Zločin dokazuje, že nikdo z nás není v bezpečí - a Británie může být dalším cílem

Proč? Včerejší zločin proti lidskosti na Bali vyprovokoval téměř stejnou reakci jako ten z 11. září minulého roku. Každý chtěl vědět, kdo bomby nastražil - téměř jistě skupina blízká al-Káidě - a každý chtěl vědět, jak vrazi svůj masakr plánovali.

Ale nikdo, ani australský První ministr John Howard a ani Tony Blair a Jack Straw nechtěli hovořit o motivech. Jediným důležitým slovem bylo slovo "terorisumus" (mimochodem výstižné), které bylo použito k vyhlazení jakékoliv diskuze o tom, co a jaké důvody vedly k tomuto zločinu.

Hlavními oběťmi byli Australané a vrazi museli vědět, že budou. Proč právě oni? John Howard patří do skupiny nekompromisních obdivovatelů a fanoušků prezidenta Bushe. Austrálie vyhlásila "válku terorismu" hned prvních 24 hodin po útoku na New York a Washington. Speciální australské oddíly operují proti al-Káidě po boku Spojených států v afghánských horách. Není přehnané domnívat se, že včerejší zuřivý útok je odplatou al-Káidy.

Francouzi už také za svou podporu Bushe zaplatili. Nejprve smrtí jedenácti francouzských techniků v Karáčí, pak sebevražedným útokem na francouzský tanker Limburg u pobřeží Jemenu. Nyní, zdá se, je na řadě Austrálie.

Stojí-li za nastraženými bombami na Bali opravdu jedna z islámských skupin na okraji al-Káidy, volba cíle zní povědomě: noční klub, místo v myšlení muslimů spojované se sexem, alkoholem a nemravnostmi - stejný druh cíle, na jaký se zaměřují palestinští sebevrazi v Izraeli.

Bude-li protestovat milion muslimů proti masakru na Bali, několik z nich jistě noční kluby schválí. Použita bude obvyklá morální skluzavka: ano, atentát byl úděsný, ale... V to zřejmě vrahové doufají.

Oběťmi byly většinou mladí civilisté. Stejně zcela nevinní jako ti, kteří zemřeli ve WTC. S civilisty v této válce nemá nikdo slitování, a je jedno, jsou-li finančními agenty v New Yorku, rodinou v Afghánistánu, či australským párem na svatební cestě.

Kdo bude na řadě příště? A kdy to postihne Británii? Kde je pro Brity největší nebezpečí? Želbohu, jsou roztroušeni po světě na zastupitelstvích, prázdninových cestách, cestují všemi aerolinkami světa. Naše podpora Spojeným státům - nekonečně těsnější spojení než Francie - dělá Británii nejpravděpodobnějším cílem příštího útoku hned po Spojených státech. A pak jsou tady malé, zranitelné národy, které v tichosti pomáhají americké armádě: Belgie, kde sídlí hlavní štáb NATO; Kanada, jejíž speciální jednotky rovněž operovaly v Afghánistánu; Severní Irsko, které v Shannonu povoluje americkým vojenským letadlům čerpání paliva.

Bali pouze podtrhuje to, čemu nás měl naučit už minulý rok: že totiž nás osobní nevinnost neochrání, že žijeme - ať už si to přiznáváme nebo ne - v úděsně nové době.

Článek pod názvem This crime proves none of us are safe - and Britons may well be the next targets vyšel 14. října v Independent.