivě vyvedeni z „útulku“, hromadně popraveni muži KLA, a jejich těla byla přepravena rychle na kliniku.

Nedotknutelný Thaci – Zpráva uvádí, že Thaciho skupina Drenica „nese největší zodpovědnost“ za uvěznění a osud lidí držených v těchto věznicích. Kritizuje vlády podporující nezávislost Kosova za to, že nevolaly vysoce postavené Albánce v Kosovu ke zodpovědnosti, včetně Thaciho, a nebyly ochotny účinně stíhat bývalé vůdce KLA. Diplomatická a politická podpora těchto zemí „vyvolala u Thaciho, aspoň v jeho hlavě, pocit, že je nedotknutelný“.

Marty prohlašuje, že „známky o tajné dohodě mezi zločineckou třídou a nejvyššími politiky a úředníky v institucích jsou příliš četné a příliš závažné, než aby je bylo možné ignorovat“, ale „mezinárodní instituce pověřené správou tohoto regionu nepovažovaly za nutné provést podrobné přezkoumání těchto okolností, nebo tak učinily nekompetentně a povrchně“.

Marty předložil svou zprávu Radě Evropy v Paříži 16. prosince, následně bude probírána na zasedání parlamentu ve Štrasburku 25. ledna.

Reakce médií – Během několika dní po zveřejnění Martyho zprávy byla v evropských oficiálních médiích zveřejněna řada vynikajících článků spojujících jeho odhalení se širším problémem války NATO proti Srbům v r. 1999, která vytvořila precedent pro Afghánistán a Irák, a o povaze „kosovské“ společnosti dnes.

Neil Clark z Guardian napadl „mýtus o šlechetném zásahu“. Tenhle útok na Jugoslávii měl daleko do „dobré“ války Tony Blaira, a byl stejně špatný, jako invaze do Iráku“:

Byla to fikce, kterou zbaštila velká část liberální levice. V r. 1999 nebyl Blair považován za pletichářského válečného štváče a pudlíka USA, ale za etického vůdce, který se postavil proti etnickým čistkám. Ale pokud by Západ chtěl na Balkáně jednat morálně a chránit lidi v Kosovu, existovala jiná řešení, než válka proti Srbům, a jiné možnosti, než podpora KLA – nejnásilnější skupiny v kosovské politice… Místo toho zuřivě protisrbský postoj vedl Západ k přijetí ještě extrémnějších postojů a stranění organizaci, kterou dokonce i Robert Gelbard, zvláštní vyslanec prezidenta Clintona v Kosovu, označil za „nezpochybnitelně teroristickou skupinu“.

Clark nám připomíná, že to byla násilná kampaň KLA v r. 1998, která vedla k eskalaci konfliktu s vládou v Bělehradu. „Bylo nám při vypuknutí války v březnu 1999 NATO řečeno, že je to chyba srbské vlády,“ dodává. Přesto lord Gilbert, britský ministr obrany, připustil, že „podmínky předložené Miloševičovi v Rambouillet (na mezinárodní konferenci předcházející válce) byly naprosto nepřijatelné… bylo tomu tak záměrně“. Pak přišla okupace NATO, během které bylo podle odhadů asi 200,000 etnických Srbů a dalších menšin z jižního Kosova, a téměř celá srbská populace Pristiny, násilně vyhnána ze svých domovů. Ale úměrně s tím, jak se zdiskreditovala válka v Iráku, říká Clark,

je pro stoupence „liberálního intervencionismu“ ještě důležitější prosazovat linii, že Kosovo bylo jistým způsobem úspěch. Zpráva Rady Evropy o zločinech KLA činí tento postoj mnohem hůře udržitelným. A pokud sehraje svoji roli v tom, že lidé budou k jakýmkoliv budoucím západním „liberálním intervencím“ skeptičtější, pak je vřele vítána.

Tony Blair má poněkud bizarní přátele, napsal Stephen Glover v Daily Mail, ale zrůda, která obchodovala s částmi lidského těla, to vše překonává. Kosovský premiér je ve zprávě líčen jako hlavní válečný zločinec šéfující zkorumpovanému a dysfunkčnímu státu. Glover říká, že i přesto byl tentýž pan Thaci a jeho společníci z tak zvané Kosovské osvobozenecké armády dosazen na post poté, co USA a Británie v březnu 1999 zaútočily na Srbsko, shodily na něj více než 250,000 bomb a zabily podle odhadů 1,500 nevinných civilistů: „Byla to první velká válka pana Blaira a vydláždila cestu pro následnou invazi západu do Iráku. Zásadním rozdílem je, že zatímco levice obecně … se stavěla proti válce proti Saddamu Husseinovi, byla mezi hlavními oslavovateli pana Blaira, když přesvědčoval prezidenta Billa Clintona, aby se k němu přidal při rozdrcení Srbska.“ Jak Londýn, tak Washington měly tendenci ignorovat zvěrstva spáchaná KLA Hašima Thaciho, uzavírá Glover, a předložily nepřijatelně drakonické podmínky Srbům, „protože v této fázi Blair a Clinton dávali přednost válce“.

Samozřejmě že to byla doba, kdy si většina médií myslela, že Tony Blair nemůže udělat nic špatného. Jeho vojenský úspěch v r. 1999 ho přesvědčil, že Británie může a musí hrát roli světového četníka číslo dva, spolu s USA. Do jeho rétoriky vstoupil mesiášský tón, kdy na konferenci Labouristické strany v r. 2001 blouznil, že „kaleidoskopem bylo zatřepáno… přeuspořádejme tento svět podle svého“… To, co se stalo v Kosovu, pomohlo utvářet následující události v Iráku a Afghánistánu. Je nanejvýš ironické, že „osvobozené“ Kosovo je nyní gangsterským státem, který selhal… Se svými mesiášskými jistotami morálně bipolární Tony Blair rád rozděloval svět na „dobré“ a „zlé“, kdy se drze sám zařadil do první zmíněné kategorie. Jak příhodné, že tento původce války dostal po válce Zlatou medaili svobody od zrůdy, která obchodovala s částmi lidských těl.

Americké omezování škod a sebecenzura – Takový komentář je na světelné roky vzdálen matnému a lhostejnému informování v amerických oficiálních médiích. Například Chicago Tribune nepovažoval za vhodné zveřejnit příběh ani o samotné zprávě Rady Evropy. Zveřejnil místo toho dva související články ke zprávě kritické, o tom, že Evropská unie vyjádřila pochyby o faktickém základě a o tom, že kosovská „vláda“ plánuje zažalovat Dicka Martyho za pomluvu. Žádný větší deník nezveřejnil ani jediné slovo pochybností o moudrosti Billa Clintona vést před deseti lety válku ve jménu Thaciho a jeho kompliců, nebo o neustálém omílání mýtu, že dnes by to byla dobrá válka.

Že je Thaci, alias „Had“, zločinec a válečný zločinec není samozřejmě nic nového. Zajímavou otázkou však je, kdo, na evropské straně, chtěl skoncovat s jeho statutem „nedotknutelného“, proč právě nyní, a co s tím udělá americká vláda – jeho hlavní podporovatel a spolupachatel.

Není nijak překvapivé, že Thaciho „vláda“ zprávu 14. prosince odmítla jako „nepodloženou a pomlouvačnou“. Ve stejný den Hašim Thaci napsal v telegramu prezidentovi Obamovi, že „smrt Richarda Holbrooka je ztrátou přítele“. „Had“ má nicméně ve Washingtonu mnoho dalších přátel, lidí jako americký senátor (a současný nepřítel WikiLeaks) Joseph Lieberman, který v r. 1999, kdy byla USA vedená válka proti Srbům v plném proudu, prohlásil, že „Spojené státy americké a Kosovská osvobozenecká armáda zastávají stejné lidské hodnoty a principy… Boj za KLA je bojem za lidská práva a americké hodnoty“. Thaciho fotografie s vrcholnými americkými představiteli jsou skutečným „Kdo je kdo“ v amerických vládách za posledních 12 let: Bill a Hitlary Clinton, Albright, Bush, Rice, Biden, Wesley Clark…

Thaciho američtí opatrovníci a jejich mediální poskoci již začali v obou hlavních politických stranách s cvičením s cílem omezit škody. Jeho základy budou tvořit tvrzení, že zpráva je založena na chatrných faktických důkazech, pokus zdiskreditovat Dicka Martyho osobně, a tvrzení, že Rada Evropy je irelevantní žvanírna.